Ten, kdo vystuduje teologii, se nemusí zabývat jen duchovními otázkami, jak si mnohdy myslíme. Může se zhlédnout v přírodních vědách, třeba geografii, jak tomu bylo u Františka Xavera Vilhuma.
Od filologie k historii geografie
Rodák z jižních Čech vystudoval teologii a stal se příslušníkem řádu křížovníků s červenou hvězdou. Dlouhá léta pak přednášel klasické i moderní jazyky na Akademickém gymnáziu v Praze. Živě se ale zajímal o přírodní vědy, zejména o geologii a geografii a jejich dějiny. Svůj zájem nakonec F. X. Vilhum završil doktorátem přírodních věd na základě práce Misionáři zeměpisci (1945).
Publikační činnost
Toto téma zpracoval i v publikacích Hrdinové vědy a víry (1947) a zejména Čeští misionáři v Egyptě a Habeši (1946), vynikající studii o působení J. Římaře a R. Prutkého v Africe v 18. století. Zabýval se i dějinami fyzické geografie v barokním období, zejména osobou svérázného učence, cisterciáka Honoria Czechury (Hydrografie na pražské univerzitě na počátku 18. století, 1944). Často přispíval do Sborníku České společnosti zeměpisné,později Sborníku Československé společnosti zeměpisné a do Zeměpisného magazínu. Po únoru 1948 se jako řeholník musel publikačně odmlčet; zveřejnil již jen jednu historickou studii, Jihočeští Doudlebové (1958).
(* 17. 10. 1906 Plešovice u Zlaté Koruny, † 13. 3. 1964 Višňová na Příbramsku) – český filolog a historik geografie
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
