FOTOREPORTÁŽ: Lednové objevování zajímavostí přívětivého Jižního Vietnamu s dronem

Přílet jsme naplánovali do Ho Či Minova města, ale na jeho větší prozkoumání zatím nebyl čas. Jednu noc jsme přespali v domácím hotýlku (obdoba Airbnb) kousek od letiště a hned ráno sedli na místní linku, která nás hodinovým letem přenesla na ostrov Con Dao nacházejícím se jižně od Ho Či Minova města.

Con Dao

Ostrov Con Dao nás příjemně překvapil. Milí a neuvěřitelně ochotní místní obyvatelé nám radili se vším, co nás zajímalo. Ubytovali jsme se opět v domácím hotelu v jediném městečku na ostrově, kde byla skvělá možnost půjčit si nové skútry za asi 150 Kč na den. Díky nim jsme mohli během několika dní strávených na ostrově prozkoumat snad všechna zajímavá místa.

Na kraji městečka se nachází buddhistický chrám Van Son Pagode otevřený pro veřejnost. Stojí hned vedle jezera, odkud je nádherný výhled jak na moře, tak i na kopce obklopující město.

Celé jižní pobřeží je poseto malými písčitými plážičkami, které jsou ideálním místem pro milovníky západu slunce. Cestou k pláži Bai Ong Dung v severní části pobřeží zase můžete projít autentickou vietnamskou džunglí. Počítejte ale s tím, že pláž je zde spíše kamenitá.

Nejhezčí a překvapivě téměř liduprázdné pláže najdete hned u letiště, kde můžete navíc sledovat přistávání a odlety letadel. Východní pláž Bai bien Dong je nejdelší na ostrově a až na dva místní rybáře jsme tam nepotkali nikoho. Celou pláž jsme nejprve několikrát projeli na skútrech a teprve pak se šli ochladit do moře. Severní pláž na druhém konci letiště je o něco menší, ale na kráse jí to neubírá. K dobru jí navíc přidává místní restaurace, kde se můžete občerstvit.

Celkově vzato se nám ostrov Con Dao líbil hlavně pro jeho nedotčenost masovým turismem a také díky ochotným a velmi příjemným místním lidem, se kterými si v místních barech můžete popovídat a vyměnit zážitky z cestování.

Ho ČI Minovo město

Do Ho Či Minova města, dříve nazývaného Saigon, jsme se vrátili těsně před Silvestrem, takže město bylo v režimu jedné obří párty. Ubytování jsme sehnali hned na rohu Bui Vien – nejvíc párty ulička v Saigonu. Tu velkou silvestrovskou párty jsme si prostě chtěli užít. Čas jsme si ale vyhradili i na prozkoumání památek ve městě i mimo něj.

Za zmínku stojí zejména War museum se stálou expozicí věnovanou válce mezi Jižním a Severním Vietnamem. Expozici je třeba brát s určitou rezervou, výklad je poměrně jednostranný pohled na věc optikou Jižního Vietnamu. I tak ale stojí za návštěvu. Nevynechali jsme ani známé Chu Chi Tunnels, kterými vás provede příslušník Vietnamské armády a ukáže vám reálné podmínky, za kterých válka probíhala.

V kontrastu s připomínkami válečných útrap výlet k deltě řeky Mekong působil jako balzám na duši. Místní průvodkyně nás provedla nejen celou deltou, ale také nám ukázala všemožné způsoby zpracování banánů a jak místní lidé žijí. Samozřejmostí byla i projížďka na tradiční loďce, která nás upřímně trochu zklamala. Přestože jsme tu byli mimo hlavní sezónu, nemělo to to malebné kouzlo. Loďky i tak vyráželi jedna za druhou a představa absolvování této vyjížďky v hlavní sezóně nám připadala šílená.

Náš výlet na deltu Mekongu byl bohužel pouze jednodenní, příště bychom asi vyrazili na víc dní a rozhodně by stále bylo co objevovat. Jenže před námi byl Silvestr, který jsme strávili jako ostatní turisté na ulici Bui Vien. Střídali jsme bary, tancovali přímo na ulici, sledovali bohatý program a nechávali si unášet bujarou a neuvěřitelně veselou atmosférou.

