Expoziční základy

Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: „Budiž světlo“, a bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první…

Poděkujme Bohu, že stvořil světlo. Stvořil tím totiž i fotografii. Kdyby nebylo světla, mohli bychom nastavovat jakékoliv časy, clony, zoomy atd., ale stále bychom získávali jen černočernou tmu. Světlo je tedy to jediné, co tvoří fotografii. A proto světlo – jeho druh, směr, kvalita a v neposlední míře také množství (expozice) rozhoduje o výsledné fotografii!

Správná expozice je bezesporu jedním z klíčových faktorů na cestě ke kvalitní fotografii. Co naplat že se vám podařil životní záběr když je beznadějně podexponován nebo přeexponován! Přitom expozici ovlivňují pouhé 3 faktory – expoziční čas, clona a ISO citlivost.

Základy správné expozice

Denní nebo umělé světlo osvětluje fotografovanou scénu a scéna část dopadajícího světla odráží. Část odraženého světla se trefí do objektivu, kde projde kruhovým otvorem – clonou ve středu objektivu a dopadne na senzor. Celkové množství světla, které dopadne na senzor ovlivňují pouhé dva faktory – expoziční čas a průměr clony v objektivu. Třetím faktorem, který ovlivní expozici, je elektronické řízení citlivosti senzoru na světlo.

3 faktory ovlivňující expozici snímku:

1. Expoziční čas = doba jak dlouho světlo působí na senzor
2. Clona = průměr kruhového otvoru ve středu objektivu
3. ISO citlivost = elektronicky řízená citlivost senzoru na světlo

Expoziční čas (rychlost závěrky)

Expoziční čas je doba, jak dlouho světlo působí na senzor DSLR. Senzor v zásadě počítá dopadající fotony světla, a tak logicky expoziční doba jejich počet čili expozici ovlivňuje. Lidské oko se však nechová lineárně nýbrž logaritmicky. V praxi to znamená, že pokud sestavíte subjektivně stejně odstupňované stupně šedé, bude podíl jasu (ne rozdíl) sousedních hodnot vždy stejný. Ve fotografické praxi se používá nejjednodušší možný násobitel a sice 2. Základní hodnoty tedy odpovídají vždy zvýšení/snížení jasu 2x.

Zóna	Relativní jas
1	1
2	0.5 (1/2)
3	0.25 (1/4)
4	0.125 (1/8)
5	0.0625 (1/16)
6	0.03125 (1/32)
7	0.015625 (1/64)
8	0.007812 (1/128)

Základnímu násobiteli 2x odpovídá i základní stupnice expozičních časů:

…, 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, … vteřiny

Že krok není vždy přesně 2x je způsobeno snahou používat „rozumná čísla“, a proto se čísla zaokrouhlují. V praxi se také používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici je ještě jedna mezihodnota (1/2) nebo dvě mezihodnoty (1/3 a 2/3). Důležitý závěr ale je, že změna expozičního času o 1 hodnotu na uvedené základní stupnici expozičních časů mění množství světla dvakrát neboli o 1 expoziční hodnotu EV.

Rychlost závěrky

Místo termínu expoziční čas se občas používá termín rychlost závěrky. Označení vychází ze skutečnosti, že mechanické závěrky moderních zrcadlovek pracují na principu přejezdu štěrbiny vytvořené lamelami závěrky přes senzor, čímž určí expoziční dobu. Rychlost závěrky je potom možné spočítat ze vztahu:

Rychlost závěrky = Dráha závěrky / Expoziční čas

V praxi se ale skutečná rychlost závěrky nijak nepoužívá ani neudává a termín rychlost závěrky tak často ve skutečnosti označuje expoziční čas.

