Evropské cyklotřítisícovky aneb kam se dá v Evropě došlapat

Následující řádky jsou pokusem o jakousi inventuru nejvyšších cyklovýjezdů Evropy, respektive nejvyšších míst, kam se dá „rozumně“ dospět v sedle kola. Koeficientem oné „rozumnosti“ bude míra sjízdnosti přívodních komunikací – úseky tlačení, nebo dokonce přenášení bicyklu by neměly být žádné, nebo ne větší než malé.

Etna – výjezd od chaty Sapienza, Itálie

Domek utopený v lávě na úpatí Etny, Itálie

Sierra Nevada – kamenitá cesta vedoucí kolem Mulhacénu na Veletu, Španělsko

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Alpské třítisícovky

Tak tedy ano, v Evropě lze vyšlapat až do třech tisíc metrů. Asi není překvapením, že nejbližší příležitost se naskýtá v nedalekých Alpách, byť ne ta úplně nej. Horským cyklistům jistě netřeba líčit krásy alpských silničních průsmyků – na dvou místech můžeme po asfaltu dosáhnout 2 800 metrů (na Cime de la Bonette ve Francii a na Ötztaler Gletscher Strasse v Rakousku) – ale pro výjezd do třech tisíc musíme přesedlat na horské, nebo alespoň trekingové kolo.

Zřejmě nejrozumnější možnost nabízí místo zvané Col de Sommeiller. Nachází se na francouzsko-italské hranici a cesta na něj vede z italského města Bardonecchia. Jedná se o příjezdovou komunikaci k zaniklému lyžařskému areálu, který musel být zrušen po ústupu ledovce v osmdesátých letech. Z Bardonecchie se vydáme po směrovkách do osady Rochemolles. Následující šotolinová cesta, místy dost hrubého zrna, vystoupá hlubokým údolím, parádními serpentinami překoná hang s výhledem do velehorského amfiteátru s vodopádem, jezerem a chatou Scarfiotti (možnost odbočky), protáhne se dvěma otevřenými údolími a po další soustavě serpentin vyústí v sedle s jezerem, jehož hladina se rozprostírá ve výšce 2 993 metrů. ´

A na suťových valech kolem jezera, tam se to stane: Na výškoměru se ukáže kýžené číslo 3000. Pro skeptiky pohrdající samoúčelným lámáním rekordů dlužno dodat, že se jedná o skutečně velkolepý výjezd do samotného lůna velehor, při kterém na 26 kilometrech nastoupáme 1 700 m převýšení. Navíc cesta je celá sjízdná i na trekingovém kole, byť místy obtížně. Skvělý zážitek nám může lehce pošramotit snad jen občasný průjezd offroadových vozidel a motorek.

Alpské průsmyky jsou velkým lákadlem pro cyklisty stejně jako i jiné oblasti. Zajímají-li vás cyklovýjezdy v různých koutech světa, přečtěte si článek Karakoram Highway na kole. Zajímavým počinem je i cesta z Kuby na západ USA nazvaná Z komunismu do kapitalismu. Krásná cyklostezka vznikla i na Novém Zélandu.

Další zajímavé alternativy

Pro oblast Alp mohu zmínit ještě několik neověřených tipů. Například na německé verzi Wikipedie je uvedeno jako „nejvyšší místo dostupné terénním vozidlem“ horní stanice vleků Bontadini-Lift (3 332 m). Cesta z Cervinie (tedy na italské straně Matterhornu) je však prý pro „hrubost“ a strmost velmi těžko sjízdná a to ještě jen ve velmi krátkém období mezi starým a novým sněhem.

Na opačném úpatí Matterhornu, ve švýcarském Zermattu, jsem se pokusil o výjezd na vyhlídkové návrší Gornergrat (3 131 m), na němž končí vyhlášená horská železnice. Vydal jsem se po cestě, která v horní polovině doprovází koleje zubačky a po níž jsem viděl projet i nákladní automobil, ale už na samém začátku jsem kapituloval v šotolině, přesahující třicet procent stoupání. Zdatnější kolega na dobrém horském kole by možná mohl uspět.

Michal Třetina ve svém průvodci Jak se jezdí do nebe popisuje výjezd na francouzskou horu Chaberton (3 136 m) se starou vojenskou pevností na vrcholu. Podle dostupných referencí i zde je potřeba na mnoha místech tlačit kolo pěšky. A nakonec snad ještě jedna možnost: Nad druhým nejvyšším průsmykem Alp Passo Stelvio (2 757 m) by se mělo dát dojet po štěrkové cestě k chatě Pirovano  (3 050 m). Bohužel ani na konci června jsem tu neuspěl pro souvislou pokrývku sněhu.

