Hawkers of Ha Noi: těžký život vietnamských pouličních prodavačů, které fotí každý turista

Žena jen rezignovaně sedí, ani se neotočí, nezvedne oči, klopí oči do země, jako bez života, bez hutí brvou nepřeruší své koukání do prostoru před sebou. Nejspíš naplněna touhou, co nejrychleji prodat všechno ovoce, co má připravené v ošatkách před sebou, nebo jen jednoduše přemílá nad nelehkým životem, který ji její osud nadělil od narození do vínku.

Bohatství jen pro vyvolené

Každý den brouzdají ulice Ha Noie, v průměru našlapou něco kolem patnácti kilometrů denně a když se ráno vydávají na svoji rutinní misi, jejich ramena jsou obtěžkána kilogramy masa, ryb, ovoce nebo zeleniny, hrnci s tradičními vietnamskými pochoutkami. Někteří přenášejí parní hrnce s čerstvými knedlíky, dýmící při tom jako parní stroje. Výdělek se liší. Je nejistý, jeden den se prodá všechno, na druhý den však může být realita úplně jiná a domů se jde s prázdnou. O takových dnech – jedna se s téměř železitou pravidelností o dny deštivé – se úsměv z tváře vytrácí a život se podoba spíše přežívání než radosti.

„Když neprodám, manžel se na mě hodně zlobí a děti většinou dostanou najíst někde u příbuzných a nebo sousedů, já jíst nepotřebuju, hlavně děti, ty musí mít dost na studia a jídlo. O manžela mi moc nejde, jen mám strach o budoucnost našich dětí,“ sděluje mi se zármutkem na tváří jednou ráno Huyen, jedna z tisíců pouličních prodavaček a prodavačů, kteří denně putují ulicemi Ha Noie.

Patří k ikoně hlavního města Vietnamu a denně končí na stovkách fotografií senzacechtivých turistů, každý se přece chce doma po návratu z dovolené pochlubit fotografií, na které stojí třímajíce na ramenou ošatky s krásné nadekorovaným ovocem. Za dolar, dva nebo tři, cena je odměrná vaší kuráží při smlouvání, si můžete „vypůjčit“ hawkerovu výbavičku, nechat si ji naaranžovat na rameno a zvěčnit se na památku.

Tohle je však idylka, která je k vidění na nejpopulárnějších 36 ulicích hanojského Starého města. Tady turisté proudí nepřetržitě a zájem o fotografie je téměř nepřetržitý, pouliční prodavači zde mají o bonus postaráno, každý den od rána do večera. Zlaty důl, který však není otevřen každému, tyto místa snových výdělku jsou rezervovaná jen pro privilegované.

Běžný hawker = nadměrná dřina

Pro zbývajících téměř 14 000 podomních prodavačů je všední den maličko o něčem jiném. Čísla mluví o tom, že z oněch zmiňovaných 14 000 jsou registrováni 5 000 jako prodavači zeleniny a 9 000 jako prodavači masa, jídla, ovoce a ryb. Devadesát tři procent jsou ženy ve věku kolem čtyřiceti, původem z okolních provincii k metropoli přilehlým. „Každé ráno začínám kolem šesté a plně naložené ošatky mají kolem třiceti kilo,“ pronese s hrdostí v hlase Huyen. To není zrovna málo, rozhodně ne pro drobnou Vietnamskou ženu.

Tisícekrát jsem se na ně díval, posedávajíce nicnedělající v kavárně někde na rohu hanojskych ulic, obdivující jejich lehký pohyb. Celé to vypadá jako dokonalá harmonie, která nevyžaduje nic víc než jen trochu fyzické zdatnosti. Je v tom ale maličko víc. Soulad pohybu mezi tělem hawkera a jeho košů vzájemné propojených bambusovou holí, posazených na jednom z ramen, vyžaduje něco tréninku.