Elektronická závěrka – krátké expoziční časy

U velmi krátkých časů (např. 1/2 000 s) je obtížné si představit, že jakákoliv mechanická závěrka dokáže takto krátký čas realizovat. Mechanická závěrka se tak kombinuje se závěrkou elektronickou. Elektronická závěrka pracuje na jednoduchém principu, kdy elektronika sbírá náboj ze senzoru pouze po určitou dobu, která je kratší než otevření mechanické závěrky. Po zbylou dobu, kdy je však stále mechanická závěrka otevřená, se náboj ze senzoru již nepoužije.

Zatímco filmové zrcadlovky mají pouze mechanické závěrky, kompaktní digitální fotoaparáty a nepravé digitální zrcadlovky (SLR-like, EVF) bývají vybaveny pouze elektronickou závěrkou. DSLR jsou většinou vybaveny mechanickou závěrkou v kombinaci s elektronickou.

Expoziční čas versus pohyb a ohnisko (pohybový management)

V praxi však nemůžeme nastavit hodnoty expozičního času, jak bychom si přáli. Ve většině případů jsme totiž omezeni nebezpečím rozhýbání snímku a/nebo pohybovou neostrostí:

Rozhýbání snímku vzniká v důsledku pohybů s fotoaparátem (třes rukou). Hrubě platí zásada, že z ruky se dá bez problémů udržet převrácená hodnota aktuálně použité přepočítané ohniskové vzdálenosti. Fotografujete-li např. ohniskem 200 mm na DSLR s koeficientem přepočtu 1.6x, bezpečný čas je cca 1 / (200 * 1.6) = 1/320 s. Když se ale na záběr maximálně soustředíte, zadržíte dech případně využijete nějakou podpěru, udržíte mnohem delší čas.

Řešením je samozřejmě stabilizátor obrazu, dále pak stativ nebo monopod. Ty ale  snižují pohotovost k záběru a ne vždy jsou k dispozici. V praxi se dá použít obyčejné koště, které postavíte před sebe a jednou rukou přitáhnete fotoaparát k jeho násadě. Je to operativní, slušně stabilizující, mobilní, najdete ho všude a v neposlední řadě – když koště odložíte, tak ho nejspíš nikdo neukradne…

Naopak pohybová neostrost vzniká vlivem pohybu fotografovaného objektu. Exponujete-li 1 vteřinu běžícího koně, zbude po něm jen rozmazaná šmouha. U rychlých pohybů ve vzdálenosti cca 10 m od vás (auta, tenis, běh, fotbal, běžící zvířata atp.) počítejte s tím, že budete v praxi potřebovat minimálně 1/200 s, spíše však 1/320 nebo i 1/500 s k „zmrazení“ pohybu! Mírné rozmazání pohybujícího se objektu může být i záměr ke zdůraznění dynamiky scény, většinou je ale na závadu.

Panning (sledování objektu, švenkování)

Je-li rychlost pohybu objektu opravdu vysoká (akční scény – sport, zvířata atp.), tak nebezpečí pohybové neostrosti je velké a vyžaduje extrémně krátké expoziční časy. Pomoci může sledování pohybujícího se objektu fotoaparátem (tzv. panning, česky švenkování). Je nutné pokud možno plynule sledovat pohybující se objekt v hledáčku. Pohybem fotoaparátu se sníží relativní rychlost pohybujícího se objektu a naopak se zvýší relativní rychlost pozadí. Díky panningu se dá fotografovat s rozumnými expozičními časy a výsledkem je zaostřený a jakoby klidný objekt na „pohybujícím se“ rozmazaném pozadí. Chce to praxi ale jde to.

Dlouhý expoziční čas a šum

V praxi jsme bohužel omezeni i v oblasti dlouhých expozičních časů. Při časech delších než cca 1 vteřina se u současných senzorů začíná objevovat tzv. „Dark current noise“ – šum způsobený jemnými fluktuacemi elektronů uvnitř senzoru. Tento druh šumu se objeví i při expozici úplné tmy (odtud název Dark current noise). Čím delší je expozice a čím teplejší je senzor, tím významnější bude tento šum v obraze.

