Lucie a Petr Žáčkovi jsou největší čeští nadšenci tak zvaných, džunek – čínských plachetnic, které světová moře brázdily více než 2000 let. Dnes po Evropě plují už jen tři a jejich džunka Esperanza je jednou z nich. Jak se na ní žije? Přinášíme vám unikátní reportáž z plavby!
Lodní deník kapitána čínské plachetnice džunky Esperanzy
Antverpy, 4. května 2013
Ráno v 6:15 zvonil most (typické pro Nizozemí, když zavírají most, aby ho zvedli pro projíždějícíloď, zvoní na signál, že dávají závory) – to je budíček! Vyrážíme! Před 2. komorou (z doku na řeku Schelde) je problém! Nechtějí nás pustit, nemáme FB číslo! Co to je? Řešíme to přes vysílačku s pánem, který nechápe, že ho nemáme. A jak jsme se sem tedy dostali? Chtějí vědět detaily – kdy jsme přijeli, odkud plujeme, jméno, délku a šířku lodi, tonáž, až do momentu, kdy se muž zeptá na naše bydliště a ulici. To se zarazíme… FB je finanční číslo! Za přenocování v doku bez elektrického proudu přijde faktura! Co je to za byrokracii? Na lodi jsme přespali proto, abychom se vyhnuli poplatkům za přístav. Tím pádem jsme se uskromnili a neměli luxus elektřiny a hlídání. A teď tohle! Číslo diktujeme přes vysílačku a do komory se nakonec dostáváme.
Rozdíl hladiny v komoře jsou 4 m, kulminuje tu příliv a odliv o 5 m. Nyní je příliv, to znamená, že jedeme rychleji po proudu. V komoře se spojujeme s lodí Lillo, která jede do Gentu jako my.
Co se děje? Na řece je „Spärung“ (uzavření). Stala se havárie. Vytekly chemikálie do vody. Uzavírají celou oblast a ženou nás na první molo. Zákaz plavby. Jak dlouho? Na den? Na týden? To nikdo zatím neví.
Zprávu nám dává policejní loď: Vykolejil vlak, na nádrži se uvolnilo víčko, hořelo to a chemikálie vytekly do země. Tou to prosáklo do vody. Je to životně nebezpečná látky, hrozí rakovina. Zakazují nám plavat ve vodě a vůbec se jí dotýkat. Projíždějí hasiči. Staví ponornou zeď. Loď, která bude vysávat tuto skvrnu, teprve přijede. Za chvíli se obrátí tok, bude odliv, a tak kontaminovaná voda poteče kolem lodi. Jsme od Gentu 3 – 4 hod, cca 40 km. Máme půl dne náskok.
Další zpráva je ta, že jedeme Belgií načerno! Měli jsme si někde koupit „dálniční“ známku! Kde? To nám poradí. Abychom neplatili pokutu. Takže pro ostatní: na proplouvání Belgií je třeba si koupit tiket!
Chcete i vy na džunku? Na www.dzunka.cz naleznete aktuální kotviště Esperanzy, kam vás z Prahy zaveze mikrobus. Kromě plavby unikátní čínskou plachetnicí si můžete prohlédnout města, v nichž budete kotvit, zkusíte si postavit stěžeň na moři, zaplachtíte si, navštívíte krásné pláže, zarybaříte si, k dispozici jsou dvě kola (můžete si vzít vlastní), motorový člun, vodní lyže, na moři se můžete potápět. Esperanza má dvě kajuty, kuchyni, sprchu, toaletu a její největší předností je velmi prostorná zastřešená paluba a obě horní paluby-střechy, na kterých se dá sedět a třeba i grilovat. |
Pět měsíců plných dobrodružství
Esperanza (česky Naděje) byla postavena v Hongkongu v roce 1979 a dnes se v celé Evropě pohybují jen asi tři podobné exempláře. Je 11,5 metru dlouhá, 4 metry široká a v zadní části paluby je prostor pro pohodlné posezení. Teoreticky uveze až 60 lidí, ale ideální počet je šest cestujících a dva členové posádky. Loď je řízena klasicky kormidlem a pod dohledem ji může řídit i dítě, neboť je dobře ovladatelná i na rozbouřených vlnách.
A právě do pěkně divokého dobrodružství se 6. dubna 2013 pustili i Lucie a Petr Žáčkovi. Opustili pohodlný život a vydali se na pětiměsíční plavbu napříč Evropou, které dali pracovní název Trans Europe Cruise. Džunka Esperazna se svou posádkou během ní urazí 7 200 kilometrů za 160 dní! Nejprve se vydali holandskými kanály, v květnu pokračovali přes Belgii, pak po řekách kolem Paříže do Marseille. Na moři se ocitnou v červenci a pak už je čeká příjemná plavba podél pobřeží Itálie do cíle, kde zakotví 7. září 2013 ve Vieste.
„Cílem expedice je návrat na Gargano s pomocí přátel, sponzorů a zájemců z řad veřejnosti, kteří se chtějí zúčastnit některé z etap. Záměrem je vidět co nejzajímavější místa a zároveň naplánovat trasu podle nároků na ponor nebo průjezdnou výšku. Nejde totiž o žádný zájezd, ale o expedici. Je to výlet spojený s dobrodružstvím a zážitkem – pro někoho na celý život,“ uzavírá Petr Žáček.
