Karhunkierros trail má asi 80km, pokud půjdete kratší verzi, tak 50km. Karhu znamená ve finštině medvěd. A co pod tímto slovem ještě určitě zaznamenáte? Karhu je jedno z nejlepších finských piv. Najdete jej v každém supermarketu.
Medvědi nebyli
Ačkoli jsme se moc těšili, že naživo uvidíme medvěda, byli jsme nakonec docela rádi, že jsme se s žádným nepotkali. Ovšem říše zvířat zde byla zastoupena jinou velmi početnou skupinou: komáry. Jestli se vydáváte v létě (především červenec) do Finska, a to kamkoli ven v blízkosti vody, což je ve Finsku prakticky všude, nezapomeňte na všechny možné prostředky k odpuzování komárů.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
V NP Oulanka o to více, jelikož Karhunkierros se vine celou dobu kolem řeky. Přemýšlíte, kolik by těch prostředků mělo být? Pořiďte si jich hodně. A až jich budete mít podle své úvahy hodně, tak si vemte ještě dva další.
My jsme šli kratší úsek a k vstupu do parku jsme se dopravili autem. Stezka však není okruh, a proto počítáme s komplikacemi týkajícími se dopravy zpět k autu. Vycházíme večer asi okolo 21h, slunce je už o něco níž, ale my víme, že žádná tma ještě několik dnů nepřijde. Asi o půlnoci docházíme na místo jménem Taivalkongas, kde se “ubytováváme” ve velikém srubu ještě s řadou spoluhikerů.
Krása severské tajgy
Celá stezka vede podél řeky Oulankajoki a kopíruje její meandrovité zákruty, křižuje ji pomocí visacích mostů, poskytuje vyhlídky na její vodopády a čas od času ji opustí, aby se mohla šplhat vzhůru a ukázat nám tak říční tok z ptačí perspektivy. Na cestě je několik opravdu krásných míst, kde se vám bude tajit dech a budete si libovat v pohledu na harmonické oblouky koryta řeky, udivovat se nad hloubkou říčního údolí a představovat si, jak se severské lesy plazí až kamsi donekonečna.
Uprostřed parku je kemp a po cestě celá řada srubů na nádherných místech u zátok řeky. Mnoho turistů spává raději ve stanu. Důvodem jsou komáři, kteří se někdy dostanou i dovnitř chatiček. Mně se to však nezdálo jako nepřekonatelný problém a jednoznačně jsem zvolila dřevěný srub.
Jak je jednoduché zapomenout na denní řád, když nám tma nenapovídá
Druhý večer jsme si naštípali dříví a seděli několik hodin u ohně. Bylo krásné počasí, slunce svítilo, večeři jsme měli teplou, nic nám nechybělo. Čas nám rychle utíkal a asi tak hodinu po půlnoci jsme si uvědomili, že je na čase jít se trochu prospat.
Třetí den byl už poslední, ale stejně zajímavý. Závěr stezky vedl těsně po břehu řeky a pak se napojil na jednodenní značený okruh vedoucí po chodníčcích kolem mokřad a po žebřících do skal. Z parku vycházíme přímo přes kemp ve vesničce Juuma. Odtud se já odděluji a autobusem dojíždím k výchozímu bodu, kde na mě čeká naše autíčko. Pak už je to jednoduché. Mise splněna a putování Laponskem pokračuje.
