FOTOREPORTÁŽ: Výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny

Naše první zastávka je ve městě Mukačevo, které se rozkládá v údolí řeky Latorica v Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny. Čítá skoro 85 000 obyvatel. Na místo dorážíme okolo 4 hodiny ranní. Z náročné cesty a z dlouhavé celní prohlídky jsme značně unavení a rozlámaní. Cesta s několika přestupy trvala téměř 16 hodin.

Čekáme až se rozední a otevřou první obchody, abychom mohli doplnit zásoby a hlavně směnit eura na místní měnu – hřivny. Když tak učiníme, naše cesta pokračuje dál do města Rachov.

V centru města si dáváme oběd. Hned jak v restauraci usedneme, obklopí nás s igelitovými pytlíčky děti tak ve věku 8 let a žebrají o nějaký ten pěníz. Když tvrdíme, že nic nemáme, znalecky nás poučí, že moc dobře ví, že něco máme. Není se čemu divit, do zdejší komunity moc nezapadáme. Na sobě máme kvalitní značkové outdoorové oblečení a na krku se nám houpou zrcadlovky. Nakonec je musela odehnat servírka. Po vydatném (ne však moc chutném) obědě se konečně vydáváme na cestu po svých.

Národní park Carpathian

Cílem naší cesty je výšlap na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu, která měří 2061 metrů. Než se vůbec dostaneme do Národního parku Carpathian (Карпатський національний парк), musíme projít malebnou vesničkou jménem Luhy. Cestu si vychutnáváme a zastavujeme se u různorodých chaloupek a dokumentujeme zdejší typický vesnický život.

U brány do Národního parku musíme zaplatit poplatek za vstup. Cena pro 5 osob, i s noclehem pro dva stany, nás vyšel na 165 hřiven. V přepočtu tedy 33 Kč pro jednu osobu. Cedule a různá výstražná označení  nás upozorňují na výskyt medvědů. Nevěnujeme jim přílišnou pozornost a vydáváme se na cestu do divokých lesů.

Na horu vede příjemná cesta lesem, dobře značená. Čeká nás převýšení 1600 m. Když vystoupáme mírnými serpentýnami k úpatí hory, musíme se prokázat naší propustkou do národního parku, pak už nás čeká náročnější výstup, zato však s nádherným výhledem.

Výstup na vrchol Hoverly

Pří cílovém výstupu na vrchol nám výhledy zmařila mlha, začíná i mrholit. To nás ale neodrazuje a stále stoupáme. Příjemná travnatá pěšinka se mění na kamenitou trasu, která se v mlze snadno ztrácí. S každým přibývajícím krokem v naději vyhlížíme prapor označující vrchol Hoverly.

A jsme tu! Vyčkáváme, až se mlha trochu rozestoupí, abychom mohli pořídit naši první a jedinou týmovou fotku na vrcholu! Nahoře se pak už moc dlouho nezdržujeme, protože se začíná stmívat a nás čeká ještě cesta z hory dolů. Při sestupu je nám jasné, že nestihneme do úplné tmy dorazit k dalšímu stanovišti, tak se uchylujeme na malý palouček pod horou a rozestavujeme stany.

Druhý den ráno se vydáváme druhou stranou Hoverly směrem k městečku Jeseně. Pod vrcholem potkáváme místního baču, kterého se ptáme na nejkratší cestu do města. Nasměruje nás. Tvrdí, že jemu cesta trvá zhruba dvě hodiny. My cestu jdeme hodin šest a na její konci si dokonce musíme stoupnout auto, abychom do cíle dorazili za světla. Do dnes nevíme, jestli došlo k nějakému komunikačnímu šumu, což je dost pravděpodobné, protože nikdo z nás ukrajinsky nemluví a s angličtinou tady moc nepochodíte. A nebo snad bača vlastnil sedmimílové boty?

Z města Jeseně se pak už vydáváme různými dopravními prostředky na cestu domů. Náš výlet trval jen pár dní, ale to, co jsem si předsevzali, jsme dodrželi. Domů si odvážíme spousty krásných zážitků a  každý k tomu všemu ještě dvě krabičky cigaret značky Davidoff v přepočtu za 40 Kč.