Velkou cestu po moři do Afriky podnikl kartáginec Hannón. Některé jeho zážitky se podobaly hororu, jiné přinášely poznatky o afrických zvířatech či sopkách.
HANNÓN (5. století před Kr.) – kartaginský mořeplavec
Nejvýznamnější z plaveb, podniknutých kartaginskými mořeplavci, byla asi Hannónova výprava z doby někdy mezi roky 510 a 470 před Kr. Hannón byl vyslán z Kartága s 60 loděmi a asi 30 000 lidmi, aby obnovil zaniklé osady Kartaginců na pobřeží dnešního Maroka.
Poté prý pokračoval ve výzkumu afrického pobřeží; plul údajně 35 dní podél západoafrického pobřeží, než se stočilo k východu a pak k jihu. Velké problémy Hannónovi a jeho mužům způsobil žár z hory, označované jako „Vůz bohů“, z níž šlehal oheň k nebesům a ohnivé proudy tekly do moře… Na jakémsi ostrově se pak setkali s lesními lidmi, které tlumočníci nazývali gorilami. Tři z nich Kartaginci zabili a stáhli z kůže (ty pak přivezli do Kartága). Poblíž místa poslední osady, situované na jakýsi ostrov Kerné, pak také vpluli do řeky, „plné hrochů a krokodýlů“. Po splnění všech úkolů se Hannónovy lodě vrátily do Kartága, kde velitel sepsal o své plavbě zprávu, která byla vyryta do měděné desky a uložena v chrámu boha Melkarta.
Zpráva (respektive její překlad do řečtiny) se zachovala a prvně byla vydána již roku 1533 v Basileji humanistou Zikmundem Hrubým z Jelení. Mnoho sporů se ale dodnes vede o lokalizaci míst, která Hannón navštívil. Někteří se domnívají, že kartaginský plavec doplul až k Mount Cameroon, která je první činnou sopkou na africkém pobřeží (ve směru plavby); skeptici omezují cestu jen po dnešní Sierru Leone (onou řekou plnou hrochů je v obou případech Senegal) nebo jen na pobřeží Maroka, neboť kartaginské lodi by zřejmě měly nepřekonatelné obtíže při plavbě proti silnému Kanárskému proudu.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
