Finty, podvůdky a drobné nepříjemnosti

Finty, podvůdky a drobné nepříjemnosti

Jako turisté se nepochybně stanete terčem různých podvůdků, jejichž cílem je vytáhnout z vás peníze. Připravili jsme několik rad, jak zvládnout tuto hru a nenechat si znepříjemnit pobyt. Některé situace dokonce začnete vnímat jako úsměvné… A jaké jsou vaše tipy?

S fintami se setkáte nejspíše ve velkých městech a tam, kde je nejvíce turistů – prakticky v každé zemi světa. Matkou všech fint je určitě Indie, která pokaždé překvapí něčím úplně novým. Tyto obratné triky, často hraničící s nevinnou hrou, se dědí z generace na generaci a je zbytečné se nad nimi rozčilovat a kazit si tak cestu. Berte je opravdu jako hru a součást místního koloritu.

Předražení

Mnohokrát budete platit více než místní, smiřte se s tím. I místní bohatí (třeba zámožní lidé z velkých měst) platí více než místní chudí. Smlouvejte. Někdy je trapné hádat se a vztekat kvůli jablkům předraženým o 5 Kč. Neměli byste ale platit jakoukoliv cenu, kterou vám řeknou. Kazíte tím ceny dalším cestovatelům a dokonce můžete zklamat prodávajícího, který se těšil na pěkné smlouvání. Vysvětlování, že jste z chudé východní Evropy, už nezabírá tak jako dřív. Však už to taky není pravda.

Dodatečné zvýšení ceny

Cenu si vždy dohodněte před tím, než zboží nebo službu spotřebujete (např. taxi, rikšu, jídlo v restauraci, průvodce apod.). To ale někdy nezabrání tomu, aby po vás místní borec poté chtěl více, než kolik bylo domluveno (nejčastěji se s tím setkáte v Číně). To se nebojte striktně odmítnout.
Pozor na to, abyste si opravdu na začátku rozuměli. Je cena v místní měně nebo v dolarech? V tomanech nebo v riálech (v Íránu)? Za hodinu nebo celková (u taxíku)? Co přesně zahrnuje? Je to cena pro jednoho nebo pro dva?
Pozor na číslovky – např. v perštině se píše pětka podobně jako naše nula. Setkáte se i s psaním teček místo nul (častý důvod nedorozumění – Číňan napíše „12.“, což je stodvacet, ale Čech čte dvanáct a s cenou dychtivě souhlasí).

Výhodná koupě

Myslete si raději, že žádné fantasticky výhodné koupě neexistují. Samozřejmě, většina běžných věcí jako jídlo, oblečení nebo elektronika je levnější než u nás. Ale nabídky supervýhodných koupí zboží jako zlato, drahokamy, perly nebo koberce odmítněte! Jednak nepoznáte, jakou kvalitu kupujete a hlavně nevěřte, že to doma nebo o 200 km dále prodáte s obrovským ziskem, jak vám budou namlouvat. Kdyby to bylo tak jednoduché, dávno by to všichni dělali.

Starožitnosti

Umolousaný zpráchnivělý koberec, rezavá soška, zašlý stříbrný ornament – kupte si starožitnost! 300 let starého Buddhu lze vyrobit během pár měsíců. V Indonésii jsme viděli malou výrobnu takovýchto starožitností. Nové sošky se máčejí ve vodě, otloukají se a podobně, aby „získaly roky“. Nevěřte každému tvrzení o stáří suvenýru, který si chcete koupit. Občas se ale s opravdu starými věcmi můžete setkat.