Mui Ne

Z Ho Či Minova města jsme pokračovali do Mui Ne vzdáleného asi 220 km směrem na východ. Pro transport jsme zvolili spací lůžkové autobusy, které samy o sobě mohou být považovány za atrakci. Cesta trvala cca šest hodin.

Městečko Mui Ne nás zaujalo hlavně kvůli písečným dunám. Pokud se nepletu, je to jediné místo ve Vietnamu, kde se nachází. Kousek od sebe jsou zde dokonce dvě barevné variace písečných dun, červené a bíle.

Město je již na větší příliv turistů dobře připravené, a proto není nouze o ubytování nebo bary. Opět jsme si půjčili skútry za stále příjemnou cenu 100–200 Kč na den a vyrazili na bílé písečné duny. Na místě jsme si zaplatili velice příjemnou a zábavnou projížďku v Jeepu. Cestou zpět jsme ještě zastavili u červených dun a sledovali západ slunce.

Součástí Mui Ne je i tradiční rybářská vesnička, kde můžete pozorovat ruch místních obchodníků prodávajících své úlovky. V okolí města by za návštěvu stálo ještě několik buddhistických chrámů, my se ale rozhodli opět spacím autobusem přesunout do vnitrozemního města Dalat.

Dalat

Že je Dalat horské město, si nelze nevšimnout – okamžitě po příjezdu jsme z batohů tahali mikiny a dlouhé kalhoty, které byly původně určeny až na cestu zpět do letadla. Ve městě je jen minimum turistů a o to větší zvědavost jsme mezi místními budili. K ubytování v domácím hotelu jsme získali skútry za 100 Kč na den. Tohle nás nepřestalo bavit.

Dalat jsme si vytipovali pro velké množství vodopádů, chrámů a krásné arboretum na kraji města. Ale i město samo o sobě je nádherně barevné a opravdu stojí za návštěvu.

Úžasné jsou zejména vodopády Thác Pongour, ke kterým se dá dostat na našich oblíbených skútrech a už samotná cesta je díky krásné přírodě i kulturním památkám úchvatným zážitkem. Po cestě navštivte také Elephat Waterfalls.

Nedaleko města najdete jezero Tuyen Lam s nádherným buddhistickým chrámem a hned vedle jezera je nově postavené zábavní lanové centrum s bobovou dráhou. Neodolali jsme a nelitovali ani minutu! Dráha nás příjemně překvapila, určitě stojí za to si ji vyzkoušet.

Severně od města se nachází neskutečně velké a opravdu krásné arboretum. Po cestě zastavte u Golden Buddha Pagoda, odkud je krásný výhled na celé město.

Z Dalatu jsme se přesunuli nočním autobusem do města Buon Ma Thuot, kde jsme strávili jednu noc a hned pokračovali k jezeru Ho Lak.

Lak lake

Jezero Ho Lak se nachází v absolutně odlehlé oblasti, kde se turisté vyskytují jen velmi výjimečně. Sehnat zde ubytování proto není zrovna jednoduché a v podstatě se nabízí jediná možnost – kemp Lak (Lak Tented Camp). Nocování v nadstandardním kempu s luxusně zařízenými stany má jedinečné kouzlo. Ani nemusíte být velký romantik, aby vás probuzení za vycházejícího slunce spojené s pohledem na poklidné jezero naprosto uchvátilo. Najednou nemáte vůbec problém s brzkým ranním vstáváním.

Půjčili jsme si kola a vydali se na projížďku divokým vietnamským venkovem. Lidé zde byli opět velmi přátelští a ochotně nám pomohli i s opravou kola, které se nám cestou málem rozpadlo.

V oblasti okolo jezera se dokonale zklidníte, odpočinete si a vyčistíte si hlavu. Jeden večer jsme se vypůjčenou loďkou zajeli podívat do města na místní zábavu, a protože tu na západní turisty opravdu nejsou moc zvyklí, v mžiku se z nás stali celebrity a každý se s námi chtěl fotit.

