Etiopské pohoří Simien nabízí až desetidenní treky s výstupem do 4 543 m. n. m.

Na jaké hory? V té době jsem o žádném pořádném trekování v Etiopii nikdy neslyšela, ale z výletu, do kterého jsem byla tak trochu dotlačená, se nakonec stal jeden z našich nejkrásnějších etiopských zážitků. Pohoří Simien je totiž jedno z nejkrásnějších pohoří kontinentu a treky v něm jsou nezapomenutelné.

Simien se nachází severně od historického města Gonder a cesta k němu může být zapeklitá. Etiopie je obecně levná země, nicméně ekonomika řady míst je živa z turistů, a tak musíme počítat s tím, že nás i výlet do hor bude něco stát. Záleží na tom, jaký „luxus“ si chceme dopřát. Cestovatelé mají dvě možnosti: vydat se na vlastní pěst a spoléhat na místní dopravu nebo se vydat s jednou z mnoha cestovních kanceláří.

Cestovní kanceláře sice nabízí přemrštěné ceny, ale naštěstí jsou v rámci obchodu ochotni ke slevám a ústupkům. Samozřejmě, pod podmínkou že ti, co dostali slevu o ní nic nepoví Francouzům, kteří zaplatili plnou cenu.

Nejširší nabídku průvodců a map Etiopie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Do parku jen s doprovodem

Na co je ale nutné myslet je, že do parku je, i při cestě na vlastní pěst, nutné mít povolení a ozbrojený doprovod, bez kterého je vycházka riziková – ani ne tak kvůli bezpečnosti, jako spíš kvůli pokutám. Tento nutný doprovod a povolení se dají sehnat v Gonderu nebo v městečku Debark, odkud se z hlavní cesty odpojuje cestička do hor. Bez pomoci cestovní kanceláře se ale papírování může stát neskutečným žroutem času.

Treků k uskutečnění je celá řada. Od jednodenních s pobytem v některé z krásných chat při cestě, přes třídenní po chatách či nadivoko se stanem, až po desetidenní s ukončením na nejvyšší hoře Raj Dashen (4543 m.n.m.). Ať už si zvolíte kteroukoliv možnost, budete rádi, že jste si Simien vybrali. Stejně, jako jsem byla ráda já.

Úzké pěšinky nás vedly podél hlubokých propastí, na jejichž dně jsme viděli malé vesničky a pole a procházeli jsme mezi tlupami obrovských opic, dželad, které nás naštěstí vytrvale ignorovaly a dál se cpaly trávou. Simien má, podobně jako celá střední Etiopie, ráz náhorní planiny, porostlé v zimě nažloutlou trávou, jejíž okraje se topí v oparu dálek. Více než špičaté vrcholky vám zde budou imponovat obrovské, ploché kopce, rozlámané hlubokými puklinami údolí a všeobjímající měkké světlo.

Ideálním časem k návštěvě Simienu je zima, kdy je sice v noci chladno, ale přes den příjemně. Ačkoliv teplota v noci nesahá příliš pod nulu, je to stále velký teplotní skok a v noci jsme na sebe museli navléct všechno oblečení, abychom se u večeře neklepali zimou. Přes den jsem zase poznala, že i zimní africké slunce dokáže vyčarovat na ramenou spáleniny. Stovky malých puchýřů se za několik dní proměnily v mrtvou kůži a já se vysvlékla jako had. Zimní výlet má ještě jedno velké mínus, na které nás nikdo nepřipravil. V Etiopii je období dešťů v létě a v zimě už je vody poskrovnu. Vodopády, na které jsme se těšili, byly tedy celé vyschlé. V jednom stékal tenký čůrek vody, mizející mezi stromy v údolí. A to bylo všechno.

Na zimu do Afriky

Dost nečekané pro nás byly také vyšší počty turistů, kteří na hory zamířily. V Evropě byly vánoční svátky a mnoho lidí je očividně chtělo strávit v teplé Africe. Etiopie je vyhlášená svojí krásou, a ačkoliv není ještě tak turistická, jako jiné země, jsou zde místa, kde se cizinci koncentrují. Pokud tedy sníte o horách, které budete mít sami pro sebe, budete muset vyrazit na o něco delší trek, než je ten základní tří/čtyřdenní. Na ten my jsme už kvůli nemoci, které nás schvátila, pokračovat nemohli. Ať taky či tak, ve čtvrtém dni putování lidí skokově ubývá a na nejvyšších vrcholcích hor už pak budete téměř sami.

Turismus je obživou pro mnoho Etiopanů, ale do chudé země přináší také spoustu negativního. Co se Simienu týče, asi nejsmutnějším faktem je, že etiopská vláda ve snaze vytvořit národní park, atraktivní pro turisty i pro zvěř, vyhnala místní obyvatele z oblasti a zabavila jejich půdu. Zemědělci byli nuceni se za nepatrnou finanční kompenzaci přestěhovat do měst a hledat si nekvalifikovanou práci. Ani snad není nutné dodávat, že dost často skončili ve slumech a chudinských čtvrtích. To je druhá, temná, strana mince rozvoje turismu a ochrany přírody.

Nicméně je nutné říct, že v Siminech se od té doby zase rozšířily původní druhy, jako například vlček etiopský, který měl v usedlých venkovanech velkého nepřítele. Toho jsme ale viděli pouze jednou a z dálky. Bohatě jsme si za to užili jiných zvířat, zejména dželad, opicí příbuzným paviánům, kterým se tu v posledních letech velmi dobře daří. Ty žijí na etiopských náhorních planinách, kde je nejvíce ohrožuje rozšiřování zemědělské půdy a lidé, kteří je zabíjejí, aby uchránili svá pole.

Simienské hory toho můžou nadšencům do treků a přírody rozhodně co nabídnout. Pokud si ale chcete užít neporušené nádherné přírody bez davů lidí, tak s výletem neotálejte. V Etiopii turistický ruch začíná kvést a každoročně se sem sjíždí a bude sjíždět čím dál tím víc lidí. Jestli tedy toužíte po výletě v horách bez toho, abyste šli ve stohlavém stádu, vydejte se raději dříve než později. Určitě vás to nezklame.