Velitel megalomanských výprav Američanů na jižní pól byl veterán a letec z druhé světové války Dufek.
DUFEK George J. (* 10. 2. 1903, Rockford, Illinois, USA, † 10. 2. 1977) – americký námořní velitel, letec a organizátor jihopolárních výprav
Velké americké výpravy do Antarktidy po druhé světové válce připomínaly spíše vojenské operace a už jen málo se podobaly výzkumným cestám průkopníků polárního výzkumu. Vojenský charakter podtrhovala účast vysokých důstojníků, kteří řídili celé flotily ledoborců, dopravních a zásobovacích lodí, početná letadla a helikoptéry spolu s kolonami spolupracovníků a pomocníků při manipulaci s tunami nákladu a při stavbě polárních základen. Vojenskou organizaci vyžadovaly početné autoparky nezbytných terénních vozidel, sněžných skútrů a dalších dopravních prostředků. Takovým velitelem byl George Dufek, který prakticky řídil už operaci Deepfreeze I, i když formálním velitelem byl R. E. Byrd.
Dufek prošel pestrou kariérou námořního velitele; zúčastnil se druhé světové války (operací v Severní Africe roku 1942 i vylodění v Normadii roku 1944) a velel americkým válečným lodím v Japonsku i při operaci OSN v Koreji. V roce 1939 sloužil jako letecký navigátor v Antarktidě a postupně se stal jednou z největších amerických autorit v otázkách výzkumu polárních krajů. S polárními oblastmi se seznámil při zřizování americké základny v Severním ledovém oceánu (1946) a roku 1947 velel východní skupině, která při operaci Task Free prováděla letecký průzkum území mezi Palmerovou (Grahamovou) zemí a Malou Amerikou v McMurdově zátoce.
Obrovské výpravy na Antarktidu
G. Dufek se roku 1954 stal náčelníkem pro logistiku a byl pověřen řízením operace Deepfreeze I. V jejím rámci vstoupil v prosinci 1955 ledoborec Glacier do antarktických vod a přistál v McMurdově zátoce, kde Byrdovy americké expedice zpravidla začínávaly své působení na ledovém kontinentu. Zakrátko zde přistála i těžká dopravní letadla a následovaly nákladní lodi s více než deseti tisíci tunami zásob, stavebního materiálu, dopravních prostředků a strojů.
28. prosince 1955 přistál v místech, kde před lety zřídil své základny, Richard E. Byrd s G. Dufkem. Pod jejich vedením začala stavba báze Malá Amerika V (78° 12’ jižní šířky a 160° 30’ západní délky). Odtud vycházely cesty amerických polárníků do Země Mary Byrdové (první vyjeli vojenští ženisté 15. 1. 1956), které doplňovaly průzkumné lety početných pilotů.
V říjnu 1956 začínala americká antarktická operace Deepfreeze II, které se pod Dufkovým velením účastnilo 12 lodí, 55 letadel a 3 525 mužů, z nichž celou stovku tvořili vědci. Vůdce expedice odletěl do Antarktidy 16. října z americké vojenské základny na Novém Zélandu a po třinácti hodinách přistál v McMurdově zátoce. Špatná viditelnost způsobila kolizi jednoho z letadel a teprve zlepšené počasí umožnilo Američanům 18. 10. přistávání těžkých nákladních strojů. 28. října připlul ledoborec Glacier s hlavní částí expedice a s potřebným materiálem.
Stanice na jižním pólu
Hlavním cílem expedice bylo zřízení stanice na jižním geografickém pólu, kam 31. října 1956 odstartoval G. Dufek, jenž se stal prvním Američanem, který stanul na nejjižnějším bodu Země. Američané také dokázali jako první na jižním pólu přistát. Za tři týdny začali s výstavbou jihopolární stanice a v příštích dnech sem mířilo jedno letadlo za druhým a na padácích shazovala zařízení a materiál potřebné pro zřízení základny. Na jižní pól dopravila kolem 700 tun nákladu. V únoru 1957 byla dokončena výstavba stanice, jež dostala jméno Amundsen-Scott, na které se chystala přezimovat skupina 18 lidí od vedením Paula Seipela.
V době, kdy část amerických polárníků stavěla základnu na jižním pólu, postupovali příslušníci amerického námořnictva s pásovými vozidly do nitra Země Mary Byrdové (od 5. 11. 1956). V obtížných podmínkách dokázali do 18. 11. 1956 projít územím vyplněným trhlinami a připravili trasu pro dopravu lidí a materiálu na výstavbu polární stanice Byrd (80° jižní šířky, 120° západní délky) ve vzdálenosti víc než tisíc kilometrů od Malé Ameriky.
Na Nový rok 1957 se začala na nově zřízené stanici s Byrdovým jménem připravovat na přezimování třiadvacetičlenná skupina vědců a technického personálu. V rámci operace Deepfreeze II zřídili Američané v únoru 1957 základnu Wilkes (27 lidí) a na jihozápadním pobřeží Weddellova moře (v Couldově zálivu, 77° 44’ jižní šířky a 41° 20’ západní délky) otevřeli polární stanici Ellsworth, na které přežilo 39 lidí polární zimu.
Další výpravy
Za složitých podmínek vedl G. Dufek v sezoně 1957–58 operaci Deepfreeze III. Ledoborce spolu s letadly, vyzkoušenými v podmínkách Antarktidy, zajišťovaly výměnu osádek na jednotlivých polárních stanicích a zásobování polárníků terénními vozidly, která vyjela z Malé Ameriky, spolu s leteckými výsadky. K jižní točně dopravila letadla i stavební dělníky na další rozšíření základen. Dufek přiletěl do Antarktidy 12. října 1957 a spolu s ním cestoval do McMurdovy zátoky H. Wilkins, v té době nestor mezi polárními letci.
Ještě jednou řídil G. Dufek operaci Deepfreeze na podzim 1958. Obří letouny Globemaster dopravily do Antarktidy tuny zásob. Američané připravovali uzavření základen Malá Amerika, Ellsworth a Wilkes a jejich předání Argentině, resp. Austrálii. Dufek se svým štábem zorganizoval nové zásobovací trasy pro stanici Byrd, která nabývala pro Američany stále větší význam.
V prosinci 1958 končil Mezinárodní geofyzikální rok, ale nadále pokračovaly rozsáhlé projekty antarktického výzkumu. Téměř současně odcházel do výslužby i kontradmirál (od 1955) George Dufek, který se stal ředitelem námořního muzea v Newportu ve Virginii.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
