Expedice Lovelo: Na kolech v okolí Mandalay

Mandalay se atmosférou podobá velkým městům v okolních zemích, přišlo mám ale, že je trochu zanedbanější než třeba města v Indii. To je ta pověstná “původnost” Myanmaru. Všude ve městě jsou trhy, které jsou poměrně přesně rozdělené dle druhu prodávaného zboží. V jedné ulici je tak možno narazit na asi 40 stánků s cibulemi, o kus dál jsou na prodej pouze brambory, v jiné části města pouze uhlí. Takto je to i v jiných zemích, zde je ale toto rozdělení ještě markantnější.

Ve městě je také mnoho buddhistických svatostánků. Barmánci berou svou víru velmi vážně, přesto tady ale vládne uvolněná atmosféra, lidé zde tráví čas a děti zde pobíhají a hrají si. Do většiny pagod je možné se bez problémů dostat. Narazili jsme také na katolický kostel, dokonce s postaveným betlémem.

I přes varování, že se hotely musí v sezóně rezervovat dopředu, nacházíme hned v prvním volný pokoj. Velkým tématem pro cestování na kole je, kam ho v noci uschovat. Normálně si ho bereme do pokoje a nebo alespoň dáme do nějaké uzavřené místnosti do hotelu, tady tomu vůbec nerozumí. Venku prý mají také věci, kola tam máme nechat, oni je večer zamknou, nemáme se prý čeho bát. Přišlo mám, že kriminalita je v Myanmaru opravdu nízká. I později se o naše věci nikdy nebojíme.

Nejširší nabídku průvodců a map Myanmaru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Po dvou nocích v Mandalayi se na kolech vydáváme na jih k ruinám Bagan. Lidé, které na cestě potkáváme, jsou příjemně překvapeni, že vidí turisty. Další důležitá věc v Myanmaru: lidé jsou velice přátelští, komunikativní (i když jen malá část umí mluvit anglicky) a nezkouší nás ošidit. Zatím jsme nikdy nesmlouvali o cenu.

Bagan je opravdu velice pěkné místo s tisíci svatostánků rozprostřených na několika kilometrech čtverečních. Nejlépe se mezi nimi dá volně pohybovat na kole.

Cesta dále vede k několik dní cesty vzdálenému jezeru Inle. Snažíme se vyhýbat velkým silnicím, kvůli špatným mapám to je ale jen občas. Na vedlejších prašných cestách, které jsou vyznačené pouze v Google maps, narážíme na malé vesnice, ve kterých jsme možná prvními turisty. Hlavní silnice jsou docela frekventované, naštěstí je cestovní rychlost většiny vozidel asi o polovinu nižší než v Evropě, takže se cítíme poměrně bezpečně.

Po dlouhém stoupání dorážíme do bývalého koloniálního města Kalaw, které je v současné době Mekkou trekování v Myanmaru. Je to snad jediné místo v této zemi, kde je možné se po krajině volně pohybovat bez průvodce.

O našem dalším cestování vás budeme informovat opět za nějaký čas.