Grand Central Terminal, víc než jen obyčejné nádraží

Když se postavíte doprostřed hlavní haly, snadno můžete nabýt dojmu, že tohle místo už znáte. Je to pochopitelné, GCT bylo kulisou desítek filmů. Tudy se proháněl malý Hugo při pátrání po svém velkém objevu a Al Pacino tu coby gangster Carlito Brigante, čekal na svůj vlak, aby se dostal na konec své cesty. Alen nejen filmy přitahují ke Grand Central množství návštěvníků – budova sama nabízí spoustu zajímavostí a byla by škoda vynechat ji na cestě centrem New Yorku.

Vývoj newyorské železnice

Historie železnice v New Yorku se začala psát už v první polovině 19. století. Se vzrůstajícím počtem obyvatel začala houstnout i síť kolejnic a brzy se objevila potřeba vybudovat železniční uzel, jak pro příměstské, tak pro dálkové linky. Umístění tohoto nádraží bylo logické – na 42. ulici, která v tu dobu byla ještě poklidnou částí na okraji města. Sem mířily vlaky tažené parními lokomotivami, které ale dál nemohly. Kvůli nařízení městské rady, zde musely vlaky končit nebo lokomotivy být nahrazeny koňskou silou.

To vše kvůli stížnostem obyvatel jižních částí New Yorku na hluk a kouř, doprovázející tehdejší provoz. V roce 1871 tak byl dokončen Grand Central Depot – první předchůdce dnešní budovy. V té době již vše fungovalo v rámci rozsáhlého dopravního impéria rodiny Vanderbiltů, jejíž hlavní představitel, Cornelius Vanderbilt, je považován za jednoho z prvních opravdových magnátů.

Bohužel, záhy se ukázalo, že potřeby města a jeho obyvatel byly nad síly a možnosti stávajícího nádraží. To bylo upraveno, rozšířeno a otevřeno v roce 1901 pod názvem Grand Central Station. Ani to však nebyl definitivní konec – hlavně kvůli zvýšení bezpečnosti dopravy a elektrifikaci provozu, bylo rozhodnuto o úplném zbourání budovy a stavbě nového, současného nádraží. Výběrové řízení vyhrála firma Reed&Stem, která na stavbě spolupracovala s další firmou Warren and Wetmore. Současná budova, nazvaná Grand Central Terminal, byla slavnostně otevřena roku 1913.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Krátká procházka Grand Central

V průběhu let se rozšiřující město dávno pohltilo nádraží na 42. ulici a obklopilo jej další zástavbou. GCT se tak choulí ve stínu mnohem vyšších a modernějších budov (nedaleko stojí např. známý mrakodrap Chrysler). Přesto se mezi nimi neztrácí. Fasádu na 42. ulici zdobí monumentální sousoší římských bohů Merkura, Herkula a Minervy. Nejvíce pozornosti na sebe ovšem strhává interiér hlavní haly. Kromě pokladen, zde stojí i informační stánek, nad nímž jsou umístěny hodiny. Právě tyto hodiny s ciferníky do čtyř světových stran, se v průběhu let staly jakousi poznávací značkou GCT. Bylo dbáno i na drobné detaily – mramor na stěnách je zdoben různými ornamenty (oblíbeným motivem byly dubové listy a žaludy – symboly rodiny Vanderbiltů), ozdobnými nápisy…

Samostatnou kapitolou je pak strop nad hlavní halou – zpodobňuje nebe s hvězdami a souhvězdími (Orion, Býk, Ryby…), i když s malými nepřesnostmi. Systém schodišť, chodeb a eskalátorů provede návštěvníka dalšími částmi nádraží. Pod hlavní halou je spodní patro, kde naleznete další nástupiště i řadu obchodů, barů a restaurací. Pak je tu Vanderbilt Hall, dříve hlavní čekárna, dnes využívána pro výstavy a soukromé účely. V 90. letech pak byl otevřen Grand Central North, umožňující přístup z 45., 47. a 48. ulice. Postupem času tak byl vytvořen rozsáhlý komplex, který už není jen pouhým nádražím – můžete zde zajít na nákupy, oběd či na výstavu.

I když se v 60. a 70. letech objevily vážné plány na přestěhování nebo zrušení GCT, nedošlo k tomu. Za zachování nádraží se postavila řada osobností a newyorských patriotů (mj. Jacqueline Kennedy – Onassisová) a GCT bylo zachráněno. Od roku 1978 je navíc zahrnuto do seznamu chráněných památek, a tak se může dále rozvíjet. Musí totiž držet krok s městem, jež má nekonečnou energii, takže se můžete těšit na to, čím vás při další návštěvě překvapí.