Wrangel, který byl povýšen až na admirála, se na sever pokusil se svou expedicí proniknout 4x. Neúspěšně. Až po dalšich dvacet let se to podařilo jinému polárníkovi, která vzdal hold Wrangelovi, a severskou oblast po něm pojmenoval.
WrangelL Ferdinand Petrovič (* 29. 12. 1796/9. 1. 1797, Pskov, Rusko, † 25. 5./6. 6. 1870, Tartu, nyní Estonsko) – ruský námořní velitel, polárník
Po celá desetiletí se vydávali ruští námořníci, lovci a kupci hledat neznámou rozsáhlou zemi na sever od pobřeží Sibiře, která se měla podle některých zpráv rozkládat v Severním ledovém oceánu. Koncem roku 1820 dorazila do Nižně-Kolymska po osmiměsíčním putování expedice, jejímž úkolem bylo zkoumat pobřeží od ústí Kolymy na východ až po Šeligovův mys a odtud se pustit na sever hledat neznámou zemi.
Vůdcem expedice byl F. P. Wrangel, který se účastnil pod velením V. M. Golovnina na lodi Kamčatka plavby kolem světa (1817–19). Seznámil se při ní s Fjodorem F. Maťuškinem (1799–1872); ten zastával na sibiřské expedici funkci Wrangelova zástupce.
Ještě v zimních měsících na počátku roku 1821 provedli průzkum pobřeží až k Šeligovovu mysu a na přelomu března a dubna 1821 se pustili na saních z ústí Kolymy na sever. Prozkoumali Medvědí ostrovy, ale ledové bariéry jim zabránily v další cestě.
Na jaře 1822 pokračovali Wrangel a Maťuškin v dalších výzkumech. Vydali se na sever od Velkého Baranovova mysu a po obtížném postupu po nerovném ledu se dostali až na 72° 02’ severní šířky. O rok později provedla Wrangelova expedice čtvrtý pokus proniknout k severu, ale ani tentokrát neobjevili rozsáhlejší pevninu, o které hovořili Čukčové. O jejich zprávy se opíral Wrangel, když uvažoval o existenci velké země na sever od mysu Jakan. Objevil ji o dvacet let později anglický mořeplavec H. Kellett (1845–51) a pojmenoval ji po F. Wrangelovi.
Osmiletá pauza na Aljašce
Po návratu do Petrohradu F. Wrangel neodpočíval příliš dlouho. V srpnu 1825 opuštěl (spolu s Maťuškinem) Kronštadt jako velitel vojenské nákladní lodi Krotkij, která se vydávala se zásobami kolem světa do Ruské Ameriky (na Aljašku). Trasou, kterou využívali ruští mořeplavci, přeplul Atlantik do Brazílie a kolem mysu Horn do chilského Valparaísa a na Markézy. Poškozená loď prošla v přístavu, který Rusové vybudovali na ostrově Nuku Hiva, potřebnými opravami. Po dvou měsících ( v srpnu 1826) doplul Krotkij do Ruské Ameriky a na konci září 1826 se vydal na zpáteční cestu. Po roce (26. 9. 1827) uvítali posádku Krotkého v Kronštadtu. Načas opustil F. Wrangel službu u válečného námořnictva a osm let spravoval ruské osady na Aljašce (1828–36). V letech 1838–49 zastával (v Petrohradě) funkci hlavního ředitele Rusko-americké společnosti. Až do odchodu do výslužby se aktivně podílel na práci Ruské geografické společnosti, založené 1845.
Za krymské války, když se projevila neschopnost hlavního velení, povolali kontradmirála Wrangela do Petrohradu na ministerstvo námořnictva. Vedl nejprve departement pro hydrografii a roku 1856 jej car Alexandr II. postavil do čela námořního resortu. Ministerskou funkci zastával F. Wrangel, povýšený na admirála, do roku 1857.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
