FOTOREPORTÁŽ: Z nekonečných mongolských stepí a planin vykukují malé jurty

Přestože jsem zde byl pracovně, měl jsem to štěstí, že se blížil největší mongolský festival Nádám a můj obchodní partner vymyslel bohatý program na prodloužený víkend.

Festival Nádám se koná každý rok a je jednou z nejvíce sledovaných událostí v Mongolsku. Má neuvěřitelně bohatou, několik set let starou tradici. Sjíždí se na něj lidé ze všech koutů Mongolska, v podstatě celý venkov přijede do hlavního města a ti, kterým se podaří získat lístky, mohou na zahajovací ceremoniál. Během festivalu se soutěží ve třech disciplínách – wrestling, lukostřelba a jízda na koni.

Pro mě nejzajímavější bylo sledovat závody na koních. Soutěží v nich děti ve věku 5–12 let a to na vzdálenost 15–30 kilometrů. To jen dokazuje, že jsou Mongolové již odmala vynikajícími jezdci a koně jsou v Mongolsku pořád považováni za jeden z hlavních dopravních prostředků.

Celý festival je zahájen velkým ceremoniálem na stadionu v Ulánbátaru. Skládá se z různých vystoupení a přehlídek, které mají znázornit historii Mongolska a ukázat mladším generacím jeho růst i prosperitu. Letošní přehlídka začala pohledem na mongolské válečníky stovky let dozadu a postupně se dostala až k současné prosperující zemi. Pro mě jako pro evropana bylo asi nejzajímavější představení tradičního způsobu mongolského života – kočování, ale obdivoval jsem i umění perfektní jízdy na koni a neskutečné akrobatické dovednosti.

I přes úžasnou podívanou jsem byl nakonec rád, když ceremoniál skončil. Teplota na nezastíněné tribuně dosahovala ke 40 °C, a přestože jsem měl k dispozici tradiční klobouk, nebylo delší sezení na tribuně úplně pohodlné. Hned po ukončení jsme se přesunuli za město s cílem zhlédnout závody koní a strávit nějaký čas s místními v tradičních jurtách.

Už cesta sama o sobě byla neuvěřitelným zážitkem. Dlouhé rozsáhle planiny, volně pobíhající koně a neskutečné množství aut jedoucích volně přírodou stejným směrem bez ohledu na silnice. Moje představy malého městečka, kam se asi jedeme podívat na další disciplíny, však neměly absolutně nic společného s realitou. To, co mě čekalo, bylo neuvěřitelné. Všude kolem se rozprostírala jen nekonečně dlouhá step, ze které vykukovaly jen malé jurty. Každá rodina nebo komunita měla své místo. Zaparkovali jsme u shluku asi deseti jurt, kde nám bylo řečeno, že se tu máme chovat jako doma a že si můžeme vše projít a pohostit se.

Před jurtami probíhaly wrestling zápasy. Místní lidé fandili a popíjeli. Všichni byli komunikativní, veselí a přátelští. V každé jurtě na nás čekalo tradiční občerstvení. Vařené maso, pečivo, salát a největší Mongolská specialita…. koňské mléko. To se pije hlavně v období slavností a místní obyvatelé ho považují za největší lahůdku. Musím říct, že když jsem si k mléku přičichl, rázem mě přešla veškerá odvaha ho ochutnat. Měl jsem co dělat, abych se u stolu nepozvracel a mísu s mlékem jsem raději předal dál. Mléko je navíc uchováváno v kravské kůži, ve které visí celý den a to i v těchto vedrech. Měl jsem proto pocit, že je už dávno zkažené.

Nejširší nabídku průvodců a map Mongolska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Součástí mongolské tradice je také nabídnout všem hostům pořádného panáka mongolské vodky. Během chvilky jsem pochopil, že jako host se tomu nevyhnu a několik hodin jsem si tak připíjel v podstatě s každým, koho jsem potkal. Útěchou mi byl alespoň fakt, že na rozdíl od mléka vodka nebyla zkažená a stačilo tak jen hlídat, abych se příliš neopil. Naštěstí nás čekala ještě skoro dvou hodinová cesta zpět do Ulánbátaru a byl to dostatečně pádný důvod pro rozloučení se a vydání se na cestu.

Po cestě zpět jsem obdivoval nádhernou přírodu. Vidět volně pobíhající koně při západu slunce je pohled, který snad nikdy neomrzí.

Celý den byl plný poznávání tradic a kultury. Měl jsem možnost vyzkoušet jednu z dalších mongolských tradic a to výměnu šňupacího tabáku při pozdravu. Tato tradice sahá zpět do doby, kdy bylo Mongolsko ještě součástí říše Čching, vznikla kvůli prohibici cigaret. Šňupacím tabákem se kouření cigaret nahrazovalo v době prohibice a vznikla z toho tradice přetrvávající do dnešních dob. Tabák je uchováván v nádobce ze vzácného kamene a při pozdravu je vyměněn a „ochutnán“. Jelikož jsem nekuřák a šňupacímu tabáku taky zrovna neholduji, vyzkoušel jsem si to jen párkrát… a pěkně mě to protáhlo.

Druhý nečekaný výlet mě překvapil hned další den po zahájení festivalu. Čekal nás výlet na začátek pouště Gobi. Začátek pouště se nachází „jen“ šest hodin jízdy autem od hlavního města, proto jsme vyrazili už kolem šesté ráno. Vstávání bylo o to horší, že jsme věděli, že budeme snídat s místními… a to znamená další množství vodky. Naše obava se potvrdila hned při první zastávce v osm hodin ráno na snídani. Tři panáky vodky, nějaké to uzené a hurá dál na cestu.

Po asi šesti hodinách na cestách pustinou, kde sem tam pobíhalo divoké stádo velbloudů, koní nebo dobytku, jsme dojeli na místo. Doslova uprostřed ničeho na nás čekalo velké překvapení. Moderní kemp, kde jsme měli možnost si odpočinout po cestě. Personál nám nachystal velmi dobré občerstvení. Zjistil jsem, že tyto kempy jsou docela běžně turisty využívané při návštěvách pouště Gobi.

Kousíček od kempu se nacházely krásné pískové skály. Opravdu krásný výhled, musím říct, že jsem v životě neviděl tak rozsáhlé písečné útvary. I když jsme byli jen na začátku pouště, tak jsme okusili, jaké podnebí v této divoké přírodě panuje. Přes den bylo i přes větrné počasí neskutečné horko, ale jakmile se začal blížit večer, teplota klesala rychle dolů a nakonec jsme byli rádi, že tam nemusíme trávit noc.

Bylo velmi zajímavé sledovat měnící se krajinu z písečné pouště na zarostlé pláně. Kousek před hlavním městem začaly typické kopečky, kde jsme zastavili a vychutnali si západ slunce.

I když jsme za ten den strávili v autě celkem 12 hodin, tak jsme okusili jen malou část mongolské přírody. Příště mám v plánu vyjet na sever Mongolska, kde jsou nádherné hory obklopeny velkými jezery.

Pro všechny, kdo plánují prozkoumat tuto člověkem neponičenou zemi, doporučuji měsíce červen a červenec. Počasí je ideální pro cestování a nemusíte se bát nízkých teplot, které jsou v zimním období opravdu nesnesitelné.