FOTOREPORTÁŽ: Utajené pohledy do islandských ledových jeskyní

Jak vznikaly fotografie?

Přes den, když máte štěstí, na chvilku zahlédnete sluníčko, jak se nemůže rozhodnout zda vychází nebo se zase přesouvá k nočnímu odpočinku. Ale odměna za týdny blizzardů a obecně počasí, ve kterém zkrátka nenajdete závětrnou stranu stodoly je slovy nepopsatelná.

Noční oblohu roztančí polární záře jakoby byly promítány na kanvasu z hvězd. Přes nedostupnost většiny oblastí díky zimnímu období se otvírá nová možnost prozkoumávání krás této země a to právě ledovcové jeskyně. Díky dostatečně silné sněhové pokrývce je jednodužší cestovat po jinak těžko dostupném ledovci auty se speciální úpravou nebo sněžnými skútry a jeskyně hledat. Jen bych chtěl hned ze startu odradit přemotivované dobrodruhy, není to tak, že byste sin a letišti půjčili Dacia duster a díky pocitu z nálepky 4×4 vyjeli na Islandu všude, spoustu takových nadšenců jsem vytahoval z řek, sněhu, bahna či písku, aby nemuseli platit astronomické částky místním kontraktorům s odtahovou službou, nemluvě o autech co se nenašly a už ani nenajdou.

Měl jsem to štěstí pracovat, fotit a natáčet pro pár místních firem provozujících právě tento druh turistické atrakce, většina z nich jsou členy místních záchranných složek a díky tomu jsem měl možnost nahlédnout za oponu tohoto představení v podobě soukromých výletů do míst, kam jezdí jen místní nadšenci. Hromadné akce se v těchto místech nekonají, protože by se to pro firmy finančně nevyplatilo, navíc málokdo přijíždí s lezeckou výbavou a je ochoten strávit celý den na ledovci(když počasí dá) prozkoumáváním každého 2km vzdáleného obrysu čehosi, co připomíná potencionální vstup do jeskyně za neustálého probodávání terénu před vámi hůlkou, zda vlastně zrovna na nějaké náhodou nestojíte.

Nejširší nabídku průvodců a map Islandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Většina fotografií vznikla v ledovcovém jazyku Breiðamerkurjökull zásobujícím vodou ledovcovou lagunu Jökulsárlón, která semtam “vyplivne” nějaký ten kousek ledu přes nejkratší islandskou řeku Jökulsá á Breidamerkursandi do Norského moře, jehož vlny je vyplaví na sopečnou pláž turisticky známou jako “Diamond beach”. Ledovcové jeskyně jsou vlastně takovou odpadní trubkou ledovců a vytváří je proud vody z odtávajícího ledovce. Dokážete jen zhruba odhadnout, kde se tento rok objeví. S dobrou znalostí těchto míst a každoročním sledovnáním pohybu ledovce je nejjednodužší variantou vracet se do těch obrovských z předchozí sezóny doufaje, že jich od minulého roku zas tak moc neubylo. Ale nikdy nevíte, dokud se tam osobně nedostavíte.

Za mě jsou ty nejméně dostupná místa ty nejexkluzivnější, zvlášť když jde o útvary, jako jsou ty na fotografiích. Upřímně závidím a zároveň přeju kdyždému, kdo na takové místo přijel třeba jen na pár dní a měl možnost vidět to, na co my jsme čekali měsíce každodenním prozkoumáváním. Pro takovou atmosféru jsou potřeba opravdu ideální podmínky. Optimální vrstva sněhu and jeskyní kvůli barvě a intenzitě světla, stabilní počasí pár dní předem, abyste se po třech hodinách chůze neocitli jen u díry v ledu, ze které vytéká proud vody. Nejzajímavější snímky však vznikly na místech mimo povědomí turistů a firem, co nebyly místní. Jedno takové místo bylo v ledovcovém jazyku Fláajökull, jen pár drsných desítek kilometrů vzdáleným ledovcovým jazykem od dříve zmiňovaného Jökulsárlónu. Díky předchozím záplavám právě v této oblasti nám k ideální dostupnosti tohoto místa chybělo pár cest a mostů, díky čemuž jsme museli po svých asi dvě a půl hodiny z vedlejší laguny Heinabergsjökull. Jeskyně na fotkách byl přístupná jen pár dní, než se zhroutila a museli jsme tam jít asi 5x, abysme se vůbec dostali dovnitř, většinu času byla zatopená nebo nepřístupná vzhledem k okolním podmínkám, ale výsledek stál za to.´