Některé DSLR proto u delších expozičních časů (nad cca 1 vteřina) zapínají buď automaticky nebo podle nastavení v menu redukci šumu (Long Exposure Noise Reduction). Jedná se o softwarové odstranění šumu z obrazu jehož výpočet může trvat i několik vteřin a výrazně tak zpomalí fotografování.

Jak je na tom s šumem při dlouhých časech vaše DSLR můžete snadno otestovat sami. Vypněte redukci šumu (jde-li to), nasaďte na objektiv krytku (tím budete exponovat bez světla) a nastavte ISO 100 nebo 200 a expoziční čas cca 30 vteřin. Exponujte snímek. Výsledná fotografie by měla být čistá černá, jakékoliv světlé body v obrazu představují Dark current noise.

Rozhodný okamžik

Ve fotografii se používá termín „Rozhodný okamžik“. Je to ta pověstná setina vteřiny, v které když zmáčknete spoušť, tak zachytíte jedinečný, spontánní a správný záběr, kdy je vše poskládáno v záběru tak, jak má být. Proto udržujte svůj fotoaparát stále v pohotovosti se správně nastavenými hodnotami.

Zpoždění reakce na spoušť

Bohužel mezi stiskem spouště a zahájením vlastní expozice uplyne vždy určité malé zpoždění. Zpoždění je způsobeno tím, že DSLR musí provést před vlastní expozicí řadu operací – od mechanických (zaostření, zavření clony na nastavenou úroveň, sklopení zrcátka) až po elektronické – např. vynulování senzoru. Naštěstí ale rychlost reakce na spoušť je u DSLR velmi dobrá (kolem 50 ms), a tak nepředstavuje velký problém.

Clona a clonové číslo

Množství světla, které projde objektivem, lze řídit clonou – kruhovým otvorem ve středu objektivu. Čím větší je průměr clony, tím více světla projde objektivem a dopadne na senzor. V praxi je clona v objektivu zkonstruována z tenkých kovových lamel, které vytvoří přibližně kruhový tvar.

Množství světla, které projde clonou, je logicky úměrné ploše otvoru clony nikoliv jejímu průměru (D). V praxi to znamená (a často mate), že když zdvojnásobíte průměr clony D, tak zečtyřnásobíte množství světla čili zečtyřnásobíte expozici. Chcete-li tedy skutečně pouze zdvojnásobit expozici, musíte otevřít clonu nikoliv 2x ale pouze 1,4x (pro kruhové clony znamená zdvojnásobení plochy zvětšení průměru clony D o odmocninu ze 2 což je ~1,4; plocha, kterou světlo prochází, je 3,14 * r², kde r je poloměr clony).

Množství světla dopadajícího na senzor závisí nejen na otvoru clony, ale též na vzdálenosti clony od senzoru. Možná překvapující, ale logické. Situace je podobná, jako když promítáte obraz na plátno. Oddalováním projektoru od plátna se sice obraz zvětšuje, ale současně bledne, protože se světlo „ředí“ na větší plochu. Oddálíme-li projektor 2x, intenzita světla na plátně klesne 4x (světla ubývá s 2 mocninou, protože plocha roste také s druhou mocninou). Co je ale ve fotoaparátu vzdálenost otvoru clony od senzoru? To je ohnisková vzdálenost objektivu!

