FOTOREPORTÁŽ: Po zemětřesení zůstaly v Íránu desetitisíce potřebných, Češi se neodvrátili zády, sbírají peníze i pomáhají na místě!

Dle slov prvních dobrovolníků, kteří se okamžitě po katastrofě začali do postižené oblasti sjíždět, se přeživší bezcílně potulovali v ruinách svých bývalých domů a často v zakrváceném oblečení, omotáni obvazy propadali v nekontrolovatelný pláč a smutek. Lidé v pár minutách přišli o své nejbližší i o místo kde složit hlavu. Celá oblast se ponořila do chaosu, který byl znásoben neorganizovanými příjezdy dobrovolníků a často i diváků z okolních měst.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

V Sarpol-e Zaháb, které utrpělo nejvíce, byla řada domů evidentně postavena na nestabilním podloží. To způsobilo, že v době otřesů padaly jako domečky z karet. Část městských čtvrtí byla vystavěna na bývalé skládce zakryté vrstvou hlíny. Zde byly ztráty na životech největší a ani blesková operace íránského Červeného půlměsíce a státních ozbrojených složek nedokázala zpod rozsypaných cihlových zdí zachránit mnoho přeživších. Každé volné prostranství, parky, národní památky a dokonce i hřbitovy posloužily jako místo pro postavení stanů a modulárních mobilních příbytků, které měly sloužit jako obydlí pro většinu obyvatel pro následující měsíce a možná i roky.

Oblast, kterou se nikdo moc nezajímal, byla pomoc psychologická a to především dětem. Je důležité zasadit tuto událost do lokálního a časového kontextu. Oblast západu Íránu je velice rozdílná od zbytku země. Region je obýván převážně kurdským etnikem, které má vlastní jazyk a i když je perština ustanovena jako jediný oficiální jazyk Íránské islámské republiky a je vyučován na školách po celé zemi, lidé v západních provinciích mezi sebou mluví kurdskými dialekty (kurmandži a soráni).

Z hlediska náboženského vyznání představují zmíněné oblasti rovněž rozdíl. Oproti většinově šíitskému Íránu zde žije početná populace sunnitů, příslušníků víry ahl-e haq a další náboženské minority. Pár dní před mou návštěvou trpěl západ země vydatnými dešti. Mnoho stanů z důvodu nevhodného místa, kde byly postaveny, nebo poškozeného vnějšího materiálu se proměnilo v shromaždiště dešťové vody. Paradoxně zima a vlhko nebylo to nejhorší, co lidi trápilo. Obávali se léta, kdy se uzavřené prostory stanů promění ve vysokých čtyřicetistupňových vedrech na výheň a oni nebudou mít kam utéct.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Umění jako lék

Můj projekt byl v oblasti psychologické pomoci dětem. Dobrovolníci z asociace grafiků města Kermánšáh začali zakládat tzv. Domy kultury a umění. Tato volnočasová a vzdělávací centra se věnují především práci s dětmi z rodin postižených zemětřesením. Tyto děti ve věku od pěti do patnácti let si nesou svá traumata a je třeba k nim přistupovat velice opatrně.

Tým proškolených lektorů z celého Íránu, včetně vzdáleného Balúčistánu, vede třídy kreslení, divadla, psaní, čtení a dalších aktivit. Děti mají možnost prostřednictvím těchto činností ventilovat svá traumata, odvést myšlenky jiným směrem, smysluplně trávit volný čas a něčemu se i přiučit. Řada škol byla zničena a ty, které fungují, často nestačí plnohodnotně vzdělávat velké množství dětí ve městě. Výhodou těchto center je, že i po rekonstrukci škol a města mohou zůstat v provozu jako volnočasové zájmové kroužky. Centrum se vždy skládalo z několika modulárních budek, které sloužily jako prostor pro aktivity, kuchyň, sklad i místo na přespání pro dobrovolníky. Směřuje se k tomu, aby lektoři pocházeli přímo z postižené oblasti.

Dvacet metrů naděje a víry

Konkrétně má aktivita má několik fází. Před odletem jsem měl několik dní na to, abych zajistil nějaké výtvarné potřeby pro realizaci první části projektu. Byl jsem velice mile překvapen, když se na základě asi patnácti odeslaných emailů podařilo vysbírat přes 25kg výtvarných potřeb. Lidé darovali fixy, pastelky, vodovky, tempery a další. Tyto potřeby byly darovány jednotlivým centrům a díky nim jsme byli schopni uspořádat třídenní workshop, jehož výsledkem je dvacetimetrová role papíru plná obrázků dětí.

Výtvarné dílko budeme v průběhu roku 2018 vystavovat v rámci cestovatelských festivalů na několika místech v ČR za účelem finanční sbírky a přípravy na další fázi projektu a tou je Benefiční expedice do Íránu. V září vyrazíme s partou dobrovolníků na čtrnáct dní do Íránu s cílem jednak jeden týden pracovat v domech kultury a umění a jednak poznat hornatou a divokou přírodu i tisíce let staré památky západního Íránu. Výtěžek z akce půjde na pomoc obětem zemětřesení v Sarpol-e Zaháb. Kdokoliv si přeje poznat Írán jinak, udělat dobrou věc a přidat se do skvělé party lidí, je samozřejmě vítán. Hlavní náplní expedice bude práce s dětmi a realizace domluveného projektu. To, s čím konkrétně pomůžeme, se vyjasní dle aktuálního vývoje a situace ve městě v průběhu expedice.