Kniha Lukáše Synka „Hedvábnou stezkou po stopách dávných karavan“ je nový cestopis o putování po historické trase Hedvábné stezky z Turecka do Číny s množstvím zážitků a informací.
Projeli jsme celou historickou trasu Hedvábné stezky. Téměř půl roku jsme putovali po této legendární obchodní cestě z Istanbulu přes pestré Turecko, zvláštní Írán, rozporuplný Turkmenistán, historií dýchající Uzbekistán, velehorský Kyrgyzstán a pouštní Ujgursko až do čínského města Si-an, bývalého císařského sídla Čchang-an, kde Hedvábná stezka kdysi začínala. Tato kniha stojí na pomezí cestopisu a populárně naučné literatury, osvětluje fenomén Hedvábné stezky, poukazuje na důležité historické události z dějin příslušných regionů a nahlíží samozřejmě i do současného života tamních obyvatel – to vše zabalené do množství pozoruhodných příběhů, které jsme na cestě zažili. Vydejte se s námi po stopách dávných karavan a objevte jedinečné kouzlo Hedvábné stezky.
Ukázky z knížky:
Tolkučka – nejpestřejší středoasijský bazar
„Kde se prodávají velbloudi?“ ptáme se rozumně vypadajícího chlapíka a ukazujeme obrázek velblouda na krabičce sirek. „Vy chcete koupit velblouda?“ nestačí se divit. Pak se ale rozesměje: „Davaj, ja pakažú vam.“ Na turkmenském bazaru Tolkučka můžete sehnat všechno, nač si vzpomenete – od velblouda, přes koberec, po melouny. Určitě právem je považován za nejlepší ze všech středoasijských bazarů.
Země melounů
Zaspali jsme. Je sice neděle, ale chtěli jsme vstát časně, protože máme namířeno na bazar Tolkučka, který ve své plné síle běží každou neděli na severní periférii Ašgabatu (ruský přepis Ašchabad). Bazar funguje také ve čtvrtek a v sobotu, ovšem jen v omezené míře. Spěcháme, protože tento bazar je velmi rozsáhlý a končí už ve dvě hodiny odpoledne. Bereme za dvacku taxíka. Do autobusů za dvě koruny směřujících na Tolkučku bychom se stejně nevešli, protože na bazar dnes míří celý Ašgabat.
Na okraji pouště, v prachu před hlavní branou se rozkládá nejprve trh s ovocem a zeleninou. Naši pozornost hned upoutávají hromady melounů všech druhů. Co hromady, haldy! Se žlutými melouny zvlášť pěkně kontrastují Turkmenky oblečené ve fialových šatech. Každá pečlivě vybírá hned několik kusů. Jak ale poznají, který je lepší než ty ostatní, nám zůstává záhadou. Všechny turkické národy melouny milují a Turkmenistán není výjimkou. Na zítřek, 10. července, zde dokonce připadá Den melounů. To jsme opravdu zvědaví!
Nám připadá všechno velmi levné, ne však pro Turkmeny. Například žlutý meloun 2 Kč, kilo rajčat 5 Kč, kilo meruněk 20 Kč. Kromě toho tu dále nabízejí hrozny, broskve, jablka, mrkev, papriky, okurky, brambory, česnek nebo cibuli. Kupujeme šťavnaté broskve k svačině a vodní melounek na večer. Ovoce a zelenina se prodává buď rovnou z korby náklaďáků, nebo z plachet a bedniček rozložených na zemi. Prodavačky mezi tím vším sedí uvelebené pod slunečníky a obsluhují zákazníky vsedě. Ty, co nemají slunečník, si ovazují celý obličej bílým šátkem – jakýsi turkmenský „krém na opalování“. Koukají jim pak jenom oči jako ženám v arabských zemích. Sem tam vykřikují své nabídky prodavačky koření, oříšků, sušených plodů nebo zmrzliny. Všechno to ovoce, zelenina a barevné šaty turkmenských žen tvoří krásnou pestrobarevnou mozaiku, jaká se v takové pouštní zemi jinde nenachází.
Beranice proti horku
Na tržišti za vstupní branou se prodávají látky, stuhy, krajky a knoflíky. Samostatný sektor pak zabírají koberce, odvěká součást turkmenské kultury. Škoda že si v batohu nemůžeme nějaký odvézt. Prodavači i prodavačky jsou příjemní a ochotně se nechávají fotit, kromě jednoho vrásčitého Turkmena s plnovousem a muslimskou čepičkou, který by byl jistě ozdobou každé výstavy fotografií.
