Po teologiských a právnických studiích podnikl cestu přes Čínu na Cejlon. Po návratu pobýval na dvoře Karla IV.
MARIGNOLA Giovanni (* kolem 1300, Florencie, Itálie, † asi 1358, snad Praha) – italský mnich a cestovatel
G. dei Marignoli pocházel z bohaté florentské rodiny, již v mládí vstoupil do minoritského řádu (klášter Santa Croce ve Florencii) a vystudoval práva na boloňské univerzitě. Roku 1338 jej pak papež Benedikt XII. pověřil vedením poselstva k mongolskému chánovi.
Spolu s početným doprovodem opustil Marignola v prosinci 1338 papežské sídlo v Avignonu a odtud zamířil do Neapole, kde nastoupil na loď; ta ho převezla do Feodosije na Krymu. Přes území tzv. Zlaté hordy se papežský legát dostal do Kuldži (I-ning) pod hřbety Altaje a přes poušť Gobi do Pekingu. Tam se setkal s mongolským chánem (Mongolové v té době vládli v Pekingu jako dynastie Jüan) a pobyl u jeho dvora několik let. Plán na cestu po souši do Indie mu nevyšel, ale napříč jižní Čínou, kterou ve své relaci nazývá zemí Manzi, pokračoval do Kuang-čou (Kantonu) a lodí na Indický poloostrov. Po zastávkách v Kóllamu a na mysu Kumárí se dostal na ostrov Saba, snad totožný se Sumatrou, a na Cejlon, kde navštívil Adamovu horu. Přes Hormuz, Basru, Bagdád a Damašek se pak vrátil do Evropy, kterou znovu uviděl v roce 1353.
O rok později jej papež za odměnu jmenoval biskupem v jihoitalském Bisignanu, ale Marignola se vyskytoval častěji u dvora císaře Karla IV. Ten také zcestovalého mnicha pověřil sepsáním nové Kroniky české, v níž se ale italský mnich pouze držel předloh a, jak poznamenal František Palacký, svou kronikou získal si Marignola mnohem větší zásluhy o zeměpis Asie ve středověku než o české dějiny… Pravděpodobně u Karlova dvora (v Praze, Norimberku či Vratislavi) také Marignola někdy v letech 1358–59 zemřel. Usuzuje se podle toho, že ještě v červenci 1358 cestovatel světil oltáře v Norimberku, zatímco v březnu příštího roku papež jmenoval nového bisignanského biskupa.
Jan Marignola, Kronika česká, in: Kroniky doby Karla IV. (ed. M. Bláhová, J. Zachová), Praha 1987, s. 448–523, 580–583. Připravuje se nová edice rukopisu (K. Engstová).
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