„My brother has carpet factory“

Můj bratr vyrábí koberce – nebo cokoliv jiného, co zrovna chcete koupit – a proto si to můžete nejlépe nakoupit u mne. Klasické tvrzení dohazovačů. K tomu ještě přidají, že jsou studenti doma na prázdninách a matka (nebo sestra) jsou nemocné. No nekupte u nich J

„Studenti“ angličtiny

Když někdo říká, že je student angličtiny a chce si ji s vámi procvičovat, je to buď opravdu student angličtiny anebo stejně často je to nějaká finta. Může spočívat v mnohém – bude chtít peníze za průvodcovské služby, nenápadně vás dovede do „nejvýhodnějšího“ obchodu či hotelu (kde pak dostane provizi). Zároveň je ale spousta opravdových studentů angličtiny, kteří jen chtějí být přátelští a využít příležitosti k procvičení cizího jazyka.

„Včera jsme se přece potkali!“

Když vám někdo tvrdí, že jste se včera potkali v restauraci (v autobuse, ve vlaku jste jeli ve stejném kupé, v hotelu atd.) a vy si ho nepamatujete, je to nejspíš finta. Může mít různé pokračování, vyhněte se tomu.

Oficiální turistické kanceláře

Na cestách se setkáte s tím, že místní podnikatelé si ve snaze podpořit svůj business ke svému jménu přidávají slovíčka jako „official“, „approved by“, „recommended by“, „government shop“ a podobně. Jiní se zase budou prokazovat průkazkou oficiálního průvodce. Tvrdší varianta je, když vám budou tvrdit, že si k prohlídce určité památky musíte vzít průvodce.

Hotel je plný nebo „zrovna vyhořel“

Když vám taxíkář říká, že hotel, kam chcete jet, je plný, znamená to, že tam nedostane dobrou provizi. Zrovna náhodou ví o jiném, který je dobrý a má volno (a kde provizi dostane). Trvejte na tom, kam chcete jet. „Hotel je zavřený“, „Hotel je špinavý“ a „Hotel je daleko od centra“ nebo třeba „v této čtvrti jsou pouliční nepokoje“ znamená opět jen, že jinde dostane vyšší provizi. Další variantou této finty kombinované mimo jiné s „my brother has a carpet factory“ anebo „just look (viz níže)“ je, když vám někdo tvrdí, že památka, do které zrovna směřujete je v rekonstrukci nebo pokud jde třeba o chrám, že je uzavřena kvůli posvátným obřadům, a místo toho vám nabízí jiný, zábavnější program, hádejte jaký!

„Just look“

Občas vám rikšák nebo někdo podobný bude vnucovat, abyste se „jenom podívali“ a na chviličku zastavili v nějakém obchodě. Je to opět proto, že z čehokoliv, co tam koupíte, dostane provizi (někdy i tehdy, když nic nekoupíte). Nerozčilujte se a pamatujte, je to chudý člověk, za své služby dostává pár korun, benzín je drahý …

Výměna peněz

Ve vlastních rukách si pomalu a v klidu přepočítejte, jestli jste dostali, kolik jste měli. Půjčete si na to kalkulačku, vypočítat z hlavy 170 x 8190 je složité (ale pozor, na Bali nám jednou půjčili kalkulačku naprogramovanou tak, že výsledek byl o 10% nižší – půjčili jsme si ji a přepočítali to … a až venku nám to došlo).

Na hranicích měňte jen nezbytné minimum. Bývá tam nejhorší kurz, nejvíce podvodníků a taky ještě nepoznáte místní bankovky, tak nevíte, jestli vám nedávají dávno neplatné nebo falešné.

Falešná policie

Zastaví vás policajt, který chce vidět doklady a peníze. Buď rovnou uteče, „zabaví je“ nebo vám z peněz nenápadně něco vezme. Nikdy nedávejte své cennosti nikomu na ulici. Trvejte na tom, že mu je ukážete na policejní stanici nebo v hotelu.

Jako zkušení cestovatelé se musíte pousmát… Jistě si vybavíte další a další situace, s nimiž se pravidelně na cestách setkáváte. Napište nám své tipy!

