FOTOREPORTÁŽ: Vlakem do třech a půl tisíce nad mořem aneb horolezecký pohled pro nehorolezce z Jungfraujoch

Dole v údolí a naší roztomilé vesničce Wilderwil už panuje jaro. Tráva se pyšní tou první svěží zelení, na pastvinách se pomalu začínají prohánět krávy i ovce a většina upravených švýcarských zahrádek už je pokryta kvetoucí směsicí prvních jarních květů krokusů a narcisů. Stačí ale pozvednout pohled k místním třem horským velikánům, Eigeru, Mnichu a Jungfrau, a je hned jasné, že nahoře panují ještě docela slušné zimní podmínky s kopci sněhu a ledu.

Vlakem ke sjezdovce

Jedním z prvních ranních vlaků vyjíždíme směr Lauterbrunnen, odkud pak přestupujeme na další vlak směr Kleine Scheidegg. Celá cesta z Wilderswilu zabere necelou hodinu a půl a neskutečně rychle uteče, protože výhledy, které se za velkými prosklenými okny střídají, by zabavily všechny cestující na mnohem delší dobu. Sněhu je poskromnu a jeho větší množství se ukáže až prakticky v posledních stovkách metrů před zastávkou.

Je dokonale slunečný den a vzhledem k nadmořské výšce lehce přes dva tisíce si hodláme dopoledne ještě pár hodin užít místních sjezdovek. Nasazujeme lyže a s nadšením sjíždíme sjezdovku po sjezdovce s malými zastávkami na vyhlídky.

Přímo nad námi se tyčí legendární severní stěna Eigeru, která v sobě dodnes ukrývá příběhy horolezců, kteří se ji snažili úspěšně či neúspěšně překonat. Vybavují se mi pasáže z knihy Bílý pavouk Heinricha Harrera, která se historii výstupů na Eiger po severní stěně věnuje, a očima hledám jednotlivé lezecké úseky. Snad proto mě nejvíce zaujme sjezdovka s těsným výhledem na celou stěnu, nad níž se houpají sedačky lanovky s příznačným názvem Eigernordwand.

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Po lyžováno do oblak

Kolem poledne pak nasedáme na poměrně plný vlak ve stanici Eigergletscher a vydáváme se konečně na snad nejnavštěvovanější atrakci celého Švýcarska – Jungfraujoch. A proč je toto místo tak slavné? Ono totiž výše než sem už nikde jinde v Evropě vyjet vlakem nemůžete.

Když se hluboko ve skále škrábeme do oněch 3454 metrů nad mořem, vrtá mi v hlavě, jak je možné, že tenhle div byl otevřen už 1. srpna 1912, tedy před více než sto lety. Zpestření v průběhu jízdy poskytují dvě vyhlídkové zastávky, které cestujícím nabídnou poměrně mrazivý pohled na ledové okolí. Snad nejzajímavější je zastávka Eigerwand, kde se z velkých prosklených oken naskytne pohled téměř totožný těm, jež tu zažívají horolezci.

Horolezecký pohled pro nehorolezce

Když po půlhodince jízdy vystoupíme z vlaku, překvapí mě, že si připadám jako uprostřed nějakého velkého nákupního komplexu a ještě pěkných pár minut trvá, než se dostaneme na vyhlídku a sníh až do výšky 3571 metrů. Kovová vyhlídková terasa vědecké observatoře Sphinx je na některých místech obalená ledem a na zábradlí všude posedávají drzá kavčata užírající turistům z rukou kousky pečiva.

Dojem dokonalého mrazivého horského ticha sice dost kazí množství lidí na plošině, ale je fakt, že ohromující krása okolních hor ve většině z nich probudí tichý údiv, a tak se každý na chvilku uzavře sám v sobě a vstřebává dojmy bez zbytečných slov. Ještě lákavější je ale možnost projít se za hezkého počasí přímo po ledu a vyfotit se na sněhu s pozadím ohromujícího ledovce Aletschgletscher. Případně se můžete projít i ledovým tunelem přímo v ledovci s několika sochami.

Praktické informace:

• Na vrcholovou stanici Jungfraujoch se vyjíždí ze stanice Kleine Scheidegg, kam se dostanete buď z Grindelwaldu nebo Luterbrunnenu.
• Před vjezdem do tunelu je ještě jedna zastávka, a to Eigergletscher.
• Zpáteční jízdenka druhou třídou z Wilderwildu na Jungfraujoch vyjde cca 207CHF. Občas jde využít slevy, například si lze za zvýhodněnou slevu přikoupit výjezd ke skipassu. Prostudujte si nabídku na www.jungfrau.ch/en-gb/
• Nahoře může být opravdu velká zima a zcela jiné podmínky než dole v údolí. Buďte na to připraveni.