Uvažovat při expozici ohniskovou vzdálenost je dost nepraktické. Proto již staří fotografové přišli na jednoduchý trik jak věc dramaticky zjednodušit. Zavedli clonová čísla F, která z úvah ohniskovou vzdálenost vyřazují. Clonové číslo F (např. 2.8), tak zajistí stejné množství světla na senzoru u objektivu s ohniskovou vzdáleností 15 mm i 300 mm. Jak toho dosáhli? Dostane-li objektiv z těla fotoaparátu příkaz nastavit clonové číslo např. 2.8, objektiv si sám spočítá potřebný průměr clony. Aktuální ohniskovou vzdálenost zná (a to i při zoomu) a průměr clony spočítá jako:

průměr clony v mm = aktuální ohnisková vzdálenost v mm / clonové číslo

Příklady:
300mm teleobjektiv při clonovém čísle 4 musí nastavit průměr clony 300/4=75 mm
20mm objektiv při clonovém čísle 4 musí nastavit průměr clony 20/4=5 mm

Mimochodem tento fakt je příčinou toho, proč teleobjektivy (např. 300 mm) mají zřídka kdy světelnost (minimální clonové číslo) lepší než 4. Je to tím, že i při clonovém čísle 4 vychází průměr clony 75 mm – což znamená velký, těžký a drahý objektiv.

Často se též setkáváme se zápisem clony ve tvaru např. f/4.5. f neznamená nic jiného, než ohniskovou vzdálenost a zápis f/4.5 tedy značí „poděl ohniskovou vzdálenost clonovým číslem a získáš průměr clony“.

Poslední komplikací u clony je fakt, že výše uvedené výpočty berou do úvahy ohniskovou vzdálenost objektivu. Ohnisková vzdálenost je ale definovaná pouze při zaostření objektivu na nekonečno! Bližší předměty se zobrazují „za senzor“ a pro jejich zaostření je tedy třeba objektiv trochu oddálit – čili jeho ohniskovou vzdálenost „trochu prodloužit“. Tím se ale ovlivňuje expozice! Moderní fotoaparáty s TTL měřením dokáží tuto skutečnost kompenzovat, ale je potřeba počítat s tím, že u záběrů zblízka klesá reálná světelnost objektivů.

Výsledkem je stupnice clonových čísel, která podobně jako expoziční čas a ISO a v souladu s fyziologickými vlastnosti lidského oka zajišťuje násobky expozice 2x. Úvahy s ohniskovou a zaostřovací vzdáleností můžeme nechat na automatickém TTL měření DSLR, co ale nelze potlačit je fakt, že plocha clony roste s druhou mocninou průměru clony. Základní stupnice clonových čísel proto nejsou násobky 2 ale násobky odmocniny ze 2 tj. ~1.4:

1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45, …

V praxi se opět používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici je ještě jedna mezihodnota (1/2) nebo dvě mezihodnoty (1/3 a 2/3).

ISO citlivost

ISO citlivost udává citlivost senzoru na světlo. Vlastní senzor přitom nijak ovlivnit nelze, co ale ovlivnit lze je velikost zesílení signálu, který senzor opouští. Čím vyšší bude toto zesílení (čím vyšší bude ISO citlivost), tím se elektronika spokojí se slabším signálem ze senzoru. Připomíná to ovladač „Hlasitost“ (Volume) na hudebních zesilovačích – přehráváte-li slabě nahranou kazetu, můžete hlasitost dohnat silně vytočeným ovladačem Volume.

V praxi nemá smysl normovat vlastní zesílení, protože senzory různých výrobců reagují na světlo různě. Co má ale smysl normovat je celková citlivost soupravy senzor + zesilovač. Citlivost se proto standardně udává v ISO jednotkách a hrubě odpovídá citlivosti klasického filmu. Každá sousední hodnota na ISO stupnici mění citlivost vždy právě 2x. Typická základní stupnice ISO tedy je:

…, 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, …

Pokud zvýšíme ISO citlivost 2x (např. z ISO 100 na ISO 200), ke stejné expozici stačí poloviční množství světla (poloviční množství fotonů). V praxi se u některých DSLR používá i jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici je ještě jedna mezihodnota (1/2) nebo dvě mezihodnoty (1/3 a 2/3), přičemž velkou výhodou všech digitálních fotoaparátů je fakt, že je možné snadno nastavovat ISO pro každý snímek jinak. V klasické fotografii to znamená vyměnit film, což je v terénu téměř nemožné.

