Expedice Lovelo: Na kolech z Kalawu do Toungoo

Červené prašné cesty procházejí opuštěnou krajinou, ve které se čas od času objeví vesnice s obyvateli z místních národů, až k pěknému jezeru Inle.

Myanmar je velice různorodá země s mnoha stovkami národnostních skupin a tisícovkou jazyků. Lidé se od sebe opravdu liší vzezřením, které je i pro našince snadno rozpoznatelné. Většina z těchto malých národů bydlí v horách, které se táhnou podél všech myanmarských hranic. Čas od času je toto soužití komplikované, různé národy chtějí větší samostatnost, sestavují guerrilové armády a bojují za svoje práva.

Tyto situace se ale v průběhu let mění, o samostatnost usilují opět jiné skupiny. Proto jsou v Myanmaru různé oblasti uzavřené, pro turisty je situace nepřehledná a informace je obtížné v předstihu získat. I na policejních stanicích a „immigration office“ se lze dozvědět rozdílné informace i v rámci jednoho města.

Náš původní plán jet od jezera Inle na východ do Thajska vzal z výše uvedených důvodů za své a my se rozhodli, že budeme pokračovat dále na jih.

Přes krásné pohoří v okolí města Pin Laung se dostáváme do města Loikaw a především do vesnice Pam Pae, ve které žijí lidé z národa Padaung. Nejzajímavější jsou místní ženy, které si pomocí kovových kruhů prodlužují krky. Byli jsme překvapeni, že se jedná o velice živou tradici. Dlouhé krky ozdobené kruhy mají skoro všechny ženy a vykonávají s nimi i těžké domácí práce. Také nás překvapilo, že ve vesnicích nebyli žádní turisté a místní lidé neuměli ani slovo anglicky.

Přes opuštěné hory jsme se po malé silničce dostali do města Toungoo. Po celou asi 200km dlouhou cestu jsme narazili pouze na kostely, což je v převážně buddhistickém Myanmaru opravdová zvláštnost. V oblasti nejsou vůbec žádné ubytovací možnosti, proto jsme byli místním policistou odkázáni na faru, kde jsme byli vřele přijati a navíc jsme obdrželi od faráře spoustu zajímavých informací o Myanmaru.