(* 1. 10. 1883 Neveklov na Benešovsku, † 29. 11. 1943 Praha) – český geograf
Rodák ze středního Povltaví studoval geografii na české univerzitě (doktorát 1914 na základě práce Dráhy poloostrova Balkánského). Po jejím absolvování vyučoval na obchodní akademii. To Štůlu přivedlo k zájmu o ekonomickou geografii, které se začal hlouběji věnovat (Hospodářský zeměpis, 1922). V roce 1925 se na tomto oboru také habilitoval. Ještě téhož roku byl povolán na bratislavskou univerzitu. Zde působil do roku 1929, kdy převzal uvolněné místo po V. Dvorském na Vysoké škole obchodní v Praze. Tam zůstal do předčasné penze po uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939.
Štůla externě přednášel i na Přírodovědecké fakultě UK, ale nikdy neobsadil uprázdněné místo po těžce nemocném Dvorském, a to pro odpor některých geografů, zejména V. Dědiny. Dědina podrobil tvrdé kritice Štůlovu učebnici Hospodářský zeměpis I. (1932), kterou prohlásil za kompilaci složenou z dlouhých doslovných citátů (nebyl přitom daleko od pravdy).
Kromě hospodářského zeměpisu se Štůla také věnoval oceánografii (Atlantský oceán, 1924; Světový oceán, 1929) a spolupracoval s F. Machátem na Illustrovaném zeměpisu všech dílů světa, jehož vydávání po Machátově smrti v roce 1935 převzal. Za války se Štůla začal věnovat také kartografii a spolu s M. Semíkem zpracoval zdařilou mapu Německé říše (1942).
• Joura L.: 60 let prof. dr. Frant. Štůly. Sborník České společnosti zeměpisné 48, 1943, s. 65–66.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
