Expedice: Žigulíkem kolem světa

Jak to začalo?

Nejlepší a nejbláznivější nápady vznikají u piva. I my jsme takto začali. Téměř před rokem jsem si s kamarádem od dětství řekl, že bychom měli příští rok jet na pořádný výlet. A když pořádný, tak rovnou objedeme svět. A jak? No třeba žigulem. A hotovo.

Druhý den ráno jsme se na nápad podívali realističtěji. Nápad pěkný, ale půjde to vůbec? Petr Javůrek, moto nadšenec, prohledá inzeráty s žigulíky a já Filip Vogel, PhD student na ČVUT, zkusím najít informace, jestli je vůbec taková cesta možná a co by to asi tak mohlo stát.

Vloni jsme autem jezdili po východní Evropě a Rusku a rok předem jsme projezdili Balkán s cílem v Istanbulu. Nějaké drobné cestovatelské zkušenosti máme, ale cesta kolem světa a ještě starým autem je jiná liga.

První krůčky expedice

Po pár týdnech se opět setkáváme. Zjistil jsem, že taková cesta možná je. Jet vlastně můžeme, kdekoliv jsou silnice, hranice zemí jdou nějak projet a přes oceány se dá auto poslat lodí. Petr našel inzeráty s žigulíky, tak jsme si plácli a začali jsme s přípravami. Prvním krokem bylo rozdělení si úkolů a zodpovědností.

Petr, který je vystudovaný automechanik, si vzal na starost auto. To znamená, že měl hlavní slovo při výběru správného expedičního speciálu a bude mít na starosti opravy a údržbu před cestou a samozřejmě i během ní. A jelikož o sobě tvrdí, že umí vařit, především z mála udělat hodně, bude hlavním kuchařem během expedice. Já budu mít na starosti to ostatní, co expedice vyžaduje. Co přesně všechno to bude, zatím ani netuším.

Výběr expedičního speciálu

První krok byl sehnat auto. Inzerátů bylo celkem dost, ale najít takového žigulíka, který by byl podle našich představ, se ukázalo jako naprosto nemožné nebo velmi drahé. Objeli jsme asi šest inzerátů a za rozumné peníze jsme si mohli vybrat ze tří více či méně rezatých žigulíků.  Nakonec jsme vybrali parádní flekatě modrou Ladu Vaz 2101 s rokem výroby 1975, s mnoha najetými kilometry a několika rezatými jizvami. Myslíme si, že žigulík je pro takovouto expedici ideální auto, protože bylo upraveno do náročných sovětských podmínek a je lehce opravitelné. Že naše auto je poruchové, už víme, a proto jsme na poruchy připravení a už nás nemohou nikde překvapit.

První kilometry a první opravy

Plni nadšení jsme začali jezdit. Bohužel jak jsme rychle začali, tak jsme rychle skončili. Objevily se problémy se zapalováním, brzdami a ucpal se výfuk. V takovém stavu bychom daleko nedojeli a Petr se dal do oprav. Začal těmi nejdůležitějšími úkoly, což se nyní ukazuje jako velmi vhodná strategie, protože už teď je jasné, že méně důležité opravy, jako například oprava karoserie, se do odjezdu nestihnou. Nyní má auto nový brzdový systém, opravené řízení a motor po generální opravě. Na autě byly provedeny pouze výměny starých dílů za novější (méně opotřebené). Auto je tudíž ve stejné podobě, tak jako vyjelo před 42 lety z výrobní linky v ruské Toljatti. Pouze jsme vyměnili sedačky za novějšího typu Lady Vaz a pod motor jsme přidali ochranný plech.

Trasa a přípravy na cestu

Co Petr makal v garáži, já jsem začal připravovat formality jako trasu cesty, víza, požadavky pro vstup do jednotlivých zemí na auto, transport auta přes oceány a další. Jedno z nejzásadnějších rozhodnutí bylo kolik kanystrů na benzín s sebou navíc. Žigulík má nádrž na 35 litrů a při spotřebě 9 l/ 100 km je akční rádius auta značně omezený. Také jsme dlouho přemýšleli nad obutím auta. Zimní nebo letní pneumatiky, normální nebo zátěžové a hlavně kolik jich vezmeme s sebou. Nakonec povezeme celou jednu sadu pneumatik navíc. A pak vyvstal další problém. Kam to všechno vybavení naložit? Běžná zahrádka na střechu by to nemusela vydržet, tak zkusíme vyrobit vlastní.

Trasu v zásadě plánujeme tak, že pojedeme na východ tak dlouho, dokud se nevrátíme od západu. Ve zkratce nás čeká Rusko, pohoří Pamír, Sibiř, západní pobřeží Spojených států amerických, Střední Amerika a dále naše cesta povede pohořím And po západní části Jižní Ameriky až na konec světa do Patagonie.

Očekáváme odjezd

Teď netrpělivě vyhlížíme datum 14. dubna, kdy opustíme nekonečnou fázi příprav a konečně vyrazíme za dobrodružstvím. Do odjezdu nám ještě zbývá dodělat spoustu věcí, ale pokud něco nestihneme, tak to potřebovat nebudeme. Naše hlavní motivace je cestování autem a touha po dobrodružství. Protože taková cesta je dost finančně náročná, bude naše cestování co nejekonomičtější. Budeme spát vedle auta, prát a mýt se v řekách a jezerech a Petr se učí péct vlastní pšeničné placky. Naše okolí a rodiny říkají, že jsme tak trochu blázni a někteří, že to nezvládneme, ale my budeme bojovat s překážkami a pojedeme, dokud se zpět nevrátíme od západu.