EXPEDICE: Tomáš Hruška vyměnil kancelář za cestu Indonésií na motorce

Jelikož jsem se vydal na cestu sám, poznávám na ní mnoho místních i dalších cestovatelů. Právě cestovatel z Holandska, kterého jsem potkal v hostelu na Tchaj-wanu, dříve podobnou cestu Indonésií absolvoval a byl tak pro mne inspirací.

Rozhodl jsem se tedy dobrodružství s motorkou podniknout v Indonésii. Můj plán byl projet s ní populací největší Indonéský ostrov Jáva od západu na východ a odtud trajektem přejet na ostrov Bali, případně i na sousední Lombok, a tam ji po několika týdnech zase prodat. Na začátku dubna jsem s pomocí místních kamarádů koupil 12 let starou „stopětadvacítku“ Honda Supra X ve městě Bandung v západní Jávě. Nechal jsem na ni přidělat držák na uchycení krosny a vyrazil.

Silnice na Jávě jsou většinou v dost špatném stavu, plno děr a kopců. Jelo se tedy dost pomalu, přibližně 150 km za den. To mi ale vůbec nevadilo, jelikož jsem si cestou vychutnával úžasnou tropickou přírodu s krásnými vodopády, prázdnými plážemi a vulkanickou krajinou. Na rozdíl od Bali je Jáva turisty prakticky nezasažena. Kromě známých míst jako buddhistický chrám Borobudur, hinduistický Prambanan či sopky Bromo a Ijen, kdekoliv jsem po cestě zastavil, potkával jsem pouze místní, kteří se na mě široce usmívali a ti smělejší si řekli i o společnou fotku. Na cestě Indonésií jsem se vyfotil snad s 50 různými místními, cítil jsem se jako rocková hvězda.

Tři týdny z mé sedmi týdenní cesty jsem absolvoval s úžasnou slečnou z Malajsie jménem Kairi. Některé strmé kopce byly pro motorku naloženou dvěma lidmi a dvěma krosnami téměř nepřekonatelné. Např. cestou k aktivní sopce Bromo, kde jsme vyjeli do více než 2000 m.n.m. jsme se několikrát v kopci zastavili, Kairi musela seskočit a já pak motorku s plným plynem vytlačil. Kromě několika mechanických závad (prasklá pneumatika, spadlý řetěz) však motorka perfektně fungovala a nikdy mě nenechala na holičkách.

Nejhorší moment jsem zažil ještě bez Kairi, kdy mě navigace naváděla přes vrchol hory, kde vesničky, lidé a cesta postupně mizely a já se ocitl na pěšině mezi poli obklopenými pralesem. Pěšina byla plná kamení a hlíny, takže jsem několikrát zapadl nebo motorku ve strmém kopci položil a musel ji vší silou vytlačit. To vše se odehrávalo již za tmy, kdy mi navíc docházel benzín a baterie v mobilu. V jeden moment cesta zmizela úplně a já se pěšky snažil najít, kudy se odtud dostat. Přemýšlel jsem, že tam snad ve spacáku přespím a cestu najdu za denního světla, ale obával jsem se hadů.

Konečně se v dálce objevil někdo na motorce, volal jsem a baterkou v mobilu se snažil morseovkou o S.O.S., ale řidič nezastavil a jel dál. Alespoň jsem měl naději, že tam existuje cesta. Tu jsem nakonec našel a po další otřesné pěšině se dostal mezi civilizaci, kdy byl naštěstí otevřen poslední stánek s benzínem v láhvích. Místní mě navedli na správnou cestou (přes horu to jde prý jedině pěšky) a po dalších 3 hodinách jsem se konečně dostal do města, kde jsem se vyčerpán ubytoval.

Indonésie je úžasná tím, že každý z jejích 17 tisíců ostrovů je trochu jiný a něčím specifický. Na rozdíl od vyspělého Bali, kde převládá hinduismus, je Jáva méně vyspělá a hlavním náboženstvím je islám. Jednou se mám např. s Kairi stalo, že nás ve městě Tulungagung odmítli v místním penzionu ubytovat, protože nejsme manželé. Ženy jsou většinou od hlavy k patě zahaleny, a to i když se koupají v moři. Jáva je oproti turistickému Bali také výrazně levnější. Jídlo ve warungu (místní restauraci / stánku) většinou vychází kolem 20 Kč. S motorkou jsem pěti hodinovým trajektem nakonec přeplul z Bali i na ostrov Lombok, který je také méně turistický než Bali a jsou tam neméně krásné pláže. Lákadlem je 3726 metrů vysoká sopka Rinjani, na kterou jsem absolvoval třídenní výšlap. Zejména noční obloha posetá hvězdami, kde šlo dokonce vidět mléčnou dráhu, byla nezapomenutelná.

Po sedmi týdnech a 3700 nacestovaných kilometrech jsem motorku prodal. Tento výlet byl naprosto úžasný a mohu ho doporučit všem dobrodruhům  a milovníkům cestování.

Tomáš se nyní chystá do Austrálie, kde má v plánu rok pracovat a cestovat. Jeho cestu můžete sledovat na Instagramu @tomas.pear.