10 důvodů, proč se na cestách nevyhýbat pouličnímu občerstvení

1. Skvělá chuť a rozmanitost

Co si budeme nalhávat. V dnešním západním světě většina z nás nejí prostě jen proto, aby neumřela hlady. Chceme nasávat nové vůně, rozmazlovat naše chuťové pohárky a pohladit naše zhýčkané žaludky. Pokud budete jíst na ulici, zažijete tolik nového, ať už jde o chuť, vůni, vzhled, konzistenci či originalitu přípravy, že se vám z toho zatočí hlava.

Neznám moc restaurací u nás, kde má člověk možnost nahlédnout do kuchyně a přesvědčit se tak, zda je v ní čisto, jestli suroviny, které byly do vašeho pokrmu použity, jsou čerstvé, mražené či zda z masa musel kuchař smýt vrstvu slizu. A když půjdu úplně do extrémů, tak jestli vám z různých důvodů do jídla dokonce neplivl? Tohle se vám u street food z pochopitelných důvodů stát nemůže. Tam máte všechno jako na dlani. Navíc se můžete nejdříve dívat, jak připravují jídlo pro ostatní a pak se teprve rozhodnout, jestli do toho jít či ne.

3. Škola vaření jako bonus

Fakt, že vidíte přípravu jídla, má kromě výhod uvedených v předchozím bodě, i to plus, že často před vámi připravují jídlo úplně od začátku. Takže pokud milujete vaření nebo vám dané jídlo natolik zachutnalo, že si ho prostě musíte za každou cenu připravit doma, máte jedinečnou šanci se přiučit, jak se ta dobrota připravuje a zároveň i zjistíte zajímavosti. Například novinku, že vajíčko natvrdo se dá stříhat nůžkami (Vietnam), že nejjednodušší a oproti našim polystyrenovým krabičkám i o něco ekologičtější balení jídla s sebou je jednoduchý plastový sáček, a to nejen na jídlo, ale i na pití (nejen celá JV Asie). Zjistíte třeba i to, že nejlepší gril na škeble je vlnitý plech (Borneo).

4. Cena

Tento bod asi moc rozebírat nemusím. V devadesáti devíti procentech případů je street food prostě ta nejlevnější varianta jak se na cestách stravovat. Teď nemluvím o tom, když si vaříte sami doma. I když dost často právě i street food vás vyjde levněji.

5. Seznamka a kulturní obohacení

Pokud na daném místě jsou i místa k sezení, budou pravděpodobně velmi blízko u sebe. A rozhodně zde neplatí pravidlo, že tento stůl je tohoto zákazníka či skupiny a váš ten další. Takže než se nadějete, sedíte u stolku s pěti místními, kteří vás s úsměvem okukují, velmi je zajímá, jak vám chutná, smějí se, jak blbě držíte ty jejich hůlky, a pokouší se o další vtipnou konverzaci. A když máte štěstí na někoho, kdo aspoň trošku ovládá stejný jazyk jako vy, dozvíte se spoustu věcí o místních lidech, jejich kultuře, tradicích a životě vůbec.

6. Podpoříte konkrétní lidi

Je jasný, že pokud budete jíst u McDonald`s nebo v Radissonu, tak o podpoře místní komunity a zemědělství nemůže být řeč. Pokud jíte na ulici, ve většině případů víte, že to, co jste zaplatili za jídlo, na kterém jste si tak skvěle pochutnali, jde právě tomu člověku, který vám ho s láskou připravil. Taky víte, že suroviny nakoupili na místním tržišti od místního zemědělce a tak dále a tak dále.

7. Číšník nezapomene, co nejíte

Stalo se vám, že jste v restauraci několikrát zdůraznili a opakovaně si s číšníkem odsouhlasili, že máte alergii třeba na cibuli, tak hlavně, ať ji kuchař do toho salátu nedává? A pak salát přinesl a samozřejmě, že tam byla? Tak tohle se vám u pouličního občerstvení nestane. On tam totiž většinou žádný číšník není. Takže ten, kdo sděluje přímo kuchaři, co byste rád, čeho chcete více a co raději vůbec, jste vy sami. Prostě si to krásně ohlídáte v přímém přenosu.

8. S dýškem si hlavu opravdu lámat nemusíte

Dali jste třeba někdy v Kanadě s úsměvem od ucha k uchu 10% dýško krásné servírce? A to i přesto, že už tak ta restaurace pro vás byla příšerně drahá a slečna vám to skoro omlátila o hlavu, protože na jejich zvyklosti to bylo prostě málo? Tak s tím si v pouličních občerstvovačkách hlavu opravdu dělat nemusíte. Dýško se tam totiž nedává. A ani se o to z dobré vůle nesnažte. Ve většině případů vám to místní masterchef s naprostým nepochopením vrátí.

9. Někdy je to celkem dobrodružství

Když jsem poprvé v Indonésii viděla servírovat kuřecí saté přímo z motorky, nevěděla jsem, jestli mám dřív kroutit hlavou, nebo se tomu usmívat. Motorka zkrátka u zájemce zastavila, místní borec z ní hbitě seskočil a s kusem kartónu v ruce začal rozdmýchávat již dost žhavé uhlíky, které celou cestu doutnaly na grilu umístěném na boku motorky. Pak vyndal pár kousků masa z boxu s ledem, nandal je na špejle, k tomu umíchal burákovou omáčku a nakrájel vám k tomu rýži, kterou měl předpřipravenou v banánovém listu.

Dneska se na to dívám tak, že jim vlastně závidím. Závidím jim tu svobodu, že se jednoduše rozhodnou, že budou dělat kuřecí saté, tak tu svojí „restauračku“ nějak stlučou, naloží na motorku, neřeší žádné zbytečné papírování, běhání na hygienu a byznys si jede. O tom, jestli to z hygienických či jiných důvodů „projde“ nerozhodne nikdo jiný než sám zákazník.

Zkuste si takovou asijskou pouliční vývařovnu otevřít třeba v Čechách. Narazíte, jakmile tu myšlenku před některým z našich úředníčků jen vyslovíte.

10. Bezpečnost

Možná vás to překvapí, ale většina street food je často bezpečnější než se stravovat třeba v hotelu. A jak poznáte, jestli dané místo patří mezi ty, které „risknout“ či nikoli? Kromě toho, že vidíte, zda je místo (v rámci možností) čisté a z jakých surovin vaří, tak hlavním ukazatelem je fakt, že se tam stravuje spousta místních lidí nebo naopak. Platí to úplně stejně, jako v domovině. Když je restaurace prázdná, tak vám něco říká, že to asi nebude to pravé. Lidi asi vědí, proč se jí vyhýbají. Navíc jídlo se tam evidentně zrovna dvakrát netočí, tak bůh ví, jak je to s jeho čerstvostí.

A je tam naopak plno? Neváhejte a jděte tam, místní zkrátka vědí!

A kdyby se vám stalo, že se přeci jen trochu přiotrávíte. A uznávám, že se to občas stane. Stejně nikdy nevíte, z čeho jste nemoc chytli, třeba jste jen šáhli na „špatnou“ kliku. Stačí při výběru místa používat zdravý úsudek a pro všechny případy mít u sebe nějaké to živočišný uhlí. A když přijde na horší varianty, nevěště hlavu, místní mají nejlepší medicínu. Dostanete se z toho a na vše budete s úsměvem vzpomínat-