Zkušenosti čtenářů

jeff

Pokud řešíte problémy s předražením čehokoliv několikrát denně je to o nervy a někdy se bohužel nevyhnete i případné inzultaci, čož mnohdy funguje líp než zdlouhavé domlouvání a rádoby asertivita.

Sir
jeff:

K čemu může vést „včera jsme se potkali“, pozvání na čaj, uspání, okradení? Nebo ještě něco vtipnějšího? Se mi to stalo v Quettě, přesně tvrdil, že jsme spolu den předtím jeli vlakem a zval nás na čaj. Já si ho neuvědomoval, a každopádně jsem neměl čas, protože mi jel bus, ale nenapad mě tento podvod…

dg
Sir:

Nejlepší varianta asi zatáhnutí do nějakého předraženého obchodu, nejlepší varianta uspání a okradení … třeba

Pavel
jeff:

Tak já taky něco přidám – jen ty hodně typické věci:

Obětování bohům (Indie)
U chrámu nebo nějakém poutním místě Vás zastaví skupinka indů, na čelo vám namalují červenou tečku, do ruký dají mléko, mléko z kokosu, popř. květiny a nutí Vás aby jste to obětovali (nejlépe vylili na Šivův fallus :). Poté co je obětina znehodnocena, za ní požadují cenu v hodnotě 5-10 euro.

Kam jdete (Maroko):
Zastaví Vás někdo na ulici a zeptá se kam jdete. Odpovíte a on, aniž by se zajímal, jestli tam trefíte, Vám ihned ukáže cestu, nebo Vás na místo bude chtít dovést. Za svojí >službu< následně požaduje bakšiš.

Veksláci (Venezuela):
Vekslák Vám nabízí výměnu za vyjímečně dobrý kurz (často i nesmyslný) a je dost neodbytný. Peníze nemá přivede kamaráda, na veškeré Vaše bezpečnostní protokoly v klidu přistoupí. Peníze Vám dá přímo do ruky aniž jste ještě vyndali peněženku. Ale pozor, je to velký balík peněz (spousta drobných a pár velkých bankovek), takže Vás nutí aby jste si to přepočítali. Obvykle chybí malá částka, takže Vám jí doplatí a při té příležitosti z balíku vytáhne ty 2-3 skutečně cenné bankovky, takže si ani nevšimnete, že máte už jen drobné. Držíte-li peníze dostatečně pevně, bude Vás nutit přepočítat peníze třeba 30x, než se dostane ke svému triku.

15 (celosvětově)
Občas se anglicky s někým domluvíte na ceně 15 šušňů, při placení však požaduje 50 šušňů. Padesátce stále říká fiftýn.. Možná to někdy ani nemusí být záměrné, ale zase vzhledem k četnosti 🙂

Nice view (Egypt – památky):
U památek v Egyptě všude stojí špatně placená tzv. kulturní policie (osobně mi připadají dost nebezpeční, protože mají pušky ale evidentně ne kurz bezpečného zacházení se zbraní). Živí se tak, že turistům ukazují pěkná místa k focení, po pořízení fotky (Tak to táto vyfoť, ať nám dá pokoj:) požadují bakšiš.

Ne, že bych byl taková oběť, popsané triky na mě pouze zkoušeli (kromě veksláka – ale stejně jsem něco tušil a tak vyměnil jen minim. obnos) 🙂 Chcete-li se pomstít, můžete např.:

Zlý turista (Indie, arabský svět, apod):
Cestujete-li s pohlednou blondýnou, často se Vás budou ptát (zejména muži), zda se s Vámi mohou vyfotit. Neváhejte a samozřejmě požadujte poplatek (ale až po vyfocení).

paolo
Pavel:

ad} kam jdete: na to funguje v Malajsii „jalan jalan“, coz znamena „jenom se tak prochazime“ a spolehlive to bere vitr z plachet 🙂 mj. i proto ze necekeji ze je smaznete v jejich jazyce – vetsinou se jeste zasmeji, pripadne se k vam pak zacnou chovat normalne.