Nedaleko za městem se nachází tzv. Elephant rock, kámen ve tvaru sloního hřbetu. Byl to trochu oříšek, ale i přes silný vítr se nám nakonec podařilo kámen zdolat a za ten výhled a pocit to rozhodně stálo.

Zastávka v této oblasti pro nás představovala asi největší relax, po pár dnech jsme se uvolnění a se znovu nabytými silami vrátili zpět do města Ma Thuot a dále se letadlem přesunuli na ostrov Phu Quoc.

Phu Quoc

Ostrov Phu Quoc sice ještě patří Vietnamu, ale mnohem blíže má k pobřežním oblastem Kambodži. Zároveň je v kontrastu s poklidnou oblastí jezera Lak velmi oblíbený mezi turisty, zejména těch s Ruskou národností. Většina místních tedy mluví obstojně rusky, spousta nápisů je v azbuce a bohužel také ceny jsou podstatně vyšší než v jiných částech Vietnamu, které jsme navštívili. Jenže náš záměr byl jasný. Poslední týden cestování po Vietnamu jsme chtěli věnovat potápění a v okolí ostrova, zejména na jižní straně, je spousta menších malebných ostrůvků a krásných pláží.

Ubytování jsme měli na severní straně, půjčili jsme si proto opět skútry a začali s průzkumem ostrova. I na severu jsme objevili krásné pláže, ale skoro po celé oblasti probíhala megalomanská stavba obřího hotelového resortu (buchta), a tak cesty byly často rozkopané nebo žádné a dostat se na místo bylo většinou obtížnější, než se na první pohled zdálo.

Velkým hitem byla také možnost projet se po ostrově americkým Jeepem z válečné doby. Řidič byl už tradičně velmi příjemný, dokonce nás nechal řídit a ukázal nám několik pěkných míst, kde se dalo vykoupat i skvěle najíst.

Po prozkoumání ostrova jsme se konečně zaměřili na potápění a šnorchlování. Spojili jsme se s místními potápěči a ti nám dali kontakt na privátní loď a slečnu, která fungovala jako překladatelka a průvodkyně v jedné osobě. Byla to asi ta nejlepší investice, protože jsme se dostali na krásné malé ostrůvky, kam se turisté běžně nedostanou.

Během potápění jsme měli možnost ulovit si oběd, který nám kapitán hned na lodi uvařil a během chvilky naservíroval parádní jídlo. Kapitán lodi nás hrdě bral na krásná místa, a když viděl naše nadšení, ukazoval nám čím dál tím odlehlejší místa. Není nad to pozorovat západ slunce na zcela opuštěném ostrově, popíjet rumový drink a ještě si vychutnávat dobrý doutník.

V tomto stylu jsme strávili posledních pár dní na ostrově, dokud nebyl čas se posunout zpět domů do civilizovaného světa.

Závěrem…

Vietnam je krásná a různorodá země s neuvěřitelně přátelským prostředím. Po celou dobu jsme se cítili bezpečně a nikdy jsme nezaznamenali ani náznak snahy nás jako turisty okrást či podvést. Místní byli naopak velmi ochotní, vždy rádi pomohli, byli pozitivní a usměvaví i přesto, že často sami neměli zrovna jednoduchý život.

Jídlo je neskutečně dobré a čerstvé. Najdete tu různé variace tradičních pokrmů a musím říct, že nám chutnalo úplně vše, co jsme zkusili.

I přes všechna pozitiva je však třeba zmínit jednu negativní všudypřítomnou složku – enormní množství povalujících se odpadků. Na hlavních plážích, jako byly ty na Phu Quoc, bylo extrémně velké množství plastů, které vyplavilo moře. Resorty sice pláže uklízí, ale místní to už dále neřeší a odpadky hází rovnou na zem nebo do moře. Byla to asi jediná, ale zároveň dost podstatná věc, která nám pobyt znepříjemnila. Už jen pro tento fakt bych pro cestování raději doporučil Thajsko nebo Filipíny, kde už osvěta ohledně nakládání s plastem a odpady celkově dosáhla mnohem vyšší úrovně. Pevně věřím a přeji, aby se i k místním lidem dostalo dostatečného vzdělání jako jinde ve světě a začali se sami angažovat v očistě této kouzelné části světa.

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz