FOTOREPORTÁŽ: Island – horká země s ledovou tváří

Souostroví Vestmannaeyjar tvoří asi 15 ostrovů ležících u jižního pobřeží Islandu. Vynořily se zde asi před 11 tisíci lety při erupci podmořských sopek.Trvale obydlený je pouze největší z ostrovů – Heimaey. Většina obyvatel tu žije v přístavním městečku a živí se jako rybáři nebo prací v továrně, kde se následně ulovené ryby zpracovávají. Ale když zasvítí slunce, dělá to dojem, že jdou všichni hrát golf na místní golfové hřiště.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Oblast jezera Mývatn na severu Islandu je statisticky nejsušší na celém ostrově. Funguje zde srážkový stín velkých ledovců v horách na jihu a tak pravděpodobnost slunečného počasí tu je celkem nezanedbatelná. Ale protože všechno má svá pro a proti, je třeba přiznat, že Mývatn znamená v překladu “komáří jezero”. Ve skutečnosti tu sice žijí jen pakomáři, ale jestli to není jedno, když také koušou?

Jezero Mývatn a jeho okolí je poseto desítkami různě velkých, travou porostlých vulkanických kuželů a „kráterů“. Ve skutečnosti se jedná o tzv. pseudokrátery, které vznikly, když žhavá láva kdysi proudila přes jezerní mokřady a vodu v nich ohřála až k varu. Vzniklá pára pak vybuchla skrz vrstvu lávy a vytvořila tak tyto ukázkové kužely. Některé jsou velké jen několik metrů, ale ten největší z nich má v průměru 300 metrů.

Reykjanes je tou částí Islandu, jež je vytrčena na úlpný jihozápad, přímo do vln Atlantiku. Tady pomyslně Island začíná nebo, jedete-li z vnitrozemí, končí. A jak naznačuje obrázek, Island tu končí velmi elegantně. Láva zde kdysi utuhla do zcela vodorovné plotny a vypadá jako obří parkoviště s nekonečnem volných parkovacích míst. Bohužel to parkoviště však nenadále končí, jak si jej postupně ukusuje moře při velkých bouřích.

Nejširší nabídku průvodců a map Islandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Díky dávné izolaci Islandu od zbytku světa se zde uchoval také dávný a čistokrevný islandský kůň (lat. Equus scandinavicus). Kdysi si jej dovezli první osadníci jako pomocníka do zemědělství i jako dopravní prostředek. Je to plemeno poněkud podsadité a robustní, ale odolné a přizpůsobené k tvrdým ostrovním podmínkám. Islandský kůň navíc ovládá i zvláštní druh mimochodné chůze „toolt“, která i v nerovném terénu s jezdcem nikterak nedrncá.

Oblast severně od ledovce Mýrdalsjökull na Islandu se nazývá Fjallabak. Ten byl pro svou výjimečnou pestrost a krásu již v roce 1979 vyhlášen přírodní rezervací. Srdcem Fjallabaku je Landmannalaugar – geotermální oblast obklopená duhově zbarvenými ryolitovými horami. Široké údolí Vondugil má rovné dno pokryté kobercem kvetoucích suchopýrů, hora na jeho konci má roztomilý název – Háalda – 1.128m.

Na různých místech Islandu je možné nalézt tyto drnové chaloupky v trávě. Jedná se o původní obydlí starých Islanďanů – kamenné statky s drnovými střechami, které jsou báječnou izolací proti zimě, větru i vodě. Zatímco v několika skanzenech jsou domky rekonstruované a udržované, v Núppstadur na jižním pobřeží pomalu chátrají. Žilo se tu ještě v průběhu 20.století.

Přímo před telícím se čelem ledovce Breidamerkurjökull proplouvají lodě s turisty a proplétají se mezi různě zbarvenými ledovými krami. Turisté si tak z největší možné blízkosti užívají fenomenélní ledovcové jezero Jökulsárlón, které vzniklo z tající vody ledovce zadržené za jeho někdejší čelní morénou. Černošedá barva ledu značí velkou koncentraci sopečného prachu, modrá naopak signalizuje led úplně čistý.

Hora Námafjall jako by byla hraničním přechodem mezi poměrně bohatou přírodou okolí jezera Mývatn na straně jedné a téměř měsíční, či spíče marsovskou krajinou oblasti Hverir na straně druhé. Činná sopka Krafla je odtud na dohled a tak o projevy vulkanické činnosti není nouze. A pokud máte štěstí a zasvítí aspoň na okamžik slunce, je tento pohled do kraje i přes svou syrovost velmi okouzlující.

Krafla je jednou z velikých činných sopek severního Islandu. Patří k ní nespočet sopečných sopouchů i dostatek erupcí zaznamenaných v nedávné minulosti, barevná solfatárová pole, jezírka i další vulkanické pozoruhodnosti. Obrázek ukazuje kráter Stóra-Víti o průměru 320 m, který vznikl při erupci v roce 1724. Jeho dno vyplňuje nádherně modré jezírko. Pěší okruh kolem hrany kráteru poodhalí daleké výhledy i další sopečné jevy.

Termální koupaliště Modrá laguna patří zřejmě mezi nejznámější plovárny světa. A je to plovárna věru luxusní. Ponořit se tu můžete do příjemně horké vody zelenomodré barvy s mléčně pastelovým tónem a ještě se u toho napatlat blahodárným bělostným blátíčkem. Na velké plavání to tu ale není, to je voda příliš horká. Takže brouzdejte, povalujte se, čvachtejte, posedávajte, a prohřívejte se. Úžasný relax.

Termální prameny pod ledovcem Kverkfjöll ve vnitrozemí Islandu daly vzniknout velkolepému ledovému tunelu. Velikost toho tunelu je souměřitelná s běžnými silničními tunely. Dovnitř se dá docela pohodlně vstoupit a vydat se podél potoka na procházku do nitra ledovce. Nad zurčící hladinou se drží lehký mlžný opar. Světlo odražené od ledového stropu je mrazivě modré a oblé meandry potoka lákají k dalšímu průzkumu.

Šedý až černý čedič je nejběžnější magmatická hornina zemského povrchu. Na Islandu se s ním můžeme setkat na každém kroku. Velmi často vytváří útvary se sloupcovitou odlučností, jejichž většinou pětiúhelníkové bloky připomínají pověstné varhany. Snad nejkrásnější čedičové útvary na Islandu najdete v národním parku Jökulsárgljúfur v místě zvaném Hljódaklettar, což znaména „Skály ozvěn“.

Ložnice byla vlastně jedinou obytnou místností starých islandských statků, takže nesloužila zdaleka jen ke spaní. V širokých postelích postavených podél stěn spávalo většinou několik členů rodiny společně. A to ani ne kvůli úspoře místa, jako kvůli teplu. V ložnici se netopilo, takže veškeré dostupné teplo pocházelo právě od zdejších obyvatel. A ve dne se na postelích i pracovalo. Proto stojí vlevo kolovrátky na spřádání vlny.