Gepardi z De Wildt Cheetah Research Centre

Zatoulaný batoh mění plány naší cesty po jižní Africe hned po příletu do Johannesburgu. Nutí nás setrvat v blízkosti velkoměsta, zatímco my toužíme po shlédnutí národních parků a divokých zvířat Jihoafrické republiky. Nedá se nic dělat.

Ledaže by v okolí Pretorie či Johannesburgu byla nějaká možnost, kam za zvířátky vyrazit na půldenní výlet. Po chvíli bádání se zdá být nejlepší možností De Wildt Cheetah Research Centre.

Tuto rezervaci a výzkumné centrum pro záchranu gepardů (Acinonyx jubatus) založila v roce 1971 Ann van Dyk, která dodnes zastává místo ředitelky centra a je možné se s ní během návštěvy osobně setkat. Původní farma se v roce 1971 stala domovem devíti gepardů, kteří se stali základem pro odchov těchto kočkovitých šelem a záchranu druhu. Během téměř čtyřiceti let se podařilo v centru De Wildt odchovat 750 mláďat gepardů a přes 500 mláďat psů hyenovitých. Centrum úzce spolupracuje s pretorijskou ZOO a mnoha národními parky Afriky na záchraně a reintrodukci ohrožených druhů.

Kočky ochočené i divoké

Dopolední prohlídku De Wildt centra stíháme jen tak tak. Skupinku návštěvníků s průvodkyní zastihneme právě, když přichází k prvnímu výběhu s gepardy. Elegantní šelmy nás pozorují skrz plot a tvoří tak trochu nedobrovolné modely pro výklad pracovnice centra. V zajímavém výkladu nás poučí o hlavních vlastnostech těchto kočkovitých šelem. Po úvodním seznámení už všichni víme, jak poznat geparda od leoparda, jakou kořist loví gepard nejraději a jakou rychlost bychom museli vyvinout, abychom mu utekli.

Výběhy poblíž návštěvnického centra trochu připomínají ZOO a gepardi jsou na lidskou přítomnost evidentně zvyklí, takže o žádných divokých zvířatech nemůže být řeč.

Někteří z gepardů jsou dokonce ochočení a doprovází své cvičitele do škol. Vyprávění o gepardovi, který na podobných cestách nejraději svačí McFlurry od McDonalds nám zní dosti „ulítle“. Ale osvětová činnost pracovníků centra s jejich ochočenými svěřenci nese své ovoce. Jihoafrické děti se díky tomu mohou o gepardech něco dozvědět a daří se v nich vypěstovat obdiv a náklonnost k těmto elegantním šelmám. To jim může zajistit ochranu a přežití i v moderním světě. V Jihoafrické republice zvířata volně žít nemohou. V soutěži o volný prostor totiž vždy prohrají s farmáři, kteří potřebují čím dál větší pozemky pro svá stáda. Masožravý lovec je pro ně jednoduše škodná, a tak jedinou šancí gepardů na přežití je důsledná ochrana a zájem lidí.

Hlavním programem prohlídky De Wildt centra je projížďka upraveným canterem velkými výběhy s volně žijícími šelmami. Tato zvířata již ochočená nejsou. Naopak se pracovníci snaží o minimální kontakt a zásah do jejich života. Jsou zde zvířata určená pro případnou reintrodukci do volné přírody. Proto nesmí blízkým kontaktem s člověkem ztratit své přirozené instinkty.

Řidičky náklaďáků jsou současně i průvodkyněmi, které velice zajímavě vykládají o všech zvířatech, žijících v rezervaci. Mimo gepardů a vzácné varianty geparda královského jsou tu zastoupeni také divocí psi, karakalové, několik druhů supů, hyeny, pštrosi a různé druhy antilop.

Šelmy tu žijí na velkém prostoru v téměř přirozeném prostředí. V canterech máme dokonalý výhled a projížďka se podobá organizovaným projížďkám v národních parcích. Pozornost zvířat je však zajištěna během projížďky krmením. Máme tak perfektní příležitost vidět všechna zvířata zblízka, v pohybu i po uchvácení kořisti.

