Gringo zóny a korálové útesy

Pobřeží Karibiku

Jedno z míst, kde se můžete při potápění kochat roztodivnými hejny rybek, jež ladně proplouvají mezi korálovými útesy. Spatříte zde také rejnoky, murény, trubkotlamky, a když budete mít štěstí, tak i neškodného Žraloka vouskatého.

Mexický Karibik má hned několik větších měst, kde se lze ubytovat. Zatímco Cancun a Playa del Carmen jsou přeplněny hotely a turisty, jižněji položený Tulum je na tom o něco lépe. Bohužel se z místních oblastí postupně stává velký byznys, a tak raději nečekejte osamělé romantické pláže. Velká část jich patří resortům, klubům a restauracím, kde musíte platit vstupné. Jediné zdarma bývají městské.

My si oblíbili jednu pláž za městem, Pláž Pramenu Dvou Vod, ale napoprvé jsme měli problém se k ní dostat. Cesta tam totiž vedla po hliněné pralesní silničce, na kterou se odbočovalo z dálnice. Takových odboček tam ovšem byla celá řada a každá vedla k jinému klubu. U jednoho platíte 70 pesos, u jiného 500. Při odbočování je trik v tom, lehce si zpomalit v pravém pruhu, hodit blinkr doleva, tím dát signál autům za sebou aby vás předjeli a následně přepnout na blinkr doprava, zpomalit si a zatočit. Na konci cesty na nás čekala závora a poplatek, dokonce jsme měli nosit celý den náramky, ne že bychom to dělali. Nechali jsme auto zaparkované pod kokosovými palmami a po zářivě bílém písku vyrazili kolem vraku loďky k moři. Pláže jsou zde v létě často pokryté řasami ze Sargasového moře, jedná se o přírodní katastrofu, zejména pro vylíhnuté želvy. Želvích hnízd zde bývá celá řada, vědí o tom své i nosálové, jednoho takového jsme zrovna vyplašili při hostině. Abyste se vyhnuli řasám, můžete sledovat online mapu, řasy se naštěstí z pláží pravidelně odklízí.

Ve městech často narazíte na tours po korálových útesech, obvykle s ilustračními fotkami rybek někde z Austrálie. Zavezou vás pár set metrů od břehu, dostanete vesty a fotit vám povolí pouze za příplatek. Dobrou zprávou pro všechny dobré plavce je, že si k útesům mohou doplavat sami. Čekají na vás zhruba 200-300 metrů od břehu a bývá u nich často mělčina, takže si i chvíli odpočinete. A můžete mít zkrátka celý korálový útes sami pro sebe. Tedy pokud kolem vás zrovna neplave žralok vouskatý, zkuste si pak svojí přítelkyni přesvědčit, aby s vámi dál plavala. A když večer zapadá slunce a pláž je téměř vaše, jen těžko byste hledali lepší místo pro žádost o ruku. 

Rybaření

Pokud si rádi občas nahodíte udici, zbystřete, rybaření je v Mexiku totiž zdarma a bez jakékoliv registrace. Ať už stojíte na břehu, jste nohama ve vodě, nebo chytáte přímo z mola. Můžete ulovit až 10 ryb, ale ne víc jak 5 od jednoho druhu. Stejně tak můžete lovit chobotnice.  Mušle, krevety a humři jsou ovšem zakázaní. 

Tulum

Město pulsující nočním životem, ulice plné streetartu a turisty okupované mayské ruiny, Tulum. Koupání v moři zde nabízí městská pláž, kde je ovšem těžší zaparkovat. Při toulkách mezi posprejovanými domky uprostřed města můžete snadno podlehnout pocitu, že se nacházíte v galerii novodobých a experimentálních umění. Město se rychle rozrůstá, a tak je možné, že k vašemu ubytování povede pouze hliněná cesta, jako tomu bylo u nás. Podél pobřeží se pak rozkládá dlouhá avšak úzká ulička lemovaná nejrůznějšími bary, restauracemi a obchody. Místo je plné přemrštěných cen a gringos motajících se mezi auty. Ani zaparkovat zde není jednoduché a placená parkoviště stojí opravdu hodně. Můžete zde ale navštívit zajímavé podniky, jako je třeba Kratom bar, který má i vlastní cenotu.

Okolí města je doslova obseto cenotami, ty nejvíce turistické stojí klidně i 500 pesos, když ale kousek popojedete, narazíte na další zajímavé cenoty, které budete mít dost možná sami pro sebe a daleko levněji. Nám se podařilo natrefit na jednu s krasovou jeskynní, do níž vedlo točité schodiště, a my se tak mohli proplavat mezi krápníky. Nebo dvě zcela odlehlé, kde nikdo široko daleko nebyl. A pár dalších. Při toulkách nás zaujala zejména laguna Cobá, svým vzhledem takřka k nerozeznání od českého rybníku.

