Nové motýly, savce i geomorfologické poznatky přivážel ze svých cest do Asie ruský přírodovědec Grumm-Gržimajlo. Za své zásluhy si vysloužil pozici viceprezida Geografické společnosti SSSR.
GRUMM-GRŽIMAJLO Grigorij Jefimovič (* 15./27. 2. 1860, Sankt Petěrburg, Rusko, † 3. 3. 1936, tamtéž) – ruský přírodovědec a cestovatel po Střední Asii
V únoru 1884 odjížděl čerstvý absolvent petrohradské univerzity na doporučení I. V. Mušketova do Střední Asie, aby zde pokračoval ve zkoumání zdejších živočichů. G. J. Grumm-Gržimajlo se tehdy specializoval na motýly a za jejich krásou (ale i za dalšími příslušníky vysokohorské fauny) se vydal na Alajský hřbet, přešel Alajskou dolinu a vystoupal k jezeru Karakul. Věnoval se průzkumu Pamíru a jeho bezprostředního okolí stejně jako oblasti Ťan-šanu. Zůstal ve Střední Asii do roku 1887 a sebral na 40 000 motýlích exemplářů. Mnozí z nich se objevovali jen v oblastech dalekého severu. Výsledky svých výzkumů shrnul ve studii o motýlech v Pamíru (1890).
Lov koně Prževalského
Vedle zoogeografických výzkumů se Grumm-Gržimajlo zabýval i otázkami geomorfologie. Zájem o ni prohloubil při své další středoasijské cestě, kterou nastoupil v květnu 1889, kdy zamířil do východního Ťan-šanu, Pej-šanu a do čínského Nan-šanu. Zkoumal (podobně jako výprava M. V. Pěvcova) Turfanskou proláklinu.
Prošel džungarskými stepmi a jako prvnímu Evropanovi se mu zdařilo ulovit divokého koně Prževalského. Dostal se až k řece Chuang-che. Jeho expedice se vrátila v roce 1890, když urazila 7 250 km. Získala množství materiálu, jenž bylo možné srovnávat s obdobnými poznatky přírodopisců, kteří zkoumali Altaj a Sajanské pohoří. Výsledky svého putování spolu s cestovatelskými dojmy shrnul G. J. Grumm-Gržimajlo v rozsáhlé třídílné monografii (Opisanije putěšestvija v Zapadnyj Kitaj, 1896–1907).
Nekončící cesty do Asie
V roce 1903 se Grumm-Gržimajlo, který se po návratu z Číny zabýval otázkami obchodu Ruska s asijskými zeměmi a působil jako novinář a publicista, vydal do Západního Mongolska a do Tuvy. Vyšel ze Zajsanu do údolí Černého Irtyše a Mongolského Altaje, k jezerům Uvs-núr, Chara-us-núr a Chara-núr. Vystoupil na čtyřtisícový vrchol Charchir a přes hřbet Tannu-ola se dostal na Altaj (Koš agoč). Na základě své cesty připravil rozsáhlou monografii o západním Mongolsku, jejíž tři díly popisující tuto oblast z nejrůznějších stránek vycházely v letech 1914–30 (Zapadnaja Mongolija i Urjanchajskij kraj).
Ještě před první světovou válkou procestoval G. J. Grumm-Gržimajlo povodí Amuru a Ussuri (1908), byl v Turkmensku (1911), v Zakavkazsku (1912) a na horním toku Jeniseje (1914).
Po roce 1917 zastával významné funkce při organizaci sovětského geografického výzkumu, když v letech 1920–31 byl viceprezidentem Geografické společnosti SSSR.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
