Symbolem ruských mocenských snah se stal cestovatel Fjodor Litke. Účastnil se mnohých plaveb, později dokonce vedl vlastní cestu kolem světa. Stal se také jedním ze zakladatelů Ruské geografické společnosti.
LITKE Fjodor Petrovič (* 17./28. 9. 1797, Sankt Petěrburg, Rusko, † 8./20. 8. 1882, tamtéž) – ruský mořeplavec
Velmocenské ambice Ruska vyžadovaly vytvoření námořních cest, zajišťujících zásobování pozic a posádek na Dálném východě i v tzv. Ruské Americe, jak se nazývala Aljaška. K jejich posílení sloužily dlouhé plavby ruských korábů kolem světa, podobně jako průzkum severních břehů Ruska a hledání severovýchodního průjezdu.
Oba tyto směry ruského pronikání na sever Pacifiku a do Severního ledového oceánu ztělesnil námořní důstojník Fjodor Litke. Byl účastníkem Golovninovy cesty kolem světa z let 1817–19 na lodi Kamčatka. V dubnu 1821 byl poručík Litke odvelen do Archangelska, aby se ujal velení brigy Novaja Zemlja.
Po zkušebních plavbách s ní vyplul k souostroví Nová země a opravil přitom polohu mysu Kanin. V létě následujícího roku prováděl oceánografická měření v okolí Murmansku a v srpnu 1822 zamířil k Nové zemi. Doplul k Nasavskému mysu a prozkoumal západní vyústění průlivu Matočkin Šar, který odděluje hlavní části souostroví. O rok později (1823) zopakoval plavbu k Nové zemi, vrátil se ke Karským vratům, ale uvízl na mělčinách a se silně poškozenou brigou se musel vrátit.
Z cestovatele vychovatelem
Po návratu do Kronštadtu zpracoval F. Litke své poznatky a na konci srpna 1826 vyplul na lodi Seňavin na cestu kolem světa. Pravidelnou trasou ruských výprav se plavil z Finského zálivu Baltským mořem do Kodaně a dál do anglického Portsmouthu. Pokračoval ke Kanárským ostrovům a přes Atlantik do Rio de Janeira. Další cesta lodi Seňavin vedla kolem jihoamerického pobřeží k mysu Horn a do chilského Valparaísa. Po plavbě Pacifikem zakotvila ruská briga v přístavu Sitka (tehdejší Nový Archangelsk v Ruské Americe).
Po měsíčním pobytu odplul Litke do Petropavlovska-Kamčatského a počátkem listopadu 1827 zamířil ke Karolinským ostrovům. Čtyři měsíce prováděl oceánografický výzkum v oblasti Karolinských a Marianských ostrovů. Počátkem června 1828 se znovu vrátil do Petropavlovska a v listopadu 1828 nastoupil zpáteční cestu Tichým a Indickým oceánem, kterou zakončil v září 1829 v Kronštadtu.
Po návratu nastoupil úspěšný kapitán novou kariéru. Stal se vychovatelem carských synů (1832–50) a v letech krymské války velel kronštadtskému přístavu. V roce 1855 dosáhl admirálské hodnosti. Patřil mezi zakladatele Ruské geografické společnosti, kterou ve funkci místopředsedy až do roku 1873 fakticky řídil. Od roku 1864 stál v čele ruské Akademie věd.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