ISO a šum

Bohužel se zvyšující se ISO hodnotou roste obrazový šum. Situace je opět podobná našemu příkladu se slabě nahranou kazetou. I tu lze díky zesílení přehrávat nahlas, ale každý jistě zná jak utrpí kvalita zvuku. Obrazový šum se na fotografii projeví jako náhodné barevné body viditelné zejména v tmavých částech snímku a úspěšně rozežírající hrany v obraze. Vysoký obrazový šum tak nejen subjektivně zkazí obraz ale sníží též i jeho ostrost.

Obrazový šum je částečně podobný zrnu klasického filmu. U filmu též zrno roste s jeho stoupající citlivostí – stoupajícím ISO. Avšak na rozdíl od zrna, které působí pro diváka příjemně a přirozeně, barevný obrazový šum digitálních senzorů je jen stěží možné prohlásit za příjemný. V drtivé většině případů tak bohužel spíše znehodnotí fotografii.

Proto je v praxi nutné nastavovat vždy co nejnižší ISO situace dovolí. Současné DSLR zvládají téměř neznatelný šum pro ISO 200 a méně. Pro ISO 400 je šum v obraze již patrný, fotografie jsou ale stále ještě použitelné, pro ISO 800 je šum v obraze již velmi patrný a ještě vyšší ISO hodnoty jsou spíše již jen nouzová řešení.

Proč tedy potřebujeme zvyšovat ISO, když kazí obraz? Důvodem jsou špatné světelné podmínky (málo světla). V situaci, kdy již nelze ani prodlužovat expoziční čas ani více otvírat clonu, musíme zvýšit ISO, aby byl snímek vůbec realizovatelný.

Pozor na „Auto-ISO“!

Na některých DSLR věnujte pozornost funkci Auto-ISO. Je ji většinou možné zapnout či vypnout v menu, přičemž nezřídka kdy bývá standardně zapnuta. Funkce Auto-ISO sama ve špatných světelných podmínkách zvyšuje ISO a to dokonce i v situaci, kdy je ISO nastaveno ručně na konkrétní hodnotu. Může se vám tak snadno stát, že i když snímáte slabě osvětlené scény ze stativu a kvůli nízkému šumu jste záměrně nastavili nízké ISO, funkce Auto-ISO vám ho sama přestaví na vysoké hodnoty a znehodnotí snímek!

Poměr signál/šum (Signal to Noise Ratio, SNR)

V praxi není ani tak důležitá absolutní hodnota šumu, ale poměr šumu k užitečnému signálu. Stejná hodnota šumu je totiž mnohem více vidět ve slabém signálu, než v silném. Proto se v praxi používá tzv. Poměr signál/šum (Signal to Noise Ratio, SNR). Čím vyšší je tento poměr ve prospěch signálu, tím méně je na snímku šum vidět.

Odšumovací programy

Snad každý editor fotografií má funkci potlačení šumu. Každé potlačení šumu však vede k degradaci obrazu, zejména k poklesu jeho ostrosti. Opět to připomíná muziku – potlačení hudebního šumu většinou vede ke ztrátě výšek. Vzhledem ke konstrukci senzorů s Bayerovou maskou RGBG je šum nejpatrnější v modrém kanále (Blue), dále v červeném (Red) a díky dvojnásobné citlivosti senzorů na zelené světlo (Green) bývá zelený kanál nejméně zašuměn. Je proto možné experimentovat s potlačením šumu pouze v modrém a červeném kanále, kde bývá nejmarkantnější.

