FOTOREPORTÁŽ: Výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny

FOTOREPORTÁŽ: Výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny

Cílem naší cesty je výstup na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu, která měří 2061 metrů a leží v Národního parku Carpathian.

Naše první zastávka je ve městě Mukačevo, které se rozkládá v údolí řeky LatoricaZakarpatské oblasti na západě Ukrajiny. Čítá skoro 85 000 obyvatel. Na místo dorážíme okolo 4 hodiny ranní. Z náročné cesty a z dlouhavé celní prohlídky jsme značně unavení a rozlámaní. Cesta s několika přestupy trvala téměř 16 hodin.

Čekáme až se rozední a otevřou první obchody, abychom mohli doplnit zásoby a hlavně směnit eura na místní měnu – hřivny. Když tak učiníme, naše cesta pokračuje dál do města Rachov.

V centru města si dáváme oběd. Hned jak v restauraci usedneme, obklopí nás s igelitovými pytlíčky děti tak ve věku 8 let a žebrají o nějaký ten pěníz. Když tvrdíme, že nic nemáme, znalecky nás poučí, že moc dobře ví, že něco máme. Není se čemu divit, do zdejší komunity moc nezapadáme. Na sobě máme kvalitní značkové outdoorové oblečení a na krku se nám houpou zrcadlovky. Nakonec je musela odehnat servírka. Po vydatném (ne však moc chutném) obědě se konečně vydáváme na cestu po svých.

Národní park Carpathian

Cílem naší cesty je výšlap na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu, která měří 2061 metrů. Než se vůbec dostaneme do Národního parku Carpathian (Карпатський національний парк), musíme projít malebnou vesničkou jménem Luhy. Cestu si vychutnáváme a zastavujeme se u různorodých chaloupek a dokumentujeme zdejší typický vesnický život.

U brány do Národního parku musíme zaplatit poplatek za vstup. Cena pro 5 osob, i s noclehem pro dva stany, nás vyšel na 165 hřiven. V přepočtu tedy 33 Kč pro jednu osobu. Cedule a různá výstražná označení  nás upozorňují na výskyt medvědů. Nevěnujeme jim přílišnou pozornost a vydáváme se na cestu do divokých lesů.

Na horu vede příjemná cesta lesem, dobře značená. Čeká nás převýšení 1600 m. Když vystoupáme mírnými serpentýnami k úpatí hory, musíme se prokázat naší propustkou do národního parku, pak už nás čeká náročnější výstup, zato však s nádherným výhledem.

Výstup na vrchol Hoverly

Pří cílovém výstupu na vrchol nám výhledy zmařila mlha, začíná i mrholit. To nás ale neodrazuje a stále stoupáme. Příjemná travnatá pěšinka se mění na kamenitou trasu, která se v mlze snadno ztrácí. S každým přibývajícím krokem v naději vyhlížíme prapor označující vrchol Hoverly.

A jsme tu! Vyčkáváme, až se mlha trochu rozestoupí, abychom mohli pořídit naši první a jedinou týmovou fotku na vrcholu! Nahoře se pak už moc dlouho nezdržujeme, protože se začíná stmívat a nás čeká ještě cesta z hory dolů. Při sestupu je nám jasné, že nestihneme do úplné tmy dorazit k dalšímu stanovišti, tak se uchylujeme na malý palouček pod horou a rozestavujeme stany.

Druhý den ráno se vydáváme druhou stranou Hoverly směrem k městečku Jeseně. Pod vrcholem potkáváme místního baču, kterého se ptáme na nejkratší cestu do města. Nasměruje nás. Tvrdí, že jemu cesta trvá zhruba dvě hodiny. My cestu jdeme hodin šest a na její konci si dokonce musíme stoupnout auto, abychom do cíle dorazili za světla. Do dnes nevíme, jestli došlo k nějakému komunikačnímu šumu, což je dost pravděpodobné, protože nikdo z nás ukrajinsky nemluví a s angličtinou tady moc nepochodíte. A nebo snad bača vlastnil sedmimílové boty?

