Galerie: ROZHOVOR: Argentinská telenovela je proti nám slabý odvar, říká Lucka Radová o cestě 5 holek tuktukem po JA

Zavřít fotogalerii

ROZHOVOR: Argentinská telenovela je proti nám slabý odvar, říká Lucka Radová o cestě 5 holek tuktukem po JA

Vyjíždíme! 6. září 2017 pět holek a dvě růžový monstra vyrážejí z kolumbijského městečka Ibagué. Před námi jsou téměř čtyři měsíce cesty a přes 9 000 km.

Naše průměrná rychlost není nijak závratná. Jsou dny, kdy jedeme pouhých 15 km/h. Když se daří tak za jeden „tuktuk den“ najedeme i 250 km.

Atillo laguny najdete v ekvádorské části Amazonie a díky tomu, že jsou hodně vysoko, tu je v noci pořádná zima. Na nás ráno čekalo i sněhové překvapení.

V Peru, u Tichého oceánu, jsme konečně chytly hezké počasí a musíte uznat, že nám dost sluší!

Poušť Tatacoa a jak ji vidí ptáci ze 150 metrové výšky. Druhá největší poušť na světě. Tatacoa v překladu do češtiny znamená chřestýš. Naštěstí jsme se tuto informaci dozvěděly až zpátky doma

Život kolem silnice nás baví. Dá se tu sehnat od oběda přes opraváře píchlých duší v pneumatice i pořádná zásoba ovoce na další týdny. Jeden trs banánů za jeden dolar!

Nejsušší poušť světa objímá zelenou oázu – Huacachinu. Někdo po okolních dunách lyžuje, my jsme tu vytuhly u západu slunce.

Tuktuky sbližují. A také nám furt do nich někdo leze a chce se svézt!

Silnice v Jižní Americe jsou povětšinou ve velmi dobrém stavu. Ve vysokých nadmořských výškách ale občas cesty prostě zmizí. Většinou se utrhne obrovská masa půdy a strhne silnici do údolí.

Často pracujeme i 15 hodin denně. Po celém dni jízdy musíme postavit bivak, zálohovat data, nabít baterky. Kameramanka Eliška si udělala malou kancelář ve stanu.

I takto může vypadat Amazonie. Zima, žádný signál, ale výborná hospoda, která prodává čaj z koky.

V Ekvádoru nám v noci ukradli stany a tak jsme musely naši bytovou otázku přechodně řešit tím, že Eliška občas spala v tuktuku. Je to velmi nepohodlné řešení.

„Já ten jeden váš tuktuk koupím za moje stádo lam!“, volal na nás majitel asi tuctu „jihoamerických velbloudů.“ Naše tuktuky se nejvíce líbili v Peru, tam bychom je prodaly bez větších problémů, ale v Bolívii o ně byl také celkem zájem.

Na cestách nás baví ta nejistota, s tím, jak se věci vyvrbí. Největší napětí zažíváme každý večer s hledáním bivaku. Dnes jsme měly štěstí, přespáváme na planině Nazca.