Snad nejlepším programem na automatické potlačení šumu ve fotografiích je program NeatImage. Můžete ho stáhnout zde a jeho funkční demo je pro nekomerční použití zdarma. Pracuje na následujícím principu:

1. V obrázku mu ukážete oblast s typickým šumem nebo mu zadáte přednastavený šumový profil – sdělíte mu typ fotoaparátu, nastavení ISO snímku a JPEG kompresi
2. On si tento šum zanalyzuje
3. Na základě provedené šumové analýzy reálného šumu aplikuje filtr na celý obraz
4. Umožní vám výsledek různě dolaďovat a samozřejmě uložit

Reciprocita času, clony a ISO

Z logiky věci vyplývá, že pokud např. zdvojnásobíte množství světla změnou clony, nebo totéž docílíte změnou expozičního času nebo ISO, je to jedno a výsledek je tentýž. Proto se můžete téměř 100% spolehnout na reciprocitu (záměnnost) účinku změny clony, expozičního času a ISO. Z hlediska expozice (nikoliv samozřejmě z hlediska ostatních vlivů na výslednou fotografii) je tedy zcela lhostejné, jestli exponujete clonou f/2.0 a časem 1/500 s při ISO 100 nebo clonou f/2.8 a časem 1/250 s při ISO 100. Clona sice omezila množství světla na půlku, ale dvojnásobný expoziční čas množství světla opět vrátil na původní hodnotu. Stejnou expozici by zařídila i sada: clona f/2.0, čas 1/1 000 s při ISO 200, kde zmenšení množství světla na půlku díky zkrácení času vykompenzovala dvojnásobná ISO citlivost.

V praxi je tak možné najít velké množství trojic – clona / čas / ISO – které povedou ke stejné expozici. Zatímco volbu času podřizujeme zvládnutí pohybové neostrosti a rozhýbání snímku, clona určuje hloubku ostrosti a ISO nám nepříjemně zvedá šum. Správné nastavení sady těchto 3 hodnot tedy musí vést nejen k dobré expozici (množství světla), ale i k výrazově a technicky správnému pojetí snímku.

EV hodnota – absolutní množství světla na scéně

V každém oboru lidské činnosti je užitečné určit si nějaké stabilní a nezávislá měřítka – tzv. absolutní veličiny. Nejinak je tomu i ve fotografii, kde si fotografové zvykli používat tzv. EV hodnoty. EV hodnoty měří absolutní množství světla na scéně vně fotoaparátu a každý pozorovatel nezávisle na vybavení a metodě musí dojít ke stejné hodnotě EV měří-li ve stejném místě (bodě) scény.

Každý bod scény má samozřejmě jiné EV – jiný jas. Pro stanovení správné expozice je ale nutné stanovit průměrné EV scény. Na tuto hodnotu bude potom nastavena expozice. Typické průměrné EV hodnoty různých scén ukazuje tabulka:

EV	Typická situace	Příklad scény
-6 až -2	Noc velmi daleko od světel měst, scéna osvětlena jen hvězdami či měsícem
-1 až 1	Noc s osvětleným městem opodál
2 až 5	Scéna osvětlená svíčkami, noční spoře osvětlená ulice
5 až 7	Noční či spoře osvětlené interiéry (kostel, chrám), pražská Lucerna, noční hodně osvětlená ulice
7 až 8	Sportovní haly, běžně osvětlené interiéry, obchodní centra, hluboký les
9 – 11	Východ a západ slunce, zamračená krajina, objekty ve stínu, přesvícené interiéry
12 – 13	Lehce zamračený ale světlý den, jarní slunný opar
14 – 16	Slunný den
17 a víc	Málokdy v běžné přírodě, lze dosáhnout silným bodovým nasvícením

Všimněte si jedné podstatné věci. Ukázky ukazují rozsah světla od 1 EV do 15 EV. To je poměr jasů více než 1:16 000! Přesto když se díváme na fotografie položené vedle sebe, tak výrazný rozdíl světla nevnímáme. Jinými slovy – fotografie působí jasově stejně. To je důsledek regulace světla časem, clonou a ISO citlivostí na stále stejnou pro senzor vyhovující hodnotu.

