Galerie: TONDA RŮŽEK: Život na cestě, aneb 6 let v obytňáku

Autor: Tonda Růžek

Zavřít fotogalerii

Afričtí datlové a buvoli mají symbiotický vztah a pomáhají si navzájem

Slon africký, Národní Park Addo, JAR. Stádo si vyrazilo na vejšlap jako ve filmu “Gauneři” od Quentina Tarantina

Bratři v triku bez triček z kmene Himbů. Ne jenom ženy, ale i dětem se zdobí vlasy pomocí otjize - pasty z másla, tuku a červeného okru, kterou si aplikují nejenom na vlasy, ale i na pokožku. Slouží jako ochrana proti slunci a komárům

Děti Louise a Cecilie Ndumbových. Žijí v Mukuni, shluku zambijských vesnic nedaleko řeky Zambezi, která rozděluje Zambii a Zimbabwe.

Pekárna ve vesnici Mng’Aro po krkolomném sjezdu z hor. Nikdy jsem se tolik o svůj obytňák nebál. Serpentiny v mlze při 40 stupňovém klesání, kdy se začala zadrhávat převodovka. Ale dojeli jsme v jednom kuse! Čas oslavovat… Proč ne zrovna koblihami!

Ženy kmene Himba. Trochu zmatené po obdržení dárku z nedaleké Austrálie - silonové nákupní tašky s klokanem. Region Epupa, severozápadní Namibie

Zastavím po několika hodinách jízdy, abych se trochu protáhnul. Něco se zašustí v houští. Schovává se tam pár dětí, co vystřelí hned jak zjistí, že je vidím. Nakonec jsem strávil s jejich “rodinou”, či částí vesnice celé odpoledne. Nerozuměli jsme si ani slovo, ale vzpomínka nám zůstane všem.

Rozděláváme oheň na čínské nudle, co jsem našel v autě (asi 6 balení). Nedokázal jsem jim vysvětlit, aby si něco nechali na potom. Žije se v momentu. Taková je už africká mentalita. Je co jíst, tak vaříme! Hlad je pořád

“Stopařky” z kmene Himba. Druhá paní sedí vzadu v mém obytňáku. Akorát si už nepamatuju, jestli měly jenom jednoho prcka, nebo dva. To se mi stává dost často, že zastavím paní a najednou po půl hodině vytáhne dítě někde z jejího oblečení. Toho prcka si často vůbec nevšimnu.

Eid al-Fitr, poslední den Ramadánu, je pro muslimy jedním z největších svátků. Rozvětvené rodiny se sejdou, hostina se nachystá, všichni se obléknou do svých nejlepších šatů.Největšího úspěchu a největší pozornosti dětí se dostalo, čemu jinému, než chytrému telefonu. Allah nás ochraňuj!

Voda z Bílého Nilu… na pití, i na praní.

Ženy vykuchávají ryby na břehu Bílého Nilu. Úlovky ze sítí navezených vydlabanými kanojemi se udí, smaží nebo na sluníčku suší přímo u řeky. Obongi, severní Uganda

Mukuni, Zambie, na břehu řeky Zambezi. Strávil jsem v této vesnici něco málo přes týden. V mojí dodávce jsem měl návštěvníky skoro nepřetržitě.

Tolik lásky dostanete za odměnu, když se zdržíte na jednom místě dýl, a máte možnost nejenom děti ale i celé jejich rodiny trochu poznat. Připojit se k jejich každodennímu životu, s něčím pomoci, něco se naučit a nějaké zkušenosti nebo jinej pohled na svět zase předat jim

Masajské ségry na břehu jezera Eyasi. Každý se tady živí rybolovem. Bohužel jezero je tak mělké, že po dešti, nebo po pár dnech sucha se může “břeh” jezera přemístit až o dva kilometry. Takže je celá vesnice a všechny její obydlí stále v pohybu.