Marcela
jeff:

V Turecku Vám každý chce pomáhat.Pokud hodlá pomoci děcko, počítejte, že po vás bude chtít money, money, někdy i bez služby chtějí děti peníze.Takto s námi v Ankaře kluk musel prochodit nejméně kilometr, protože jsme chtěli „fiči bira“ – točené pivo a to byl tvrdý oříšek , svou odměnu si vysloužil a ještě dostal od majitele restaurace, že přivedl kunčafty.Pak ještě majítel restaurace ze samé radosti přizval hudebníky, kteří nám hráli krásně do ouška tureckou národní hudbu, takže jsme byli lehčí hned o další liry.Ale zážitek to byl zase hezký.Musíte si v Turecku dávat pozor na jejich ochotu, protože, když nestačíte reagovat, tak sedíte třeba v autobusu, kterým jste sice chtěli jet, ale nestačili jste si někdy prohlédnout pořádně město, z kterého jste právě odjeli.Někdy to jde v Turecku velmi rychle.Už jsme si zvykli.Je dobré si taky vyjasnit, co přesně chcete a za kolik, jinak toho dostanete kvanta a pak si to taky zaplatíte.Na to jsme byli zvlášť opatrní.A když vás někdo pozve na noc domů, tak je to většinou o.k., ale taky se nám stalo, že kluk 24 let měl manželku na rizikovém těhotenství a 3 týtny neměl sex a myslel si, že my mu od toho pomůžeme a bylo mu jestli já nebo můj partner.Tak to teda narazil a fakt to nebyla příjemná epizoda.Naštěstí nebyl agresivní, jen úplný zoufalec.

Tereza
jeff:

Pár tipů z JV Asie:
V Bangkoku se nedávat do řeči s téměř žádným místním. Vždycky, když jsme to udělali, se nás po několika minutách hovoru snažil donutit k nějakému nákupu. Do taxíku nastupte jen v případě, že Vám řidič odkýval „with meter“, protože jinak ho nezapne, i když má na autě obrovskou ceduli „taxametr“, cena bude minimálně trojnásobná. Slyšeli jsme několik případů, kdy Thajka odešla s Evropanem z baru a když se vedle ní turista ráno probudil, byl obložený balíčky s drogami a slečna mu vesela hlásila „Už jsem volala policii, co budeš dělat?“. Výkupné policii stojí asi 40 000korun, o které se potom s holkou policie podělí. Na dotěrné naháněče spolehlivě platí lži o tom, že hotel už máte zarezervovaný, v místě jste poněkolikáté, nebo že odjíždíte z města.
A jeden podvod z Barcelony: Dvakrát za dva dny se nás někdo ptal na cestu na autobusovou zastávku a jeho kolega nám ve stejné chvíli, kdy jsme byli zabraní vysvětlováním toho, že vůbec nevíme, prohraboval batoh. Ještěže jsme měli peníze v kapse.

Jenda

Z deníčku: První odstavec z Peru – souhlas
Vyměňuji na ulici peníze. Dal jsem mu 20 USD, on ji vyměnil a ukázal mi pětidolarovku a že prý jsem mu dal ji ! Zkoušel to, parchant. Řekl kurz 3,18 za dolar, namačkal na kalkulačce a vyšlo mu 61,30. Kalkulačku jsem si půjčil, namačkal 20 x 6,15 a vyšlo mi také 61,30 !!
Řekl jsem mu, aby mi dal 63 solů, tak mi přidal ještě 2 s.
Druhý odstavec z Ecuádoru – souhlas
Na hranicích vše v pohodě, měním 20 solů na 6 USD, veksláci měli opět šidící kalkulačky, vyšlo jim: 20 x 3,50 = 5,70 ! Myslí si asi, že si to neumím spočítat.
Třetí odstavec z Kolumbie – nesouhlas
V Pastu se ptám ve směnárně, 1 USD mění jen za 1.800 COP !! Picnu se, já pitomec na hranicích vyměnil jen 10 USD (USD = 1.900 COP).