Začátečníkova chůze bez tréninku, připomíná spíše parodii na to, co v podání místních žen vypadá tak ladně. Jejich denní „túra“ za obživou je rituál, který přinese do rodinného rozpočtu něco kolem deseti dolarů o lepších dnech. Po zprůměrováni, se měsíční příjem pohybuje někde kolem sta amerických dolarů denně. Za odvedenou dřinu, ne úplně adekvátní odměna.

Ikona historie a budoucnosti

Odkud se ikonická postava hanojského hawkera vynořila, je velikou neznámou. Nikdo si s určitostí netroufne říci, kam se historický datuje jejich původ. Některé zdroje mluví o prvních malbách zachycujících podomní prodavače někdy na začátku devatenáctého století. Ve skutečnosti to však vypadá, že tyto mobilní prodejny patří k historické části Ha Noie od nepaměti. Jejich pochod, který zastaví každé zvolání zákazníka, který si zamýšlí čerstvě zeleniny a nebo ovoce, smažené lepkavé rýže a nebo zmrzliny, by svou nepřítomnosti odnesl i trochu z kouzla Vietnamu.

Bez ohledu na historickou hodnotu hawkerů, městská řada podniká kroky na oklešťování hranic jejich pole působnosti. Jejich argumenty jako je předražování, ostudný vzhled a nereprezentativnost se totálně příčí s názory místních obyvatel. Ti se naopak staví na stranu podomních prodavačů. Jejich defenzívou hrajících do karet prodejců je jednoduše pohodlnost. To že jsou zásobování čerstvými produkty doslova až k vlastnímu prahu, patří pro spoustu generaci k tak zakořeněnému zvyku, že představa výletu za nákupem farmářských produktů někam na tržnici zkrátka nesedí jejich životnímu stylu.

Pro Ha Noiana hrají podomní prodavači stejnou roli jako pro spoustu jiných obyvatelů země venkovní tržnice. Co se týká otázek počestnosti a okrádání, reakce je téměř stejně defensivního charakteru. Samotní hawkeri si uvědomují, že okrádání zákazníků nikam nevede. Plně si uvědomují, že pokud budou předražovat a okrádat, lidé od nich přestanou kupovat a to znamená tečku za jejich existenci.

„Nikdy jsem nikoho neokradla a ani bych se nad tím neopovážila zamyslet. Když někdo okrádá turisty, jsou to lidí, co se nás jenom vydávají! Nemají s námi co dočinění!“ odpovídá rozhořčeně Huyen, na mou otázku co si o tomto drbu myslí.

Ať tak nebo tak, moje vlastní zkušenost velí zachovat chladnou hlavu a přiklonit se spíše na stranu zastánců. Nikdy jsem si nepřišel při nákupu ovoce okrádán, a snad kdyby, bylo to uděláno s takovým šarmem a o tak malou sumu, že při zvážení tvrdosti života podomních prodejců, se rozhodně nedá mluvit o okrádání. Koho byste chtěli trestat za naúčtovaní extra asi tolik co se rovná dvěma korunám českým!?

Čas na společenské uznání

Neúplná historie, nejistá budoucnost by se dala nazvat story hanojských hawkerů. Část hanojských radních se zasazuje o vyčištění ulic od těch, které někteří nazývají jako otrapové pro společnost, část zbyla, která je naštěstí pro podomnní prodavače většinová, lobuje za jejich kulturní význam. S moderním vývojem města, rozrůstáním se obchodních části, příchodem moderní urbanizace městských čtvrti, je velice pravděpodobně, že hawker v několika následujících letech vymizí a stane se ikonou maleb, obrazů a rytin, obohatí slovník historiků a poetů a odsune se na pole turismu, kde bude sloužit jako skanzenová atrakce.

„Kdo ví, jak se toto vyvine, pro teď si myslím, že je čas na to aby radní převáželi všechna fakta a rozeznali hanojské podomní prodavače jako kulturně-historický element města,“ komentuje na situaci pan Van, jeden z vietnamských historiků.

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz