Fotoreportáž: Tunisko v celé své jedinečnosti

Sahara

Na Saharu se vyráží v 6.00 ráno autobusem a první odpočinek přijde už po hodině a půl ve městě El Jem. Tady při své zastávce navšívíme třetí největší coloseum na světě, nikdy však nebylo dostavěno – i tak je ale velmi impozantní. Tunisané si ale svých památek moc neváží, tudíž se všude válejí nedopalky a turisti běžne lezou na klenby a rozpadající se pískovce bez reakce ochranky.

Zde si člověk uvědomí rozsáhlý římský vliv způsobený opakovanými nájezdy římanů – vždyť rčení „Hannibal ante portas,“ (Hanibal je před branami), pochází právě z Tunisu – Kartága. Impozantnost Colosea umocňuje jeho umístění ve středu města El Jem, kdy všude okolo jsou pouze nižší a daleko nižší stavby.

Sahara ráno

Brzy ráno máte jedinečnou možnost projít se po povrchu největšího solného jezera na světě – Chatt el Jerid,  kde se těží fosfáty a překvapivě i sůl. Povrch je tvořen směsí hlíny a lehce slaného písku, dva metry pod povrchem je už pětimetrová vrstva soli – pod ní pak najdeme vodu bohatou na minerály. Svítání je na Sahaře nezapomenutelným zážitkem, jen ten vsudypřítomný písčitý větřík lehce ničí objektivy…

Berberské vesnice

Na cestě Saharou se zastavuje i v několika berberských vesnicích, kde sice žijí i skuteční Berbeři (původní obyvatelé Tuniska) avšak hlavně z turistických důvodů.  Nicméně stále používají velmi primitivní nástroje, a to jak k obdělávání svého kousku půdy, tak i ke zpracovávání úrody.

Zvířata však berbeři považují za věc, a tak turisty celkem často při lehkém úsměvu místních  šokuje do krve rozřezaná kůže šestiměsíčních dromedárů, kteří snad ani nikdy neviděli stín…

Původní Berbeři však žijí ukrytí ve stínu domů vytesaných do skal.  Psi jsou považováni za extrémě nečisté zvíře, a tak se Vám asi za celou dobu pobytu v tunisku nepodaří psa spatřit. Avšak nejzajímavější je asi  architektura některých berberských vesnic, je velmi působivá, hned vedle původních berberských vesnic které v šedesátých letech zničila povodeň jsou nové, obývané vesnice – bez turistů. Opuštěná historie tu ostře kontrastuje s novými domky, které jsou však stavěny stále z nepálených cihel..

Oázy

Sahara má i místa, kde sice panuje vedro, ale to je zmírněno stínem datlových palem (Tunisko vyváží nejlepší datle na světě), a kde odpočinek a osvěžení poskytují vodopády a jezera fosfátové vody. Oázy jsou místem klidu a stačí popojít kousek dál a už je člověk zcela o samotě jen s výhledem na širokou Saharu.

Tunisko se může pochulit všemi třemi druhy sahary – najdeme zde jemnou písčitou saharu, budeme se bát při průlezu skalnatou saharou  a unavené nohy nachvilku upokojí kousíček sahary hliněné (solné jezero).

Suvenýry, suvenýry, suvenýry

Na celé ploše tuniské Sahary je hodně oáz, ve většině z nich ale objevíte kromě římských zavlažovacích systémů hlavně prodejce suvenýrů, sušených štírů, korálků a chladné vody. Prodejci jsou často malé děti kolem 8 let věku, které by však, co se obchodu týče, mohly učit všechny české obchodníky. Chvilka pozorování dala odhad úspěšnosti prodeje 30 % – každý třetí turista si nějaký ten předražený suvenýr koupí. Například pouštní růže ve velikosti dvou centimetrů, útvar který vzniká 2 – 5 m pod povrchem solného jezera, prodávají dětští vydřiduši za 2 – 10 dinárů, jak se jim zrovna podaří koho přesvědčit o výhodnosti nákupu. Stačí však zastavit kdekoliv na rozlehlé ploše solného jezera a po chvilce chůze narazíte na vyhloubené těžební jamky poštních růží a třeba najdete i krystaly fosfátu.

Nejširší nabídku průvodců a map Tuniska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Kairouan – svaté místo a koberce

Tunisko je ve světě známé i výrobou velmi kvalitních koberců, a to rovnou dvou druhů. První druh, jednodušší, se nazývá technika kelim a je to metoda tkaní z bavlněných přízí. Druhá metoda je však náročnější, vzory se dělají zpaměti a průměrně na jednom koberci utkví 4 měsíce práce jedné ženy. Tato metoda využívá uzlíkování ovčí vlny s následným vetkaním příze i do osnovy. Jeden menší koberec má v sobě průměrně 15 kg občí vlny.

Nejlepší koberce se dají sehnat v Kairouanu, při poslední zastávce na cestě Saharou, ve čtvrtém nejsvětěším městě islámu po Mekkce, Medině a Jeruzalému. Továrna na koberce je přímo proti mešitě – do té je přístup turistům vyjma specálního fakultativního zájezdu příně zapovězen..

Po znalce doporučuji zakoupit ručně vázané koberce, metodou uzlíků a tkaní. Obzvláště berberské motivy jsou krásně a neobvyklé – pravé, ručně vyráběné koberce mají certifikát od tuniské vlády s registračními údaji koberce a s ověřovací plombou.

V celém arábském světě se smlouvá, v Tunisku to při nákupu koberců platí dvojnásob. Mně se osvědčila metoda, kdy si předem připravím peníze v různých měnách, ale jen tolik, aby to celkem dalo sumu, kterou chci za koberec zaplatit. Peníze nastrkám do všelijakých kapes a jde se handrkovat. Za klasický berberský koberec rozměru 1,8 x 1,2 m chtějí v počátku 560 tuniských dinárů, avšak postupným hledáním peněz, smutnými pohledy a vychvalováním jejich zboží a obchodu se dá koberec získat za 160 dinárů – po 2 hodinách smlouvání (1 dinár = 18 kč)…

Tunisko je velmi zvláštní zemí, kterou doporučuji navštívit každému. Saharu naopak doporučuji jen tomu, kdo má dostatek fyzické kondice – tolik kilometrů za dva dny je přeci jen znát.