Ruský mořeplavec se stal spoluobjevitelem Antarktidy. Při své cestě z Kronštadtu obeplul velkou část světa. Plul okolo Evropy, do Jižní Ameriky až k Austálii a Cookovým ostrovům. Odtud pak za jižní polární kruh.
Fadděj Faddějevič Bellinghausen
Po dlouhotrvajícím špatném počasí se 9. ledna 1821 vyjasnilo a my jsme udiveni spatřili na 68° 51’ 30” západní délky pobřeží. Byl to ostrov, který i s malým ostrůvkem, jenž k němu patřil, neměl v obvodu více než 20 mil, ale jeho nadmořská výška byla 3 960 stop. Tento objev tak daleko na jihu nás všechny neobyčejně překvapil. Nazvali jsme jej ostrovem Petra I. na památku velkého učitele Ruska a zakladatele našeho loďstva.
Lodi Vostok se 117 muži a Mirnyj s 73 muži vypluly 4. července 1819 z Kronštadtu a po opuštění Baltského moře zamířily k jihu. Výpravě velel kapitán II. třídy F. F. Bellingshausen, který získal zkušenosti při Kruzenšternově cestě kolem světa (1803–06). Velitelem lodi Mirnyj byl ÚM. V. Lazarev, jenž na kapitánském můstku lodi Suvorov obeplul Zemi v letech 1813–16.
Po proplutí baltických úžin a kanálu La Manche zastavily se ruské lodi 14. září na Kanárských ostrovech a přes Atlantik se přeplavily do Rio de Janeira (2. 11. ). Zamířily k polárním ostrovům, jež kdysi zkoumal J. Cook, k Jižní Georgii (15. 11.). V Jižních Sandwichových ostrovech objevili ruští mořeplavci tři ostrovy, které předtím ušly pozornosti Cookových námořníků (26. 11.).
V lednu 1820 se Vostok a Mirnyj pokusily třikrát proniknout za jižní polární kruh a rozhodnout spor, zda jižní pól obklopuje pevnina či zamrzlý oceán. Překročily 69° jižní šířky a podle pozdějších odhadů se přiblížily na 20 mil k antarktické pevnině u Pobřeží princezny Mary. V další cestě na jih bránila pevná ledová bariéra a zhoršující se počasí. Po marných pokusech se ruští kapitáni rozhodli obrátit přídě svých lodí k severu a 30. března 1820 přistál Vostok (a o týden později i Mirnyj) v Port Jacksonu (dnešní Sydney).
Druhý pokus
Po doplnění zásob se vydali ruští mořeplavci do Pacifiku. V dnešním souostroví Tuamotu objevili a pojmenovali skupinu ostrovů (Ostrovy Rusů) jmény hrdinů válek proti Napoleonovi a tehdejších představitelů ruské vlády. Dopluli na Tahiti a vrátili se zpět do Sydney.
Koncem října 1820 se Vostok a Mirnyj vypravily znovu na jih. Na Nový rok 1821 dosáhly nejjižnější hranice své plavby, 69° 57’ jižní šířky, a 10. ledna objevili ruští námořníci ledem pokrytý ostrov, jemuž dali jméno Petra I. Znovu se přiblížili k pobřeží Antarktidy, objevili další ostrov a dali mu jméno Alexandra I. Odtud zamířili k Jižním Shetlandům. Poškození lodi Vostok donutilo Bellingshausena a Lazareva k návratu. Na počátku února 1821 zakotvily obě lodě v Rio de Janeiru a 23. července se po 713 dnech vrátily do Kronštadtu.
V dalších letech postupoval F. F. Bellingshausen po strmých stupních kariéry námořního důstojníka. Ve válce s Tureckem velel skupině lodí, která zaútočila v září 1828 na Varnu. Později stál v čele jedné z divizí baltského loďstva (1828–39) a v hodnosti admirála se stal hlavním velitelem Kronštadtu (1839–52).
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
