Ve druhé polovině roku 2008 se vytváří mezinárodní finanční krize velkých rozsahů, která vede k postupnému pádu různých bank a velkých finančních společností. Její následky se odráží na světové ekonomice, včetně ekonomice velkých mocností.
„Silné“ země investují velkou energii do zamezení krize a zeslabují kontrolu v zemích patřící do jejich oblasti vlivu. Tyto souvislosti rámují události posledních let v Guineji.
Pondělí 22. prosince 2008 umírá prezident Guinei Lansana Conté, který úřadoval bez přerušení od roku 1984. Moc v Guineji přebírá vojenská skupina, která si říká CNDD (Conseil National de la Démocratie et du Dévelopement) a je řízená kapitánem Dadis Moussa Camara. To vše bez krveprolití.
Zanedlouho od tohoto momentu tzv. mezinárodní společenství (Francie, Rusko, USA, Čína, Spojené království, atd.), která se při příchodu CNDD zdála nekontrolovat situaci, provádí první opatření k izolování Guinei přerušením její účasti v Africké Unii, na CEDEAO a na spolupráci s USA, s tím argumentem, že vojenský „diktátor“ převzal moc za použití zbraní.
CNDD začíná hospodařit v Guineji, jež je uprostřed velkých problémů. Po 26 letech isolace za období první republiky (1958-1984) a 24 letech vykořisťování behěm druhé republiky (1984-2008) zdědila země extrémní chudobu.
Přes to všechno se guinejcům daří obrátit směr a zvládat problémy, které byly desetiletí opomíjeny. Od prosince 2008 startují mnohé veřejné práce jako asfaltování silnic, znovu získání veřejného vlastnictví, které bylo zemi odebráno nelegálním způsobem, boj proti obchodu s drogami, ve kterém se Guinea stala významnou křižovatkou mezi Latinskou Amerikou a východními zeměmi. Začíná také vážný boj proti korupci a audity četných státních institucí.
Pro ozdravení státního rozpočtu je vztáhnuta i ruka na kritický bod guinejské ekonomiky – revize hornických smluv, které desetiletí dovolovali mezinárodním společnostem (Rusal, BHP BIlliton, Alcoa, Rio Tinto, atd.) odvážet si za kousek chleba nerostné bohatství, jehož má země více než dost (bauxit, zlato, železo, diamanty, uran, atd.).
Anulováním privatizace továrny pro transformaci bauxitu na hliník, prodanou v roce 2006 s povolením předchozího presidenta ruské společnosti Rusal za desetinu její hodnoty, je spouštěn zákrok řízený tzv. „mezinárodním společenstvím“.
Použitím žoldnéřů, najatých na místě, končí 28. září 2010 manifestace k výročí nezávislosti v krvavé koupeli a desítkou mrtvých a dovoluje tak bezprostřední a masivní odsouzení Guinei (bez předchozího prozkoumání faktů) na mezinárodní úrovni především skrze média „silných zemí“. V důsledku této události stoupá postupně tlak na CNDD.
V tomto smyslu bychom neměli zapomínat na to, že desítky oponentů mrtvých během 26 let režimu Conté nikdy nepřitáhly takové přísné odsouzení ze strany médií mezinárodního společenství.
2. prosince 2009 Toumba Diakite, ten, který je momentálně podle úřadů činěn zodpovědným za masakr 28. prosince, vystřelí na prezidenta DADIS Camaru a poraní ho těžce na hlavě.
Potom, co je po měsíci a půl prezident propuštěn z nemocnice v Rabatu, je donucen zabránit dalším prolití krve tím, že přijme podmínky dané mezinárodním společenstvím v tzv. „Ouagadougoužské dohodě“ podepsané v hlavním městě Burkina Faso 15. ledna 2010, 5 dní před návštěvou francouzského ministra zahraničních věcí Bernarda Kouchner v Ouagadougou.
Dohoda nutí neo-prezidenta zůstat v exilu bez možnosti vrátit se do vlasti. Prezident přijímá podmínky mezinárodního společenství, aby zabránil dalšímu krveprolití.
V červnu 2010 proběhlo 1.kolo prezidentských voleb. Z dvacetičtyř kandidátů (mezi nimi pouze jedna žena) prošli do druhého kola dva: Alpha Condé a Cellou Dalain. V listopadu 2010 proběhlo dlouho posunované 2. kolo prezidentských voleb. V předvolebním období byl v Guineji zaregistrován velký počet nových politických stran, z nichž některé byly částečně založeny na etnickém podkladu. Etnický element v Guineji v minulosti nikdy nepředstavoval velký problém. Lidé se cítili být více Guinejci než příslušníky některé z etnických skupin.
Jak se volby blížily, začaly nejsilnější strany používat etnické argumenty. To způsobilo jisté tření mezi etnickými skupinami. V tomto nestabilním období došlo v některých částech Guiney až ke střetům.
Po prvním kole voleb v červnu 2010 proběhlo druhé kolo v listopadu 2010. Nakonec vyhrál bývalý politický vězeň, profesor Alpha Condé. Naštěstí hlavní představitel opoziční strany Cellou Dalain porážku přijal a volby se odehrály bez větších konfliktů. 21. prosince byl v Conakry, za účasti velkého počtu představitelů nejen afrických zemí, jmenován nový prezident republiky.
V guinejské historii je to podruhé, kdy proběhly demokratické volby, první byly v roce 1957. Nový prezident Condé je člověkem, který vyhovuje systému mezinárodního společenství, což nemusí být zárukou potřebné změny pro Guinejce. Ovšem většina lidí prožívá teď vlnu euforie a naděje, že se situace v Guineji brzy změní k lepšímu.
Praha 12. ledna 2011
Toni Antonucci
