F.I. Sojmonov byl carevnou vyslán do vyhnanství na Sibiř, kde se na truc usídlil i přes pozdější milost. Díky tomuto rozhodnutí se stal důležitým průzkumníkem v oblasti Sibiře a sibiřských toků.
SOJMONOV Fjodor Ivanovič (* 1692, Moskva, Rusko, † 11./22. 7. 1780, tamtéž) – ruský hydrolog, cestovatel v oblasti Kaspického moře a na Sibiři
Car Petr I. nevysílal jen výpravy k poznání Sibiře, ale i k průzkumu dalších oblastí rozsáhlé ruské říše. V létě 1719 vypluly tři dvojstěžníky s doprovodem dvou menších člunů z Astrachaně. Celou expedici vedl nizozemský námořník, zajatý ve válce se Švédy, Karl Verden, a spolu s ním Fjodor Sojmonov. Prozkoumali a zmapovali nejprve západní pobřeží Kaspiku až po řeku Kuru. Na podzim 1719 se vrátili a podrobněji zkoumali deltu Volhy. V létě následujícího roku se věnovali jihozápadu a jihu rozlehlého jezera až k ústí Gorganu. Výsledkem jejich průzkumu byla mapa Kaspického moře. K jejímu vytvoření využili vedle svých pozorování a měření i výsledky zjištěné kabardinským knížetem Alexandrem Čerkavským, jenž se plavil po Kaspickém moři s početným doprovodem v letech 1714–15.
První přesnější mapa Kaspického moře
Nepřesnosti, které jejich dílo mělo v zachycení východní části Kaspického moře, napravil F. Sojmonov v roce 1726. Při této plavbě objevil záliv Kara-Bogaz Gol, ale obával se do něho vplout. Dokázal však obeplout celé Kaspické moře, popsat je a vytvořit přesnější mapu.
Sojmonov zaujal významné pozice u carského dvora, ale v roce 1740 jej carevna Anna obvinila (spolu s E. Bironem, vévodou kuronským a předkem u nás známé rodiny Zaháňských) ze spiknutí a vyslala do vyhnanství na Sibiř. Přestože dostal od Kateřiny II. milost (1742), Sojmonov se odmítl vrátit do Petrohradu a zůstal na Sibiři. Věnoval se průzkumu sibiřských řek a v letech 1753–57 vedl výpravu k řece Šilce a k Amuru, která chtěla pokračovat do Ochotského moře a hledat možnosti pro vytvoření mořské cesty do Ameriky, případně do Japonska.
Sibiřský gubernátor
F. Sojmonov byl jmenován sibiřským gubernátorem a z jeho iniciativy se vydávaly nové výpravy do zatím neprozkoumaných oblastí na východě carského impéria. Význačným pomocníkem F. Sojmonova se stal Fjodor Plenisněr (účastník „americké plavby“ z let 1742–43), podle jehož instrukce prošel Nikolaj Daurkin Čukotský poloostrov, pronikl k ústí Anadyru, do Krestového zálivu, několikrát překročil Čukotskou vysočinu a dostal se k Čaunskému zálivu (1763–64). Daurkinův popis posloužil spolu s dalšími zprávami o Čukotce a Ruské Americe k vytvoření mapy, kterou roku 1777 předložil F. Plenisněr ruské Akademii věd.
Jiného ze svých podřízených, Stěpana Andrejeva, vyslal Plenisněr z Anadyrska na sever k Medvědím ostrovům. Andrejev údajně uviděl na severu neznámou zemi, kterou s jeho jménem zanesl Plenisněr na mapu, a kterou (podobně jako Sannikovovu zemi) se marně pokoušely hledat další výpravy.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
