Scházíme se v kanceláři na Dobronické ulici a snažíme se vše dobalit. Sraz je v osm hodin, takže skoro všichni pomalu přichází na desátou. Po příchodu zbytku expedice nastává totální chaos při balení. Mimo jiné jsme zjistili že nemáme program na stříhání filmu a zběsile ho začali někde shánět. Na poslední chvíli dáváme potřebné věci kam se dá. Veškeré vybavení házíme na korbu Avie, která pro nás přijela. My ostatní jedeme auty.
Odlet z Prahy se nesl ve znamení velkého loučení – někteří letěli tak to daleko poprvé, někteří letěli poprvé vůbec. Odbavili nás kupodivu v pohodě – no to jsme se teda divili, protože lodě jsme měli brutálně naložený jídlem a dárky pro děti v Etiopii, takže jsme je museli dokonce zvedat ve dvou. Přeletěli jsme do Bruselu. Po menších zmatcích na bruselském letišti jsme našli autobus, který nás odvezl do hotelu. Tam jsme v klidné rozpravě urazili pár pivek a málem jim tím vypili zásoby hotelového baru. Pavel vysomroval na barmance igelitku bonbonů, abychom měli sladkosti pro dětičky. Večer jsme zjistili, že nám chybí nabíječka k jedné z kamer. Sháníme nějaké dráty, abychom mohli nabít baterku bez originál nabíječky. Museli jsme utrhat antény od radií v hotelu. Víme, že se to nedělá, ale točit musíme. George propojil drátky s druhou nabíječkou a už se elektrický proud sunul do baterky kamery.
Ráno posilněni snídaní odjíždíme na letadlo do Ugandy. Let trvá deset hodin, 6272 km , rychlost 908km/hod., výška 11km. Zdržení jsme měli hodinu a půl, takže nuda. Navíc nás ještě čeká mezipřistání v Nairobi a tudíž další zdržení. Evropu jsme přeletěli docela rychle, z okénka letadla se snažíme najít řeku Inn. Pozorujeme Alpy, moře, Saharu no paráda.
Přílet do Entebbe byl asi ve dvě hodiny v noci. Kupodivu i bagáž máme kompletní, na letišti na nás čeká taxík, takže vše běží jak má. Taxikář byl trochu zděšený z váhy lodí a taky z toho že na ně nemáme popruhy. Po chvíli vytahuje takový dva pseudoprovázky a chce lodě přivázat na střechu. Zarážíme ho a raději lodě uvazujeme 60m lanem na lezení, což je docela náročný. Ještě jsme potřebovali vybrat peníze z karty a to je ve tři v noci uprostřed Afriky docela problém. U bankomatů v Kampale stojí chlápci se samopaly. Po chvíli zjišťujeme, že jediný bankomat, který nám může vydat peníze na naší kartu nefunguje. Pár dolarů máme, takže vyrážíme směr městečko Jinja. Na předměstí Kampaly ještě kupujeme vodu a neohroženě se řítíme uprostřed noci šílenou rychlostí vstříc kempu NRE naprosto šílenou cestou , plnou děr a prachu. V kempu nás vítá človíček se samopalem s úsměvem na tváři. Stavíme stany a jdeme spát.
Ráno zjišťujeme jak Afrika vlastně vypadá. Druhý den jedeme na motorkách do banky vybrat peníze. Polepujeme lodě a snažíme se zprovoznit techniku. Pak jdeme prozkoumat okolí. Zjišťujeme kde se dá koupit jídlo a kolik co stojí. Odpoledne jdeme na vodu, sjíždíme první dvě peřeje s názvem Rib Sage a Bujagali fals. První peřej je v pohodě. Nájezd je mezi dvěmi velkými válci do obrovských vln. Voda má sílu, přeci jenom tu teče 2000 m3vody. Peřej Bujagali je nádherná, dá se jezdit skoro všude. Jedeme jí několikrát abychom si zvykli na masu vody. Padáme do válců velkých jak autobusy. V jednom z nich jsme si dali pár letů přes zadek, ale pohodička. Večer řešíme co a jak. Zatím je to trochu stres – než si na sebe zvykneme a zajedeme do expedičních kolejí. Uganda je úžasná, zatím nás potkávají jen pozitivní věci. Jediné na co si musíme dávat pozor je zatím smlouvání o cenách za zboží nebo auta. No uvidíme co dál. Zítra chceme sjet celý úsek Day one, tak jsme na to zvědaví co se z toho vyvine….
Držte palce,toto je jen rozjezd. Zdraví celá expedice Klára, Pavel, George, Lukáš, Michal a Filip.
