Expedice Brahmaputra: Jak se filmuje na vodě?

Expedice Brahmaputra: Jak se filmuje na vodě?

Film Ladislava Moulise z dramatického českého prvosjezdu Brahmaputry, jedné z největších světových řek, můžete shlédnout na festivalu Expediční kamera. Jak natáčení v peřejích probíhalo, zeptali jsme se v našem rozhovoru.

Po dramatickém začátku v extrémně obtížných peřejích se účastníci rozhodli prvosjezd přerušit. Poté, co opustili kaňon řeky, se však dozvěděli, že se několik dní předtím nevědomky dopustili přestupku, za který jsou pronásledováni indickou armádou. Na průběh expedice jsme se zeptali vedoucího a organizátora celé expedice Roberta Kazíka.

Málokdo se dostane až na horní tok Brahmaputry. Jak se Vám to povedlo?

Ve spojení s Indickými Airforce jsme uspořádali Indo/Českou Joint Expedition, díky čemuž jsme získali povolení k přístupu do oblastí, které jsou pro cizince uzavřeny, zejména vnitřního pásma na McMahonově linii. Což je nejvýš protiproudu Brahmaputry na indickém území.

Měli jste cestou dost dramatické příhody. Můžete je trochu přiblížit?

No, jednak se spolupráce s Indian Airforce postupně smrskla na nulu, pak jsme se na jedné z prvních peřejí převrátili a pěkně si zaplavali no a nakonec nás naháněla Indická armáda (kontrarozvědka) naštvaná tím, že jim letci lezou do zelí. Mezi oběma složkami totiž existuje rivalita i na bázi jejich expedičních týmů. Ačkoliv občas během expedice pěkně „tekly nervy“, byla v zásadě pohoda, všechno nakonec dopadlo, jak nejlíp mohlo.

Rozhodnutí vrátit se do kaňonu a pokračovat ve sjezdu bylo určitě obtížné. Co ho provázelo?

Část týmu chtěla jet po vodě dál, část byla s nervy na dně, takže pro půlku to bylo radostné rozhodnutí, pro půlku spíš těžké rozhodnutí, ale normálně jsme se domluvili a zase tam sestoupili. Svou roli sehrálo i to, že na vodě jsme byli legálně správně a armádní kontrarozvědka nám byla v patách, protože jsme se jim promenovali po vojensky i mezinárodně citlivých oblastech. Takže nejjednodušší bylo se vrátit na řeku a spravit, co se nepovedlo…

Čeho si na svém snímku nejvíce vážíte? Na co se mohou diváci nejvíce těšit?

Asi nejvíc si vážím toho, že tento poměrně úspěšný snímek vznikl „za pochodu expedice“. Bez režie, bez astronomických částek od sponzorů a producentů, všichni jsme si všechno platili ze svého, ve filmu je vše tak jak se stalo a přesto všechno se doposud divákům moc líbí. To mi přijde v dnešní době marketingu, reklamy a klamu asi úplně nejlepší. I postprodukce i zvuk, vše je příspěvek ochotných a šikovných lidí, v rámci volného času. Dřív bych řekl, že něco takového dneska už není možné.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Musí to být velmi náročné filmovat jako jeden z účastníků divokého sjezdu. Jak to zvládáte?

Jen se zatnutými zuby. Jedno z pravidel na našich expedicích je, že kamera nesmí nikoho obtěžovat, vždy se filmuje jen to co se děje, protože tam jedem hlavně za pohodou, ne aby z toho bylo kino.

Kam se chystáte příště – vodácky či filmařsky?

Mezi Brahmaputrou a dneškem jsme již byli v kaňonech Horní Karnali v Nepálu s rafty a kamerou, kde jsme bohužel přišli i o dost techniky a film z toho nebude a sjeli pět úžasných na sebe navazujících řek Zanskaru v Ladakhu, z čehož doufám nějaká památka bude. V příštím létě máme v plánu expedice na Aljašce a v Severozápadních Territoriích, těšte se.

Denali – Expedition team je dobrovolné, nekomerční sdružení gentlemanů a dam, milujících cestování a dobrodružství. Sdružili se za účelem pěstování těchto ušlechtilých zábav a nebrání se adoptovat další jedince do svého středu. Tito ovšem musí prokázat patřičnou dávku šlechetnosti a hrdinství na výpravách Denali – Expedition teamu. Založeno 1995, od té doby pořádáme výpravy do celého světa, ponejvíce na řeky a do odlehlých končin.

Robert Kazík, vyučený paleontolog, v současné době viceprezident Mezinárodní Federace Raftingu (IRF), kromě toho riverguid a designér raftových člunů ROBfin maharadža Denali – Expedition teamu.

Antonín Bělohlávek, rodák z Plzně , se v roce 1999 po přečtení knihy Nejhlubší údolí světa seznámil s Robertem Kazíkem. Od této doby pravidelně nejméně jedenkrát za rok vyráží společně s ním a zbytkem party prožít dobrodružství v krásné a drsné přírodě. Na těchto výpravách začal vykonávat pozici kameramana.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí