- Eva „Lupenatka“ Vorlová (zkrátka Lupen)
- Jak kdy. Někdy na 10, jindy nejmíň na80. Na cestách, ale vždycky na míň než mi opravdu je.
- ARGENTINA – tam bych mohla žít,AUSTRÁLIE i když jsem tam ještě nebyla ,a pak ráda jezdím na východ -zejména kvůli větší svobodě neomezené ještě tolik různými zákazy anařízeními (bohužel se to, ale i tam rychle mění).
- Nejsem náročná takže se mi líbí skoro všudekde není krajina moc zasažena civilizací. V Jižní Americe asi nejvícvodopády Iguazú, NP El Palmar a NP Ohňová země. Ale i některá města majíco do sebe – třeba Ushuaia, Buenos Aires, Budapešť…
- Vážím si všech svých cest, ale JižníAmerikou jsem si splnila svůj sen.
- PATAGONIA – vandr grande 07-08.Tříměsíční cesta Jižní Amerikou.
- Na cestách se cítím dobře a to je tohlavní. Dávají mi (většinou) pocit volnosti, ale berou mi jaksi veškeréúspory :-).
- Třeba Jirka Kolbaba. Plní si své sny aještě se tím dokáže uživit. To se mnoha lidem nepovede.
- Začala jsem pěšími vandry po zemíchčeských, postupně přešla na cyklovandry, které byly zprvu také jen poČesku a pak se stočily tak nějak na „východ“. A pak jsem konečně ušetřilatolik abych si mohla splnit svůj dětský sen a navštívit Patagonii aOhňovou zemi.
- Sen už jsem si sice splnila, ale nějakse změnil v sen vrátit se tam zpátky :-).
- Fotografování – bez foťáku mám pocitjako bych tam nebyla – a pak taky nakupování pohledů :-). No a po návratupsaní canců (cestovních deníků) které píšu už od doby co jsem začalacestovat a kam lepím i fotky, pohledy, jízdenky, vstupenky apod. Po letechje to vážně super.
- V Argentinské Mendozejsme si vzali taxíka do centra ataxikář nějak zapomněl zapnout taxametr a všiml si toho až cestou. Myslelijsme si jak nás pak natáhne, ale on si řekl jen o to co ten, pozdězapnutý, taxametr ukázal :-). Nebo v Cuscu, kam jsme přijeli až potmě, nás hned na nádraží odchytla ženská (tam to není nic divného) anabídla ubytování za 15 solů/os. Mysleli jsme, že tu bude problémsehnat něco pod 20. Hostal QUIPU (Fierro 495), kam nás poslala, je super alidi jsou tu moc příjemní. Nabídli nám pokoj bez sprchy za 30 nebodvoulůžák se sprchou za 40. Pak za 35 a když jsme nereagovali a jásali nadslušným vícelůžkovým bez sprchy, tak nás nastěhovali do toho dvoulůžáku sesprchou za těch 30.
- Pro mne jsou významné všechny.
- Z cest píši články a občas se mipovede i nějaký vydat, a také pořádám promítání. Časemmožná dojde i na knížku.
- Každý má priority jinde 🙂