Mladý prodavač kožešinových čepic mi hned jednu nasazuje a řádně ji vychvaluje: „Éto z baraniny, v létě chrání před žárem, v zimě před mrazem. Jedna za sedm dolarů, dvě za deset!“ Dá to práci se mu vyškubnout. Hučka sice vypadá parádně a na každém setkání cestovatelů (jako například na Cestovatelském festivalu v Praze, kde tradičně promítám) by jistě budila velkou pozornost. Nevešla by se nám ale do batohu – má totiž skoro půl metru v průměru!
Další část bazaru připomíná velkoobchod s pastmi na myši. Navazují výrobky ze dřeva a drobné železářství, kde kupujeme další kuriózní otvírák do naší sbírky světových otvíráků a pěkné malované dřevěné lžíce. Bazar pokračuje stánky s kořením, bonbóny, těstovinami, moukou a dalšími poživatinami. Pak následuje drogerie a ohromná sekce s náhradními díly pro všechny typy automobilů.
Chlapi nám radí, kudy na zvířecí trh. Tam sledujeme dohadování o stáda ovcí, o kravky, o velbloudy. Zdá se, že koupit dobrý kus je velká věda, podle toho, jak kupci zvířata prohlížejí. Připomíná to skoro zdravotní prohlídku u lékaře. Noví majitelé i neúspěšní prodejci nakládají svá zvířata z provizorních ohrad zpět na korby náklaďáků a chystají se k odjezdu. Některé kusy končí pod nožem řezníků, protože návštěvníky bazaru musí něco nasytit. Velbloudů zde překvapivě moc není, přitom pro Turkmeny byli tradičně jedním z hlavních zdrojů obživy a po celé pouštní republice se stále pase mnoho stád.
Kvašené velbloudí mléko
Přichází čas oběda a s ním i hlad. Na několika místech bazaru se soustřeďují jídelničky, kde se grilují jehněčí nebo kuřecí špízy – ve Střední Asii nazývané šašlik. K tomu se pečou chlebové placky zvané čerek v hliněných kopulovitých píckách s otvorem na vršku. Rozválené placky pekařky lepí rychlým pohybem rukou na vnitřní stěny pícek. Jak jen to funguje, že ty placky drží proti gravitaci a nespadnou? U nás dnes vítězí pirožky, taštičky plněné mletým masem.
Po celém bazaru jsou také rozmístěné stánky s chlazeným pitím, protože ve čtyřicetistupňovém vedru by se tu jinak nedalo přežít. Stánky ostatně stále obléhají lidé. Na výběr v nich mají různé šťávy, tzv. kvas, které se ředí chlazenou sodovkou z pípy, existuje i koncentrát coca coly (1 Kč za skleničku). Zkoušíme také čal, kvašené velbloudí mléko, které nám velice zachutnalo, na rozdíl od těch šťáv silně naředěných sotva bublinkovitou sodovkou.
Nákupní síla po poledni prudce klesá, blíží se konec bazaru. Trhovci pomalu začínají balit – rolují koberce, nakládají melouny na korby, nájemní voziči odtahují kárky přeplněné zbožím. Odjíždíme zpět do centra nacpaným sovětským autobusem a už teď jsme si jisti, že bazar Tolkučka byl jedním z vrcholů naší cesty po Hedvábné stezce.
doporučená cena: 329 Kč
Knížku můžete koupit i na e-shopu Hedvábné Stezky za 295 Kč
Autor článku LUKÁŠ SYNEK bude přednášet na Cestovatelském festivalu v Brně i v Praze o svých zážitcích z Hedvábné stezky. Svou zajímavou projekci doplní mnoha barevnými snímky a osobními zkušenostmi s užitečnými tipy na cestu. Po projekci bude následovat diskuse s návštěvníky festivalu.
Kdy a kde:
7.-9.11.2008 * Kongresové centrum BVV, Brno
22.-23.11.2008 * KD Ládví, Praha
Cestovatelský festival KOLEM SVĚTA je tradiční setkání cestovatelů. V Brně se tento festival koná poprvé, v Praze se bude konat po jedenácté. Jedná se o největší cestovatelský festival v ČR zaměřený nejenom na exotiku, ale také na evropské destinace. Více o festivalu včetně nabitého programu: http://www.kolemsveta.cz.
HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.