Výjezd na Col de Sommeiller, Francie

Od moře na Etnu

Naprosto mimořádným zážitkem je výjezd na sicilskou sopku Etnu (3 328 m), přestože se nám nepodaří došlapat až na samotný vrchol. Můžeme ho pojmout opravdu poctivě a začít úplně od nuly, na plážích Středozemního moře. Jako první krok je třeba dospět k chatě Sapienza, ležící sice ve výšce 1 910 m, ovšem stále ještě jaksi na úpatí. Obě příjezdové silnice, ať už z přímořské Catánie, nebo městečka Zafferana, kličkují v rozlehlých lávových proudech, ta z Catánie dokonce mine i domek zalitý až po střechu v utuhlé lávě.

Od chaty Sapienza pak pokračuje prašná cesta, po které pendlují terénní autobusy na podvrcholovou plošinu Torre del Filósofo (2 920 m), jež bude cílem i pro nás. Brzy poznáme, že sopečný popel je neuvěřitelně hrabavý materiál, který nás v několika prudkých úsecích nejspíš donutí slézt a tlačit, ale naprostou většinu trasy projedeme i na trekingovém kole. První polovina zhruba patnáctikilometrového výjezdu se kroutí pod lanovkou napříč sjezdovkami, ta druhá, pozvolnější a mnohem zajímavější, proklouzne jakýmsi údolíčkem mezi parazitickými kužely na obrovskou škvárovou planinu, kde se přímo před námi tyčí dýmající masív vrcholových kráterů.

Pravda, 2 920 metrů nadmořské výšky na konečné autobusů nejsou slibované tři tisíce, ale kdo mermomocí chce, může zbývající metry doplnit buď na škvárových svazích nebo na přilehlém parazitickém kuželu. Ze všeho nejrozumnější ovšem bude tu kolo zamknout a vyšlápnout si k vrcholovým kráterům pěšky. (Výstup je oficiálně povolen pouze v doprovodu horského vůdce, ale s přihlédnutím k aktuálním podmínkám ho lze zcela reálně a bez postihu absolvovat i na vlastní pěst.)

Zákruty prašné cesty na Col de Sommeiller, Francie

To nejlepší nakonec

Evropští cyklisté mají velké štěstí. Nejvyšší místo dosažitelné v sedle kola je totiž skutečná třítisícovka, navíc velmi rozumně dostupná – až téměř na úplný vrchol po asfaltu. Pro české nadšence to má ovšem jeden háček: musíme se vydat až na samý konec starého kontinentu, do jižního Španělska, doslova nadohled Afriky.  

Nejvýše položená silnice Evropy vede na horu Veleta (3 393 m), druhý nejvyšší vrchol pohoří Sierra Nevada. Grandiózní výjezd začíná v prastarém maurském městě Granada a na 43 kilometrech délky nastoupá úctyhodných 2 700 metrů převýšení. Z Velety se dá navíc pokračovat po kamenité cestě (místy obtížně sjízdné), která na jižních úbočích sleduje hlavní hřeben Sierra Nevady až pod jeho nejvyšší vrchol Mulhacén (3 478 m), odkud téměř třicet kilometrů spadá do vesnice Capileira.

Nabízí se tu tedy nejen snadné dosažení nejvyššího bodu pyrenejského poloostrova (od chatky Vivac de la Caldera půlhodinová vycházka), ale také parádní přejezd Sierra Nevady ze severu na jih. Za dobré viditelnosti navíc můžeme za Gibraltarskou úžinou spatřit i marocké pohoří Ríf. Opravdová cyklolahůdka!

Chcete-li se vydat na dovolenou na kole, určitě si vyberete z cykloturistických zájezdůnabízených cestovaní kanceláří Kudrna. Ta nabízí cesty na kole nejen celou Evropou, ale třeba i Marokem nebo Indií.

Martin Vítek má na svém kontě množství alpských sedel a přejezdů. Přes veškerou snahu o důslednost a úplnost lze předpokládat, že výše uvedený seznam nejspíš není kompletní. Od cyklo-kolegů a milovníků krásných zbytečností, proto uvítáme jakoukoliv připomínku. Více na www.martinvitek.cz.