Josef

Ve dvou jsme stáli na prázdném chodníku v Buenos Aires. Vzlétlo hejno holubů a celé nás podělali. Při čištění jsme si sundali batohy a položili k nohám. Přitočili se dva chlapíci a ukazovali, že to máme ještě na zádech. Pak se rychle ztratili a s nimi můj batoh. Další „náhodný“ chodec ukazoval, že utekli do průchodu před obchodem, ale tam nikdo. Policajt říkal, že to dělají Peruánci.

klára

Pouze jsme projížděli Rumunskem a neměli jejich měnu, ani jsme si,školáci, nezjistili její kurs k euru s tím, že za natankování zaplatíme kartou.Ale karta „nekomunikovala“ a když nemáme lei,máme zaplatit eurem,které jsme měli.I bez znalosti kurzu jsme první částku v eurech odmítli zaplatit,druhou jsme zaplatili. Pochopitelně jsme přeplatili.Jak příště optimálně reagovat, když karta „nekomunikuje“,přesto,že tento typ karet je akceptován?

dg
klára:

No, jedině vědět, jaký je kurz a kolik benzín stojí…

klára
dg:

… a vydělit:-)

Topí

Tohle není z cest, ale z dneška. Dobrovolník Greenpeace po mě chtěl přípěvek, tak jsem mu řekl, že nájem jejich kanclů stojí okolo 70 000 měsíčně (mají kanceláře v patře nad námi) a že mě velryby chutnají, protože jsem je na rozdíl od nich na Islandu jedl. Mladík byl tak zaskočený, že mi začal tvrdit, že jsem určitě jedl velrybu zabitou radioaktivním výbuchem. Poučení? Vyhodit nějaký argument, který je vykolejí. V Libanonu po mě chtěl „pakistánský uprchlík dolar“ a já mu řekl, že jsem český učitel a ať mi dá dva. A akci při výměně peněz jsem popsal tady: http://www.blisty.cz/art/11676.html

Aleš
Topí:

Tak to je drsná metoda 😀

klára

Reaguji na článek na zmíněné adresa: Ano, ale podvádí se i v oficiálních směnárnách s tím, že riziko pro turistu (cestovatele,..) je jistě nižší.

Jenda

Tos udělal dobře. S oběma. Greenpeasakovi bych dal louč, když chce protestovat proti elektrárnám, nejlepší protest je elektřinu nepoužívat, že ?
My jsme v Indii, když někdo přišel s nataženou rukou, ji natáhli také a řekli to, co on nám krát dvě. čili two rupees na one rupee atp. Vyvedený z míry byl až asi na jednu výjimku každý. Ta výjimka se rozesmála.

Miron

Ahoj,

já zase byl hotový z jedné fimty taxikářů v Indii… z letiště ať jsem kam chtěl vždycky jsem se ocitl před „výbornou Travel Agency mého bratra“ 🙂 3x! Poprvé při příletu z Evropy, poprvé druhý den při příjezdu z Agry do Delhi a potřetí o týden později při příletu z Káthmándu. Už jsem se ani nerozčiloval…

A v roce 1986 v Polsku… veksláci… za koruny 1:20 Zlotý (normální kurs 1:10) přepočítával bankovky tak dlouho, až mi dal cca 1/10 toho co měl. Jak? Přesně jak to popisuje kolega výše..