Pokud se vypravíte na Ukrajinu, byla by škoda v ní nestrávit patřičný čas. Pokud přemýšlíte o dalším programu, třeba vás inspiruje fotoreportáž: Uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny 30 let po výbuchu

Z města Jeseně se pak už vydáváme různými dopravními prostředky na cestu domů. Náš výlet trval jen pár dní, ale to, co jsem si předsevzali, jsme dodrželi. Domů si odvážíme spousty krásných zážitků a  každý k tomu všemu ještě dvě krabičky cigaret značky Davidoff v přepočtu za 40 Kč.

Autorka Alžběta Huclová, která vystupuje pod pseudonynem bett.ula se narodila v Plzni. V současnosti studuje na Fakultě pedagogické ZČU obor Vizuální kultura. Kromě společných školních výstav vystavovala na festivalu Krok přes hranice v Milínově (2011) a s velkým úspěchem na dvou ročnících výstavy Šťáhlay, Šťáhlavice – Život, krajina, lidé (2012 a 2013) v Jízdárně zámku Kozel. Její fotografie byly publikovány ve sborníku The 23rd EU-Japan fest Official Report, Lidových novinách nebo Deníku. Umísťují se na předních místech fotografických soutěží a jsou zatoupeny v několika soukromých sbírkách. Její další tvorbu můžete shlédnout na facebookovém profilu bett.ula.

Zkušenosti čtenářů

Jitka

Nejmenuje se ta hora náhodou spíš Goverla???

Bohdan
Jitka:

Ne, jmenuuje se Hoverla

Bohdan:

Je to Carpathian Hoverla, v Národním parku Carpathian!  🙂

Jasiňa

„Druhý den ráno se vydáváme druhou stranou Hoverly směrem k městečku Jeseně
„Jeseně“: ukrajinsky ??i??, v anglickém přepisu Yasinya, česky Jasiňahttps://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=ukrajina+jasi%C5%88a+site:cz

Jenda

no to jsou ti mladí…neumějí přečíst ani jednoduchý nápis v azbuce. Kdysi dávno jsem ruský jazyk na SŠ nemiloval, ale jaaak jsem dnes rád, že jsem se ho učil a i z něho maturoval ! Coby maturitní téma byla i prohlídka Moskvy, Leningradu, tak jsem pak věděl, kam mám jít a co si prohlédnout.

Honza

Myslím,že o správný překlad a skloňování slov,není podstatou článku. Děkuji za pěkný popis cesty, užitečný… Určitě pomůže při cestě…

Bedřich Hloušek

Moc nechápu, jak dáma mohla vůbec něco vystudovat. Tolik ignorace… Národní park se opravdu nejmenuje Carpathian, nýbrž – přeloženo z ukrajinštiny – Karpatský národní park. Městys Jasiňa – tamní nádraží bylo před válkou nejvýchodnější rychlíkovou stanicí ČSD, cesta do Prahy trvala 18h40m – rozhodně není „Jeseně“. Když někam cestuji, obstarám si aspoň nejzákladnější data, pokud bych neznal cyrilici, zjistil bych si aspoň, co je které písmeno a jak se vyslovuje. Pak by nikdo nepochyboval, že Говерла je opravdu Hoverla a nikoli Goverla, protože ukrajinské „Г“ je v latince „H“. Naše „G“ se v ukrajinštině totiž píše „Ґ“. Bohužel stejně jako autorka, ani množství jiných Čechů se takovými detaily neobtěžuje, soudě podle toho, kolik z nich například místo Užhorod říká a píše „Užgorod“… to už je o lidské tuposti a čecháčkovské přezíravosti: město přece bylo po 20 let hlavním městem Podkarpatské Rusi, a do jeho moderní podoby ho vybudovali čeští architekti…

t100
Bedřich Hloušek:

„O lidské tuposti a čecháčkovské přezíravosti“ je spíš přehnaná reakce na nějaké pitomé detaily o přepisech místních názvů, místo normálního poděkování za článek autorce, která si dala práci podělit se svými zkušenostmi o cestě. S tímhle přístupem akorát všechny otrávíte a budete mít po problému, protože sem nikdo nic psát nebude.

josef
t100:

Bohužel, musím ve značné míře souhlasit s panem Hlouškem. Takové „nějaké pitomé detaily“ nevzbuzují důvěru, svědomití autoři si věci před publikováním ověřují.
Jak by se vám líbil článek od nějakého Američana o jeho návštěvě ČR s chybami podobného ražení v českých názvech?

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí