Agricola procestoval za dob velkého rozmachu Říma zejména Anglii a Skotsko. K impériu se mu podařilo připojit i Wales.
AGRICOLA Gnaeus Iulius (* 39, Forum Iulii, nyní Fréjus, Francie, † 93, Řím, Itálie) – římský vojevůdce, státník a cestovatel
Štěstí, že Agricolovým zetěm byl historik Publius Cornelius Tacitus – jinak bychom toho asi o jeho výpravách věděli mnohem méně nebo vůbec nic. Díky Tacitovým zprávám ale víme o Agricolovi mnohem více, než o většině jeho současníků. Ve věku asi dvaceti let se Gnaeus Iulius Agricola dostal do Británie jako voják v legiích vojevůdce Suetonia, v polovině 60. let pak působil v malé Asii a roku 67 se v Římě stal tribunem lidu.
Když nastoupil císař Vespasianus, stal se Agricola velitelem legií napřed v Británii, pak v Akvitánii (jihozápadní Francie) a roku 77 dokonce zastával úřad konzula. Jeho hlavní činy jsou ale spojeny s římskou vládou v Británii.
Agricolovy úkoly v Británii
Tam byl Agricola vyslán roku 78 jako místodržitel, aby potlačil mohutné povstání. Obnovil římské panství na jihu Anglie, vzápětí pak táhl na západ (do dnešního Walesu) a celý jej začlenil do „Imperia Romana“, včetně ostrova Anglesey. V následujících letech pak podrobil římskému panství severní Anglii a jih Skotska (roku 83), přičemž založil několik římských opěrných bodů, např. Eburacum, dnešní York. V Římě, kam byl Agricola roku 84 povolán, slavil sice triumf, ale císař Domitianus v něm viděl nebezpečí pro svůj trůn a nepověřil jej již dalšími úkoly, takže se Agricola stáhl do soukromí a dále už do politiky nezasahoval.
Pro geografii je významná především plavba Agricolova loďstva v roce 83, které se ale vojevůdce sám neúčastnil. Jeho loďstvo obeplulo celé Skotsko, na severu objevilo Orkády (Orkneje) a – jako první po Pýtheovi – spatřili Agricolovi muži i dalekou zemi Thúlé, snad Shetlandy nebo Faerské ostrovy.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