Jana

Přidávám jednu z několika nepřijemných zkušeností z Vietnamu. Dodnes se stydím, jak hloupě jsem naletěla.
Cestovali jsme autobusem a jak to už bývá, po několika hodinách hororové jízdy jsme zastavili u občerstvovny. Po chvíli mě oslovila mladá dívka, ukazovala na můj přívěšek na krku a ptala se, jestli jsem z Nového Zélandu. Překvapeně jsem jí odpověděla, že jsem si ho tam jen koupila, ale že jsem z Čech. Dala se se mnou do řeči a přitom ukazovala svou sbírku mincí a bankovek z různých zemí světa. A že jestli u sebe taky nějaký český peníz nemám, že by se ráda podívala. Inu, co bych neukázala – a z peněženky vytáhla mince a papírovou padesátku. To byla velká chyba. Holčina si všechno se zájmem prohlédla a konstatovala, že ve sbírce ještě tyto peníze nemá a že je ráda se mnou vymění za své zboží. Nabízela samé tretky! Přehrabovala jsem se jimi, po dlouhém přemlouvání jsem si nakonec vybrala tygří mast – snad víc proto, že jsem jí chtěla udělat radost a taky abych měla pokoj, než že bych si myslela, že to opravdu má cenu mých peněž.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem se po chvíli setkala se svým mužem, který mi nadšeně vypravoval, jakou náhodou přišel k českým korunám. Starší žena se ho zeptala, odkud je, a pak už to šlo samo: má koruny, ale tady jsou ji k ničemu, jestli by je nevyměnil za dongy. Už si nevzpomínám, co za báchorku mu napovídala o původu peněz, nicméně ochotně jí vyhověl. Když jsme spojili obě naše příhody, teprve pak jsem pochopila, jak jsem naletěla. Můj muž si ze mě utahuje dodnes.

Pavel
Jana:

Jo, to je klasika 🙂
Například v Indii tak 90% obyvatelstva collecting money.
Když se zeptáte jaké, tak všichni papírové 🙂
Jednou se tam na mě pověsil asi pětiletý klučík a když z něj po čase vypadlo, že taky sbírá, tak jsem mu dal českou dojkorunu(nežebral ani nenaháněl). Pak se pořád usmíval a každému to jinému dítěti to ukazoval. Bohužel se po 2 hodinách zeptal jakou to má hodnotu a já mu nic zlého netuše řekl, že asi 4 rupie. Přestal se usmívat a tvářil se pak zklamaně.

Michal

Občas je docela problém je se zbavit hotelových naháněčů, kdy po příjezdu se na vás hned jeden nalepí, krouží kolem jak kondor a opakuje jako kolovrátek jeho super nabídku na ubytování. Osvědčila se mi výmluva na odjezd ten samý den (nebo v nejbližších minutách) do jiné destinace.
Dobré je také pro jistotu nesdělovat ubytování, to už po íránské zkušenosti nedělám. Ráno jsem měl domluvené taxi a cenu na celý den 20 USD. Tu si vždy nechávám několikrát odsouhlasit. V rámci přátelské konverzace odkud jsem, kam jedu atd. se samozřejmě taxikář ptal, kde jsem ubytován. Večer bylo z ráno domluvených 20 USD najednou 50 USD, které jsem prostě nezaplatil. Samozřejmě si na mě počkali večer v hotelu a začali se domáhat doplatku 30 USD. Po třicetiminutové vyčerpávají konverzaci na téma „ráno dvacet není večer padesát“ jsem prostě začal řvát že už toho mám dost ať vypadnou a to už je vypoklonkoval někdo z recepce s tím že nic nedostanou.
Ještě tip na testování prodejců „100% silk“. Když někdo začne tvrdit, že ubrus nebo šátek nebo cokoliv co nabízí je z hedvábí, zkuste si z okraje utrhnout nit a zapálit. Pokud je to např. polyester „silk“, tak nit neshoří ale zataví se. Pravé hedvábí při hoření zapáchá jak zapálené vlasy či chlupy nebo hmyz. Ale i tak budou tvrdit že to prostě je „silk“ :-).

