Francisco de Casi Orellana – první Evropan splouvá Amazonku

ORELLANA Francisco de Casi
(* asi 1505 nebo 1511, Trujillo, Španělsko, † 1546 nebo 1550, Brazílie) – španělský conquistador

Velmi záhy poznali Španělé mohutný tok, který protíná v rovníkové části téměř celou Jižní Ameriku. Pojmenovali jej řekou amazonek, bojovných žen z řecké mytologie, které podle jejich mínění měly žít v blízkosti tohoto veletoku. Jako první Evropan plul v jejích vodách Francisco de Orellana.

Do Jižní Ameriky připlul Orellana v roce 1530 s Franciskem Pizarrem a účastnil se dobývání Peru. Přešel k jeho bratrovi Gonzalovi, místokráli v Quitu, a v jeho službách obnovil roku 1539 přístav Guayaquil. V prosinci 1541 se spolu s Pizarrem vydal z Ekvádoru na východ, kde Španělé chtěli najít legendární El Dorado. Dobyvatelé překročili Kordillery a podél horské řeky Coca se dostali k silnějšímu toku Napo, jenž směřoval dál na východ.

První průzkum řeky

Na rozkaz G. Pizarra postavili jeho muži menší plachetnici a za neustávajících dešťů pronikli do Amazonské nížiny. V řídce osídlených oblastech nenacházeli dobyvatelé dostatek potravin a reptající vojáci volali po návratu. Ve vypjaté situaci se G. Pizarro rozhodl poslat dál po řece skupinu ozbrojenců pod velením Orellany, aby prozkoumala neznámou krajinu. Pokud by se po třech či čtyřech dnech nevrátila, měl G. Pizarro zavelet k návratu.

Z Orellanových mužů se však vrátil pouze jediný. Nedůvěřivý Pizarro byl přesvědčen o zradě svého důstojníka. Pustil se za ním po břehu Napa a od dalšího z vojáků se skutečně doslechl o svévolném rozhodnutí F. Orellany pokračovat v plavbě po neznámé řece. Zklamaný Pizarro se vrátil s vyhladovělým zbytkem svých vojáků do Quita (1542).

V té době už F. Orellana pokračoval s padesátkou mužů po Napu. Putovali s ním i dva mniši, z nichž Gaspar Carbajal popsal obšírněji cestu výpravy, která se po stovkách kilometrů dostala k indiánským sídlům a na počátku února 1542 se octla v místech, kde se „jejich řeka“ mísila s horním tokem řeky, která dostala později jméno Amazonka. Několik týdnů setrvali Španělé na hustěji osídleném území, kde získali pomocí mečů i „dárků“ dostatek potravin na další cestu.

Hledání říše oplývající zlatem

Vystavěli další loď a 24. dubna 1542 se s ní vydali dolů po řece, kde měla existovat říše oplývající zlatem a stříbrem. V indiánských vesnicích podél jejího toku si vynucovali potraviny potřebné k obživě. Dostali se k mohutnému pravému přítoku, který nazvali Trinidad (snad to byla Juruá nebo Purus) a kde objevili velké indiánské sídlo, jež mohlo být hlavním střediskem rozsáhlé říše. Španělské brigantiny pokračovaly v plavbě do střední části řeky. Střelba z arkebuzy jim urovnávala cestu a chránila vojáky před útoky obyvatel bránících se vetřelcům.

Počátkem června 1542 dopluli dobyvatelé k Río Negru a 10. června k ústí Madeiry. Podle mínění Španělů byla právě zde říše bojovných amazonek, které žily ve vnitrozemí a ovládaly Indiány na březích řeky. Podle Carbajalovy zprávy je viděli, jak povzbuzovaly indiánské bojovníky, ba i bojovaly v předních řadách: Ty ženy jsou vzrůstem vysoké, bílé pleti, mají velmi dlouhé vlasy zapletené do copu a obtočené kolem hlavy. Jsou velmi silné a chodí téměř nahé, jen klín si zakrývají. V rukou drží luk a šípy a v boji se jim nevyrovná deset Indiánů. Na vlastní oči jsme viděli, jak na naše brigantiny vypustily mračna střel, takže se naše lodě podobaly dikobrazům.

V bojích s Indiány musel Orellana ustoupit a pokračoval dál po řece, která nyní už měla jméno Amazonka. Jeho lodi se proplétaly mezi početnými ostrovy – mnohé z nich Španělům připomínaly legendární země zlata či stříbra, mužů či žen, jak se tradovalo ve středověkých bájích a jak je utvrzovali někteří ze zajatých Indiánů. V neustálých srážkách s místními obyvateli dopluly španělské brigantiny po 172 dnech cesty 2. srpna 1542 do ústí Amazonky.

Konec plavby

Po týdnech, které si vyžádala oprava menší z lodí, pokračovali Španělé „Sladkým mořem“ (zřejmě Baía de Marajó) a obrátili se do Karibiku. Minuli guayanské pobřeží a deltu Orinoka. Větší loď, na které byli Orellana i Carbajal, proplula do zálivu Paría a Dračím průlivem se dostala k ostrovu Margarita. Svou námořní pouť dokončila 11. září 1542 u ostrova Cabagua (poblíž pobřeží Venezuely). Shledala se zde s menší družkou, od níž ji moře načas odloučilo.

Orellana se dostal koncem roku 1542 na Hispaniolu a odtud odcestoval do Španělska. Podařilo se mu získat podporu pro velkou výpravu do čerstvě objevených zemí v Novém světě. Se čtyřmi sty lidmi na čtyřech korábech vyplula nová Orellanova expedice v polovině roku 1544 z ústí Guadalquiviru. Od počátku ji však stíhaly neúspěchy – musela zůstat několik měsíců u Kanárských ostrovů a dalších osm týdnů na Kapverdských ostrovech. Stovka lidí zemřela a padesát dalších dezertovalo. Při plavbě Atlantikem bouře rozdělila flotilu a jen dvě z Orellanových lodí přistály u východního pobřeží Brazílie. Pokračovaly do amazonské delty, kde Evropané rychle podléhali tropickým chorobám. Naplnil se zde i osud Franciska Orellany, který jako první překonal Amazonku od horního toku až po její ústí.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.