Expoziční automatika DSLR je schopná pracovat jen v určitém rozsahu jasů. Konkrétní hodnoty najdete v technických parametrech vaší DSLR, v praxi se pohybují v rozsahu cca 1 až 20 EV. U slabého světla pod 1 EV expoziční senzoru již „nevidí“ zatímco u silného světla nad 20 EV jsou senzory oslněny. V praxi je ale rozsah dostatečný (viz tabulka) a nepředstavuje velký problém.

K měření EV lze s výhodou použít fotoaparát a jeho vestavěný expozimetr. Expozimetr fotoaparátu se snaží regulovat množství světla, které z vnějšku propustí dovnitř na senzor nebo film. Snaží se regulovat množství světla na stále stejné množství (takové, které vyhovuje senzoru), přičemž správné množství světla je takové, které v průměru za celou fotografii vytvoří přibližně střední šedou.

Expoziční hodnota (Exposure Value, EV)

Známe-li expoziční čas, clonu a ISO citlivost dobře exponovaného snímku (snímku, který v průměru vede na střední šedou), můžeme stanovit průměrnou EV hodnotu scény. Čím kratším expozičním časem bylo snímáno, tím bylo na scéně více světla a zkracování času tak zvyšuje EV. Stejně tak s čím větším clonovým číslem bylo snímáno, tím bylo na scéně více světla a zvyšování clonového čísla tak zvyšuje EV. Naopak čím vyšší ISO citlivost jsme pro správný snímek potřebovali, tím méně bylo na scéně světla a zvyšování ISO tak EV snižuje.

Sousední hodnoty EV mění faktor světla 2x (na polovinu nebo dvojnásobek). Zvýšení o 1 EV tak signalizuje zdvojnásobení světla na scéně zatímco snížení o 1 EV ukazuje pokles světla na polovinu. Z uvedeného vyplývá, že expozice má opět logaritmický charakter, což perfektně odpovídá lidskému vnímání světla. EV=0 znamená expozici časem 1 vteřina při cloně f/1 a ISO=100.

expoziční čas (s)	přírůstek EV	clonové číslo	přírůstek EV	ISO	přírůstek EV
1	0	1.0	0	50	1
1/2	1	1.4	1	100	0
1/4	2	2.0	2	200	-1
1/8	3	2.8	3	400	-2
1/15	4	+	4.0	4	+	800	-3
1/30	5	5.6	5	1600	-4
1/60	6	8	6	3200	-5
1/125	7	11	7
1/250	8	16	8
1/500	9	22	9
1/1000	10	32.0	10
1/2000	11	45.0	11
Tabulka k zjištění EV hodnoty z expozice snímku: Jednoduše zjistěte přírůstek EV z expozičního času (např. 1/500 = 9 EV), přičtěte přírůstek EV z clonového čísla (např. clona f/ 8 = 6 EV) a přičtěte přírůstek EV z ISO (např. ISO=200 je -1 EV). Celkové EV je tedy 9 EV + 6 EV – 1 EV = 14 EV. Expoziční hodnota (průměrné množství světla na scéně) při 1/500 s, cloně f/8 a ISO 200 je tedy 14 EV.

EV hodnota matematicky

Expoziční hodnoty v tabulce výše je možné exaktně vyjádřit jako dvojkový logaritmus expozičního času, druhé mocniny clonového čísla a ISO:
EV = log₂ (F² / t) – log₂ (ISO / 100)
= log₂ F² + log₂ (1 / t) – log₂ (ISO / 100)
= 2 * log₂ F – log₂ t – log₂ (ISO / 100)
kde F je clonové číslo a t je expoziční čas v sekundách.

EV kalkulátory

Přesto že výpočet EV je relativně snadný, lze pro výpočet s výhodou využít nejrůznějších kalkulátorů. Příklad takové webové EV kalkulačky je zde http://www.dpreview.com/learn/?/Glossary/Exposure/Exposure_01.htm či česky zde http://kukla.webpark.cz/tools/ev.htm.