Pod souhrnným názvem Francouzské Antily najdeme ostrovy v Karibiku, které spadají pod správu Francie. Jedná se o dva zámořské regiony a departementy Martinik a Guadeloupe a zámořská společenství Svatý Martin a Svatý Bartoloměj. Tropické ráje, kde si můžete užívat výhod Evropské unie.
Celkem překvapivě šéfuje Guadeloupe, i když má v kvalitě infrastruktury do Martiniku daleko. Z okénka přistávajícího letadla si všimneme tvaru motýlka, který usedl na tyrkysovém sametu. Ve skutečnosti se jedná o ostrovy dva, Basse-Terre a Grande-Terre, propojené úzkou pevninskou šíjí. Obě části snad nemohou být odlišnější. Ten první je vulkanický, hornatý a zarostlý deštným pralesem, zatímco Grande-Terre leží na vápencové plošině a díky překrásným plážím je jedním velkým turistickým centrem.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Na velkých ostrovech je to lepší, sice kreolština vládne stejně jako francouzština, ale ve většině obchodů a restaurací se lámanou angličtinou domluvíme. A když je nouze největší, velký šéf tam nahoře se slituje a narazíme na nějakého emigranta z Monserratu nebo St. Lucie a na jeho plynulou angličtinu.
Většina turistů obsadí krásné pláže placatého ostrova, nicméně domorodci se dušují, že nejkrásnější ze všech je Grande Anse. Palmy za zády, při trošce štěstí můžeme pozorovat kolibříky a před polednem se začnou otevírat nejrůznější pohostinné podniky. Jsou to většinou rodinné podniky a liší se spíše cenou nežli nabídkou. Na výběru nezáleží, místní kuchařka z ruky špatné jídlo nepustí. A jelikož coby aperitivu nelze odolat tradičnímu nápoji Ti Punch, den se rozjasní ještě dříve, nežli oběd přinesou.
Pokud nás zajímá více příroda než pláže, smlsneme si na západním ostrově. Autentická směs francouzského a kreolského života je tady výraznější. A pokud tíhneme ke stanu či batůžkářství, najdeme zde pravý ráj.
Tropický ráj
Jednou ze dvou místních lákadel je zázrak přírody v podobě parku Parc National de la Guadeloupe, kde si odvážlivec (hrozí pouze promoknutí, zato téměř pořád) může prohlédnout nejen deštný prales, ale také nesčetné vodopády a v případě spolupracující přírody, také téměř 1 500 metrů vysokou sopku La Soufiere.
Druhým lákadlem je botanická zahrada v blízkosti městečka Deshaies. Vstupné sice stojí balík, ale zase se budeme několik hodin procházet uprostřed skutečně okouzlující zahrady, a pokud přitom neuvidíme desítky kolibříků, měli bychom po návratu navštívit očního doktora.
Co očekávat nemáme? Přinejmenším noční život, protože mimo největších hotelů je po sedmé hodině večer celkem mrtvo. A ještě připomínku – místní obyvatelé se velice neradi nechají fotografovat, takže se rozhodně vyplatí nejdřív se zeptat.
Ostrov tekutého zlata – rumu
Martinik vypadá výrazně jinak – velice rychle poznáme, že ostrov a jeho bělošská populace po staletí bohatli z vývozu cukru. Po zhroucení cukrového impéria se místní bleskově přeorientovali na rum, který je dnes coby tekuté zlato snad ještě výhodnějším artiklem.
Do historie se Martinik zapsal hned několikrát – narodila se zde Napoleonova první žena Josefína. Vztah ostrovanů k Josefíně je poněkud zvláštní, na jedné straně jí v rodném domku postavili muzeum, na druhé straně pak soše v hlavním městě Fort-de-France urazili hlavu a sochu potřísnili rudou barvou. Nemohou jí totiž zapomenout snahu o obnovení otroctví.
Znalci historie si spíše připomenou rok 1902, kdy se probudila sopka Mount Pelée, a pyroklastický oblak během tří minut zničil tehdejší hlavní město Saint-Pierre. Počet mrtvých dosáhl 30 000, přežil jediný, kterého před žárem zachránila vězeňská kobka. Návštěva města je dodnes zvláštní. Město, původně nazývané Malá Paříž Antil se z katastrofy nikdy nevzpamatovalo a zůstalo provinčním městečkem, kde při pohledu na sopečný kužel stále aktivní sopky dodnes mrazí.
Tropická Francie
Martinik překypuje francouzským šarmem v tom pravém slova smyslu, obchody jsou plné baget a vonících zákusků, v obchodech najdeme prakticky všechno, co v Paříži. Pokud zvládneme alespoň kousek školské francouzštiny, potíže mít nebudeme, jinak může být přemítání nad jídelním lístkem poněkud dobrodružné.
Motem Martiniku může být to, že všechny cesty vedou k rumu. Prakticky nikde na ostrově nebudeme daleko od některé z destiloven. Dnes už jich je sice jen deset, ale každou můžeme navštívit, detailně prohlédnout, rum ochutnat a koupit. Ostatně díky rumu se prý kdysi podařilo dobít skálu Rocher du Diamant, ze které se v roce 1804 snažila britská posádka o blokádu. Po dlouhém a marném dobývání zvítězila galská lstivost a několik soudků rumu, které Francouzi v noci tajně na skálu převezli. Historikové sice této verzi nepřejí a tvrdí, že Angličany vypudil příjezd spojené francouzsko-španělské flotily, ale rumový trik je bezesporu krásnější verze.
Martinik je v každém případě ostrov zvláštní a ojedinělý, čímž ani tak nemyslím urputnou frankofonnost. Turistu hned od počátku překvapí odlišnost od ostatních ostrovů Karibiku, všechno totiž výtečně funguje, kvalitní silnice pohodlně zvládají nápor aut, nikde se nepovalují žádné odpadky a turisté nejsou obtěžováni pokoutními obchodníky. Projel jsem již většinu karibských ostrovů, všechny měly svůj osobitý šarm a na řadu z nich se rád vracím, Martinik je ale první, kde bych chtěl bydlet.
