FOTOREPORTÁŽ: V Japonsku přicházející jaro oznamují rozkvetlé slivoně (ume), tulipány a sakury

Každý rok japonský meteorologický ústav vydává aktualizované předpovědi, kdy přesně stromy na různých částech všech ostrovů vykvetou. Japonci ji netrpělivě a bedlivě sledují. Vše začíná na jihu japonského území na Okinawě zhruba v první polovině března a končí na severu území na ostrově Hokkaidó kolem poloviny května.

Pro Japonce je to vždy příležitost se trochu uvolnit. Lidé cestují klidně stovky kilometrů na některé vyhlášené místo na pozorování třešní, nebo se naopak spokojí s menším třešňovým sadem, kterých je v každém městě dost.

Tento „rituál“ se nazývá hanami, což by se dalo volně přeložit jako „těšit se z pohledu na rozkvetlé sakury”. Je to  již 15 století starý festival, kdy se rodiny, přátelé, kolegové z práce, nebo zamilované páry setkávají pod přikrývkou růžovobílých květů stromů, piknikují, grilují a popíjejí pivo nebo saké a vyprávějí si příběhy.

Kolem pobíhají děti, sakury zvláště navečer intenzivně voní. Rozsvěcují se pouliční lucerny a ve vzduchu je cítit jaro. Všude je cítit probouzející se život…

Ale pozor, občas zafouká slabý vítr a okvětní lístky se měkce snáší pomalu na zem. Vypadá to jako, když sněží. Symbolika sakury není jen krása a nový život, ale také pomíjivost. Veškerá krása světa jednoho dne odvane, jako ony okvětní lístky. Hanami připomíná také toto.

Protože byla již skoro polovina dubna, mohl jsem sakury zahlédnout už jen na severu na ostrově Hokkaido. Chtěl jsem na nějaké méně turistické místo a padlo mi do oka městečko Matsumae, o kterém snad ještě nikdy nikdo neslyšel, ale umísťuje se do TOP 20 míst pro hanami. Hrad kolem kterého se nachází park s více než 10 000 třešňovými stromy.

Po cestě ultramoderním shinkanzenem jako z vědeckofantastického filmu do města Hakodate mě čekala cesta autobusem z roku 1960. Než mě místní nasměrovali do správného autobusu, dozvěděl jsem se, že 65 kilometrů do Matsumae pojedeme tři hodiny a 20 minut. Dost znatelná rána do image ultramoderního Japonska.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Já a nějaká prastará babička s úhořem v tašce jsme nasedli na dřevěné lavice v autobusu místo sedaček a jelo se. Paní brzy vystoupila, řekl jsem řidiči, ať mi řekne až budeme v Matsumae. Ten jen zakýval a dál si jel svým pohodovým tempem, stavěl a dvě minuty poctivě čekal na každé stanici, i když široko daleko nikdo nebyl.

Na chlup přesně po třech hodinách a 20 minutách mi řidič říká, že si mám vystoupit, že jsme v Matsumae. V Japonsku se často jízdné platí při výstupu z autobusu. Tento však chtěl přesnou částku hodit do automatu v mincích.

2050 yenů v mincích jsem ale opravdu neměl, tak jsem musel ještě rozměnit v blízkém krámku. Řidič poctivě počkal než jsem asi 0,3 kg mincí postupně naházel do palubního automatu a byl jsem volný.

V parku se zrovna konal festival, takže denní dávka j-popu a streetfoodu byla splněna. Horší už byl fakt, že ve městě byl volný už jen jeden drahý ryokan (tradiční hotel, kde se spí na tatami).

Autobusová zastávka ale měla matrace na lavicích a zavírací dveře, tak o nocleh bylo postaráno. Setmělo se, park se ponořil do pohádkového hávu ve svitu luceren, vzduchem vonělo připálené yakitori, do dáli svítil i osvětlený hrad a do hlubokého ticha řvaly cikády.

Prostě idylka, jako by vypadla z Miyazakiho animovaného filmu. Když zmizeli poslední návštěvníci, měl jsem celý park jen pro sebe.

Noc na zastávce byla relativně klidná, chatku zastávky se mnou sdílel nějaký děda, kterému ujel poslední autobus. Nabídl mi pivo, já mu nabídl své a asi hodinu jsme si povídali. On japonsky a já anglicky.

Klidně jsem mohl mluvit i česky, protože anglicky nerozuměl ani slovo. Ale dva pocestní s pivem si vždy porozumí. Pak jsme se odebrali na kutě. Noc přerušil jen náhodný kolemjdoucí, který asi ve čtyři ráno vykopl dveře, vyzvracel se na zem, pak zase za sebou zavřel a odešel.

Hakodate je místo, kde se podle různých žebříčků nachází třetí nejlepší výhled na noční město na světě (pro zvědavé dodám, že druhé je výhled na Neapol a první na Hong Kong). V kombinaci s jedním nejhezčích míst na pozorování sakur v celém Japonsku a možnost je vidět z 107 metrů vysoké věže byla jasná volba.

Celý areál se nachází v hvězdicovitém areálu bývalé pevnosti Goryokaku, kolem které se vine vodní příkop, kde lze veslovat na půjčených loďkách.

Zkušenost byla naprosto opačná, než v Matsumae, které jsem měl jen pro sebe. Park byl plný k prasknutí. Všude grilující milí Japonci, popíjející saké s úsměvem na tváři. Dívky v růžovém. Staré babičky procházející se v padajících okvětních lístcích. Prostě hanami jak má být.