Fanky – hory slunce a smaragdových jezer

Skalnaté štíty Pamíro-Alaje sahají nad mystickou hranici 5000 m n. m. Země, kde poznáte realitu nejchudšího státu bývalého SSSR, setkáte se srdečnými tádžickými pastevci a hlavu Vám pěkně zamotá vražedný svéráz národního transportu. Pocítíte exotickou atmosféru středoasijského bazaru a nakonec Vás ukonejší pohled na památky legendární hedvábné stezky v sousedním Uzbekistánu. Připravte se na dobrodružství, na která se nezapomíná…

V pohádce tisíce a jedné noci – Jezera Kulikalon, Tádžikistán

Jezera Kulikalon ve Fanských horách jsou soustavou asi třiceti malých ale nádherně smaragdových jezer v západní části těchto hor. Jejich vody jsou díky intenzivnímu slunečnímu svitu příjemně teplé, v křišťálové hladině se zrcadlí pětitisícové štíty Kulikalonské stěny a také skroucené kmeny prastarých zeravů, Entích strážců těchto tajemných hor.

Andělé strážní – Pendžikent, Tádžikistán

… Do ostrého svahu před námi se krutě zařezává místní „silnice“ a krkolomnými serpentinami dosahuje třítisícového sedla. Při pomyšlení na to, co nás cestou čeká, se nám ježí chlupy i na zádech… Řidič padesát let starého autobusu, jehož stroj vypadá, jako by se před chvíli zřítil z okolního několika set metrového svahu, po chvilce zamyšlení odpovídá na naši žádost o svezení: „Problema nět, davaj!!“. Za několik okamžiků se s ohlušujícím řevem motoru a za pravidelného doplňování vody v chladiči zakousáváme do prašného svahu vyprahlých hor. S flegmatickou netečností se řidič vyhýbá kamenům velikosti lidské hlavy, přehazuje jedničku na dvojku a dvojku zpět na jedničku a přitom vede živou konverzaci s mužem, který veze domů několik padesáti kilogramových pytlů mouky. My na zadních sedadlech jsme v pravidelném rytmu „vystřelováni“ pod strop autobusu, bezedné srázy, které viditelně vozidlo přitahují, se snažíme raději nevnímat. Modlíme se jen za brzký a hlavně šťastný konec naší cesty. Babička na vedlejším sedadle, zřetelně znuděná rutinním průběhem transportu, právě usnula… Svéráz národního transportu poskytuje zážitky, na které se nedá zapomenout…

Ulugh Begova medresa na posvátném náměstí Registan
Samarkand, Uzbekistán

Řada měst v Uzbekistánu patří mezi skutečné skvosty legendární hedvábné stezky. Jména jako Buchara, Samarkand a Taškent jsou známá po celém světě. Svatyně, minarety a chrámy překypují zlatem a nádhernými ornamenty a spolu s životem pulzujícími rušnými ulicemi, bazary a restauracemi evokují neopakovatelnou orientální atmosféru kontrastů, barev a vůní, která je pro střední Asii tak typická…

Fanské panorama – Údolí Alaudin, Fanské hory, Tádžikistán

Fanské hory jsou součástí Zarevšanského hřbetu Pamiro-alajské horské soustavy. Mohou se pochlubit zcela unikátním klimatem a tím i ideálními podmínkami pro řadu sportovních aktivit. Jsou to skutečně slunečné hory, krásné počasí zde kraluje většinu dní dlouhého a teplého léta. Při takové jistotě dobrého počasí se může pozornost alpinistů a turistů plně upínat k ledovcovým pětitisícovým vrcholům, kterých je zde bezpočet a každý poskytuje řadu různě obtížných výstupových cest, kterými je lze pokořit.

Rozverní školáci – úpatí údolí Kaznok, Fanské hory, Tádžikistán

Místní obyvatelé, povětšinou pastevci, žijí stále jako před staletími. Evropský styl života, který jsme mohli pozorovat v některých jiných částech Asie, je zde v Tádžikistánu věci neznámou a tradice a původní zvyky zde stále mají zelenou. Typické pestrobarevné šaty žen a tradiční róby mužů nošené většinou obyvatel jsou toho typickým příkladem.

Kam to bude dnes? Středoasijský vozový park, Pendžikent, Tádžikistán

Tádžikistán byl již za časů sovětského bloku nejchudší svazovou republikou. Po rozpadu SSSR a následných ozbrojených konfliktech v devadesátých letech minulého století se situace ještě zhoršila. Tádžikistán se stal zapomenutou zemí ve střední Asii, o kterou turista jen stěží zavadil. V současnosti není situace nijak zvlášť lepší: horami spoutaná a válkou poznamenaná země neposkytuje příliš mnoho možností rozvoje. Průmysl zde téměř neexistuje, primitivní zemědělství a pastevectví se jen stěží prosazuje, práce jednoduše není a proto až 50% mužů v produktivním věku pracuje v Ruské Federaci a jiných okolních státech…Nicméně optimismus Tádžiků a víra v lepší zítřky jsou velmi nakažlivé, každý turista odjíždí přesvědčen, že tomu tak opravdu bude. Tak nádherná země přece nemůže dlouho zůstat opomíjená…

V pravé poledne – Údolí Amšut, Fanské hory, Tádžikistán

Fanské hory byly za dob nedávno minulých velice populární mezi Československými horolezci. Kdo nebyl na „Fankách“, jako by neexistoval…Po rozpadu SSSR se však situace změnila. Pro vzniklé politické konflikty a snad i pro relativní větší dočasné zaujetí horstvy západních zemí, tyto nádherné hory upadly v zapomnění. V současnosti však prožívají tichou renesanci, turisté se do místních malebných údolí a pasteveckých kišlaků pomalu navracejí. Navíc Tádžikové na dávná přátelství nezapomínají a možná i proto jsou obyvatelé Česka i dnes opět velice vítanými hosty…

V bodláčí – V údolí Kaznok, Fanské hory, Tádžikistán

Stepní charakter flóry Zarevšanského hřbetu, podobně jak i jiných části Pamíro-Alaje a Pamíru je bohatý na řadu endemických druhů. Hory jsou zde zatím zcela panenské, avšak excesivní pastevectví, kterého jsme byli svědky, se brzy může postarat o změnu těchto poměrů…

Pod Kulikalonskou stěnou – Pamíro-Alaj, Fanské hory, Tádžikistán 2007

Nejrozšířenějším stromem Fanských hor jsou zeravy a jalovce. Často staleté háje působí bezpochyby impozantním dojmem. Kromě estetického hlediska však poskytují i toliko důležitý stín, jsou zdrojem dřeva a plodů používaných k různým účelům, jsou spolu se smaragdovými jezery symbolem Fanských hor.

Brána k věčnosti – Palác Amura Timura v Samarkandu

Samarkand slavil v roce 2007 významné jubileum – 2750 let od svého vzniku. Honosné chrámy, jako např. tento zasvěcený legendárnímu vládci a válečníkovi Amuru Timurovi, se proto pyšně chlubí svou krásou i v noci…

Alaudinská jezera – perly v tádžické koruně – Fanské hory

Tyrkysová jezera jsou ozdobou Fanských hor, jsou to opravdové perly v tádžické koruně. V horách jich najdeme stovky, spolu se staletými zeravovými háji a endemickou flórou vytvářejí neopakovatelné kýčovité scenérie na pozadí ostrých pětitisícových štítů. Některé z jezer jsou natolik vyhřáté sluncem, že se dá horská putování občas zpestřit koupelí ve dvou tisících metrech nad mořem…

veškeré fotografie: Roman Janusz

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele.Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.