Gepardi jsou sice elegantní a nádherná zvířata, ale když krouží okolo nás, působí zároveň trochu hrozivě. Je paradoxem, že se snadno můžeme stát jejich kořistí i jejich zkázou.

Šelmy jako my

Rozsáhlé plochy rezervace obývá také několik smeček psů hyenovitých (Lycaon pictus). Tyto malé šelmy patří k nejohroženějším zvířatům Afriky. Z části je to díky předsudkům a lidské neznalosti. Psi hyenovití vypadají na první pohled ve svém strakatém kožichu s bílým praporem na ocasu a s hlasitým štěkavým projevem spíše jako veselí a rozverní voříšci. Lidé jim však, stejně jako hyenám, přisuzují krutost, krvelačnost a další negativní vlastnosti a v některých oblastech Afriky jsou považováni za posly špatných zpráv. Proto byli hubeni a ani dnes mnoho národních parků příliš nestojí o jejich záchranu. Přitom se jedná o jednu z nejpozoruhodnějších šelem vůbec. Jejich sociální struktura se nepodobá žádným jiným predátorům. Nejblíže má ke struktuře sloního stáda nebo lidské společnosti.

Psi hyenovití žijí v malých skupinách do deseti jedinců i ve velkých smečkách čítajících až 90 členů. Jsou to velice úspěšní lovci. Nepohrdnou drobnými savci, antilopami, ale loví i mnohem větší savce, jako jsou zebry či pakoně.

Vyhlídnutou kořist lovecká skupina uštve a vyčerpanou ji zklidní a znehybní vůdce smečky prokousnutím čenichu. Funguje to stejně jako vložení kroužku do nosu býka. Usmrcení kořisti sice nevypadá na první pohled pěkně. Psi roztrhnou kořisti břicho a přetnou jednu z hlavních břišních tepen, takže kořist vykrvácí. Tento způsob usmrcení patří ale k těm nejhumánnějším. Kořist umírá během cca 50ti sekund. Pro srovnání lev obvykle rdousí svou kořist více než deset minut.

Mladí, přestárlí nebo zranění členové smečky by skupinu při lovu brzdili. Proto čekají v úkrytu. Po návratu lovců ke zbytku smečky vyvrhnou část zhltnuté potravy mláďatům a nelovícím členům smečky. Vždy se dostane na každého člena smečky, včetně starých a nemocných kusů. V sociální struktuře smečky ale mají všichni své místo a pokud již nemohou pomáhat při lovu, starají se o ně ostatní. Smečka je neodvrhne, jak se to běžně stává u jiných masožravců.

Divocí psi, jak psům hyenovitým říkají místní, jsou fascinujícími šelmami. Bohužel je ve volné přírodě nebo v národních parcích potkáte jen velmi vzácně. Potřebují k životu velmi rozsáhlá území a i přes veškerou snahu je jejich reintrodukce velmi obtížná. Záchranou mohou být velké národní parky, které se ovšem při záchraně ohrožených druhů z části řídí také atraktivností zvířat pro turisty. Přežití těchto neobvyklých predátorů tak možná závisí na zájmu turistů.

Praktické info
De Wildt Cheetah Research Centre leží severozápadně, necelou hodinu cesty od Pretorie, poblíž Hartbeespoort Dam.
Souřadnice GPS jsou:
S 025 40 25.1
E 027 55 25.4
Tříhodinové prohlídky s průvodcem začínají vždy ráno v 8:00 a odpoledne ve 13:30
Vstupné včetně prohlídky s průvodcem je 220 ZAR nebo 310 ZAR v úterý a ve čtvrtek ráno včetně ukázky běhu gepardů.
Kontakt:
Internetové stránky: www.dewildt.org.za,
telefon: +27 12 504 1921
e-mail: cheetah@dewildtorgza (cheetah@dewildtorgza?subject=Tour%20Booking)

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.