Cesty lodí Gila Eannese vedly podél pobřeží Černého kontinentu. Dokázal tak překonat myšlenku o nemožnosti plaveb do tropických oblastí.
EANNES Gil (15. století) – portugalský mořeplavec
Člen družiny Jindřicha Mořeplavce G. Eannes navázal počátkem 30. let 15. století na objevy Zarka a G. V. Cabrala a pokračoval v poznávání dosud tajemného afrického pobřeží. Při první plavbě roku 1433 doplul z Portugalska ke Kanárským ostrovům.
O rok později vyplul podruhé, a na této plavbě dosáhl svého největšího úspěchu: jako první mořeplavec z Pyrenejského poloostrova proplul podél afrického pobřeží až k mysu Bojador (v nynější Západní Sahaře), považovanému za nepřekonatelný, a navíc jej obeplul. Směrem k jihu postoupil Gil Eannes ještě o několik desítek kilometrů dále. Jeho plavbou padla jedna z pověstí o nemožnosti plout do tropických končin.
Potřetí vyplul Eannes k jihu roku 1435, znovu obeplul Bojador (26° 07’ severní šířky) a pokračoval až k 25. rovnoběžce, přičemž na pobřeží objevil stopy lidí a velbloudů. Panovníkovi přivezl jen květy, ale jeho plavby otevřely další cestu za otroky a zlatem. Již příštího roku (1436) postoupil Alfonso Gonçalves Baldaya, účastník třetí Eannesovy plavby, až k obratníku Raka a objevil zátoku, kterou nazval Zlatá řeka – Rio de Oro; tento název se udržel až téměř do konce 20. století jako pojmenování jedné z provincií tzv. Západní Sahary. Baldaya postoupil ještě asi 100 km k jihu, po jeho návratu se ale kvůli válce v Maroku objevné cesty načas zastavily. Až po pěti letech postupoval k jihu N. Tristão.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