Pepa2
Michal:

Změna dopředu vyjednané ceny je u taxikářů časté u tuktukářů v Bangkoku o to víc, když jedou za nízkou cenu(nemají taxametry tak si myslí, že jsou hogofogo). Tři jízdy v tuktuku mi zatím stačily, spíš preferuji taxi už kvůli klimošce (taxikáři taky nejsou košér, ale tam je minimálně taxametr k použití). Scénář je vždy stejný a to, že znám orientační cenu z předchozí jízdy taxíkem. Při nastupování řeknu kam chci a moji cenu, tuktukář samozřejmě nesouhlasí, což řeším okamžitým odchodem a jelikož to jsou ubožáci co tam stejně hledají zákazníka už nějakou chvíli tak stejně nakonec souhlasí (a když ne tak ten druhý za ním 🙂 ). A potom celou cestu lamentí a zkouší celou cestu zvýhnout cenu a já mu připomínám, že dohoda zněla jasně, ber nebo nech být. Klacek na ně :-).

malali

najlepsia rada ako sa ubranit pred podvodnikmi na celom svete je, vobec si ich nevsimat.tiez ma par krat podviedli,tak ako v Indii,Sri lanka,Kambodzi aj v Thajsku su typci ,ktory sa snazia od vas vytiahnut co najviac.Nevsimat si ic a vobec im neopetovat ocny kontakt,ich to hned prejde ked pochopia ze neuspeju a prestanu s vami stracat cas…

Honza
malali:

Tak tohle spolehlive nefunguje treba v Mozambiku.. tam po plazi sli s nama prodejci tretek asi 2km a neustale dokola, pak uz i dost vyhruzne, pokrikovali ze si me budou pamatovat kdyz nic nekoupim a podobne. Tam jsem mel poprve pocit ze uz snad pomuze jedine fyzicke nasili a nemel jsem k nemu daleko. Jsou zvykli si to proste vyrvat a otravovat tak dlouho, dokud neco nedostanou.

paxel

Pro takové triky nemusíme cestovat daleko. Bulharsko je poměrně blízko, pravda tohle se nám stalo před jeho vstupem do EU 🙂 pouze jsme stopovali do Turecka, takže jsme ani neznali kurz, proto jsme šli na autobusák a zeptali se místní výpravčí, jakožto někoho kdo nás nebude chtít natáhnout. Paní neuměla anglicky, ale začala psát na papír 3 kurzy – 1,8 NE, 1,096 NE, 1,96 ANO. Říkali jsme si proč by asi někdo měl platit 1,096??? Šli jsme po ulici a uviděli směnárnu, měla tabuli s kurzy venku byl tak 1,96 v pohodě jsme šli dovnitř, paní si vyžádala naše pasy, opsala nacionále, vytiskla papír, nechala podepsat a začala dávat peníze. Samozřejmě jsme si je přepočítali a koukáme, že je jich asi o polovinu méně. Tak jsme jí to sdělili a ona, že pry jediný platný kurz je ten co tam visí za dveřmi na stěně a copak tam nebylo… samozřejmě 1,096. Ve chvíli kdy jsme začli protestovat, tak ze dveří vylezla gorila, „byznys finito“ a vytlačila nás ze směnárny. Protože jsme potřebovali přesnou částku na vlak chyběla nám polovina, kterou jsme museli vyměnit v bance (už za normální kurz), pasy samozřejmě nechtěli.

Ťava
paxel:

Mám z Bulharska podobnou zkušenost – starou dva a půl roku, takže již po vstupu do EU. Všechny směnárny měly v té době naprosto nepatrný rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou – na to ty mizerové zjevně vsadili. Na dvěřích měly vyvěšenou pouze nákupní ceny – na místní poměry (Slunečné Pobřeží) velice slušný kurz, ale jinak se nijak nevymykající z průměru, takže nic podezřelého. Ani podepsání nečitelné účtenky před transakcí se nijak nevymykalo běžným zvyklostem. Když jsem však dostal zhruba tři čtvrtiny toho, co jsem očekával, a začal jsem se čílit, vylezla gorila, ukázala na podepsaný papír a malou tabulku s naprosto zlodějskými prodjními cenami, schovanou ve stínu za zády zákazníka. Nutno ale podotknout, že to byl jediný problém, všude jinde proběhly směny naprosto bez potíží – proto jsem taky ztratil ostražitost. A pak si nadával do pitomců…