Tulumské ruiny stojí za návštěvu, pouze pokud chcete vidět Mayské paláce a moře zároveň. Místo je jinak extrémně přeplněno turisty, čekajících fronty aby si mohli vyfotit milionkrát vyfocené.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Sian Ka´an

Mayové tomuto místu přezdívali Sian Ka´an, což v jejich jazyce znamená místo Zrození Nebes, či Brána do Nebes. Jen těžko najdete lepší přirovnání. Rovinnou hustě zarostlou přírodu křižuje nespočet vodních kanálů a lagun. Jejich průzračně modrá voda, vytékající z cenotes, dokonale splývá s nebeskou barvou a vy si skutečně připadáte jako na pokraji nebes.   

Díky svému unikátnímu ekosystému je Sian Ka´an přírodní rezervací, na pět-seti hektarech zde žije víc jak 300 druhů ptáků a místní porost čítá bezmála 850 rostlin, z toho přes 120 tvoří dřeviny. Mezi obyvatele se řadí například jaguáři, pumy, oceloti, tapíři, opice, nebo třeba krokodýli. Na vodní ploše, která tvoří nemalou část rezervace, jsou rozesety stovky malých ostrůvků plné mangrovníků. Kromě bažin a pralesa je celé pobřeží lemováno Karibským mořem s korálovými útesy.

Do rezervace se dostanete dvěma způsoby, buď podél pobřeží z Tulumu přes návštěvnické centrum, nebo přes ruiny Muyil. My napoprvé vyrazili přes návštěvnické centrum. Po zaplacení 50 pesos na osobu na nás čekala 45 kilometrů dlouhá hliněná cesta, táhnoucí se podél pobřeží. Na jejím konci je rybářská vesnička Punta Allen, kde si můžete zaplatit vyjížďku na delfíny. Cesta tam trvá nejméně dvě hodiny. Vede přes obří výmoly a koryta v cestě vyrytá vodou, jedete často krokem. Nejednou jsme si škrábli podvozek a po více jak dvou hodinách nám ještě zbýval kus do cíle. Příroda však byla dechberoucí, kromě všudypřítomných leguánů a termitišť na stromech, nám nad hlavami neustále kroužila hejna ptáků, v průzračné vodě se proháněli rejnoci a před západem slunce jsme dokonce spatřili krokodýla. Odměnou nám také byla osamělá pláž, na kterou jsme si našli cestu přes neprostupnou džungli.

Muyil

Muyil se svým parkovištěm hned u silnice nabízí nejjednodušší vstup do rezervace, 65 pesos za pyramidy a 50 pesos za následný vstup do rezervace. Město bylo kdysi důležitým bodem na obchodní stezce mezi Guatemalou a severním Yucatánem. Všudypřítomné vodní kanály Sian Ka´anu za městem se využívaly pro dopravu. Město zároveň patří mezi nejstarší a nejdéle osídlená města Yucatánu, první lidé zde žili kolem roku 350 před Kristem a vydrželi tady až do let 1200-1500 

Místo bylo poklidné a starší mayské stavby nás zaujaly svým menším avšak daleko strmějším profilem. Povedlo se nám i ztratit se v džungli, mimo vyznačené chodníčky. Objevili jsme tak pozůstatky některých dalších staveb a vysoko nad námi v korunách stromů k našemu překvapení přeskakovala tlupa opic. A poté co jsem zvědavě nahlédl do jedné jeskyně a schytal pár žihadel od divokých včel, jsme pokračovali raději dál. 

Vstup do Sian Ka´anu je přímo z archeologické zóny a lze si zakoupit vstupenku i tam. Úzká mahagonová lávka se klikatila jinak nepropustnou džunglí a vedla nás k laguně. Po cestě na nás čekala rozhledna, při pohledu na vratkou konstrukci jsme si moc dobře uvědomovali, že rozhlednu stavěli Mexičani. I tak jsme na ní vyšplhali, výhledy na rovinnou džungli a lagunu stál za to. U laguny si pak můžete zaplatit tour na lodi za 1000 pesos, nebo vyrazit nazpět. 

Cancún

Po návratu do Cancúnu a odevzdání našeho věrného čtyřkolového společníka, jsme podnikli naši poslední výpravu. Vyrazili jsme hledat tu nejlepší margaritu. Najednou byla noc a nás čekala cesta zpět na ubytování, bydleli jsme na samém okraji města, místě toulavých psů, kde jsme odpoledne minuli dva pick-upy naložené vojáky se samopaly a kulomety. Kontrolovali provoz. S pomocí místních se nám povedlo najít to správné colectivo (malý autobus se svými vlastními pravidly) a následně se předem dohodnout na ceně s řidičem tuk-tuku a nechat se na této motorizované tříkolce zavézt na ubytování. Cestou jsem pátral v překladači po slovech doleva a doprava, neboť jsem měl řidiče navigovat.

Letiště

Cesta na letiště není v Cancunu vůbec jednoduchá. Autobusové svozy pro nás již neměly místo a námi oblíbený Uber se zde výrazně nedoporučuje. Místní taxikáři jednají téměř jako mafie a zasahují proti němu. A přesně ten způsob dopravy jsme si zvolili. Povedl se! 

Při pohledu z okénka letadla, jsme si jen těžko připouštěli, že jde o konec naší výpravy po zemi indiánů, conquistadorů a hlavně úžasných Mexičanů a jejich inspirativního pohledu na svět. 

Hasta luego!