Petr P
Ťava:

Ohledně směnáren
jde o celkem častý jev, s kterým se setkávám i v Praze. Hlavně u směnáren východních majitelů. Na cedulích super kurz, ale po výplatě je mnohem menší, protože v rohu je menší kurz pro výměny do 5.tis Euro. Pokud chcete peníze zpět, zaškolená obsluha odmítne, že transakce proběhla OK a správnost je zaznamenána na kameře. Do směnárny na Nám.Republiky pod hotelem Kings conrt jezdí vyřizovat policie spoustu stížností. Správně (dle ČNB) vám musí směnárník ukázat přesnou směnu kurzu a konečnou částku, čož oni vynechávají.

Jenda

Co se Jendovi osvědčilo, je, že na všechny pokusy o navázání rozhovoru odpovídá „no english“. Zabralo to i na černochy vopruzující na afrických plážích.

eva

V Bulharsku i v roce 2009 číhají v noci policisté na úsecích s nesmyslnými 50 a 60km/ hod. a ve 4hod. ráno chtějí pokutu 100leva za překročení rychlosti. Když člověk nemá při návratu domů leva, spokojí se s 20eurovou bankovkou- bez dokladu a bez svědků.

Petr

Have you ever been in (India)?
Nenápadná (aspoň když jste tam první týden 🙂 otázka, kterou si vás místní otipují a upraví ceny. Není špatné mít přiměřeně dlouhou odpověď a trochu představu o cenách a fintách. Jinak dobrou průpravu skýtají i Čechy.

lub

Pozor na „zmrzlináře“ v La Pazu (Bolívie). Zezadu mne kdosi na chodníku nahodil zmrzlinou – rovnou na hlavu a utekl (zprvu jsem myslel, že mne někdo poblil z okna nade mnou). Když jsem byl v „šoku“, přiskočil další ochotný z party a nabídl mi doprovod do „baňos“, které byly pár metrů za rohem a kde se mám prý umýt. Tam by na mne čekala nakládačka a oloupení.
Protože jsem ale místo návštěvy baňos začal začal řvát sprosté kletby, tak ten druhý utekl také (začali se sbíhat lidé).
O tom, co by následovalo kdybych uposlechl výzvy jsem se dozvěděl od recepčního v mém hotelu, kam jsem se vzápětí šel osprchovat. Nejde o náhodu – totéž se stalo i mé ženě.

David G

Dvě nepříjemné zlodějské finty z Addis Abeby:
1) zničeho nic se před vámi mihne jeden nebo dva Etiopani a upadnou těsně před vás; zatímco se soustředíte na dění před sebou, zezadu k vám přistoupí zloděj a z kapsy, batohu apod. se pokusí ukrást peníze a jiné věci
2) na ulici se „náhodně“ srazíte s chlapíkem, který k vám pak přijde a začne vás napůl zesrandy, napůl vážně kopat do nohy; to je tak nečekané, agresivní a nepříjemné, že si ani nevšimnete, že vás přitom drží a šacuje batoh, kapsy apod.

Nepříjemné bylo, že v obou případech bylo kolem několik dalších zlodějských kamarádů. Stalo se v centru Addisu, kousek od Meskal Square.

Petr H
David G:

Tak zrovna Meskal Square je tim dost povestné. Umoznuje to to mnozstvi lidi tam. Ja jsem tam mel nastesti asi kliku..;o)

treba si dať pozor na púťové atrakcie „skořápky“ ktoré sú najstaršou hazardnou hrou a ešte stále sa ľudia na tom nechajú nachytať a prídu o peniaze 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: