Tallinn
Tallinn je staré hansovní město se spoustou historických památek. Někdy bývá metropole Estonska dokonce nazývána „muzeem pod širým nebem“, protože má ze všech pobaltských měst nejzachovalejší hradby včetně 20 obranných věží.
Nejstarší částí je vrch Toompea, kde byla již v 11. století vybudována dřevěná pevnost, kterou v roce 1219 přestavěli Dánové na hrad a místo pojmenovali Revel. Dánská vlajka se dokonce někdy dodnes používá jako znak města.
V roce 1346 prodali Dánové město řádku německých rytířů a následujících 200 let patřilo v jeho historii k nejúspěšnějším, kvetl zde obchod i řemesla.
Staré město se dělí na Dolní a Horní město. Do Dolního města vstupujeme bránou Viru a dále kolem hradeb dojdeme ulicí Mezi zdmi až k Hellemannově věži. Hradby byly postaveny kolem roku 1500 a i když u nich dnes stojí stánky trhovců, zachovaly se většinou v původním stavu.
Ulička sv. Kateřiny si také dodnes díky řemeslnickým dílničkám ponechává svou středověkou atmosféru. O zdi kostela sv. Kateřiny jsou opřeny původní náhrobky, které byly nalezeny v přilehlém dominikánském klášteře.
Centrem Starého města je Radniční náměstí, kde se konaly trhy zřejmě už v 11. století. Radnice byla postavena v letech 1371 až 1404 a jedná se o jedinou dochovanou gotickou radnici v severní Evropě. Věž pochází ze 17. století, ale větrná korouhvička Starý Tomáš (Vana Toomas) chrání město už od roku 1530.
Jedním z nejznámějších domů na náměstí je č. 12, kde je již od roku 1422 lékárna. Za ním začíná krátká Pekařská ulička, kterou se lze dostat ke Kostelu sv. Ducha. Ten vlastní zvonici s nejstarším zvonem a nejstarší hodiny v Estonsku, obojí je však momentálně v restauraci.
Nejvýznamnější ulicí Dolního města je Dlouhá ulice (Pikk tänav), lemovaná domy německých šlechticů a kupců z 15. století. Za nejstarší z nich je považován dům č. 17 z roku 1410. Dnes je v něm Historické muzeum.
Dům č. 26 vlastnil cech Černohlavců a patří k nejmalebnějším stejně jako v Rize. Spodní patra těchto domů sloužila k bydlení, horní jako sklady. Na štítech proto vidíme háky s kladkami, s jejichž pomocí se zboží tahalo nahoru.
Dům č. 61 využívala KGB, která měla navíc na věži blízkého Kostela sv. Olafa skrytou vysílačku.
Skupina domů č. 71 bývá nazývána Tři sestry a je ukázkou středověkých obytných domů.
Dlouhá ulice končí u Velké pobřežní brány, která chránila vstup do města ze severní strany. Brána je spojena s kruhovou baštou ze 16. století, zvanou Tlustá Markéta, v níž se dnes nachází Námořní muzeum. Původně zde byla umístěna pamětní deska na zkázu trajektu Estonia, při níž v září 1994 zahynulo 852 osob. Dnes tuto tragickou událost připomíná velký bílý kříž.
Kostel sv. Olafa (Oleviste Kogudus) pochází ze 13. století a byl zasvěcen norskému králi Olafu II., i když místní jej spojují spíš s architektem Olafem, který se zabil pádem ze 125 metrů vysoké věže při její přestavbě.
Široká ulice začíná u kruhové stavby, v níž býval mlýn na koňský pohon. Řada domů v této ulici byla přestavěna a dnes se v nich nachází například divadlo či muzeum. Při pohledu zezadu je však vidět, že to byly původně stodoly.
Po schodech stoupáme do Horního města, rozkládajícího se na vrchu Toompea, což lze přeložit jako Katedrální vrch (vzniklo zkomoleninou německého slova Domberg).
Na Kostelním náměstí stojí Katedrála P. Marie (Toomkirik), nejstarší kostel v Estonsku. Pochází z 1. poloviny 13. století, ale byla kompletně přestavěna po požáru v roce 1684 a dnes je opět v rekonstrukci.
Z původního dánského hradu se nic nedochovalo, zůstaly však tři ze čtyř rohových věží jeho následovníka, postaveného ve 14. století Řádem livonských rytířů. Nejvyšší z nich je věž Dlouhý Herrmann (Pikk Herrmann).
V centru Hradního náměstí vidíme ortodoxní Chrám Alexandra Něvského z roku 1900. Car Alexandr III. jej vzhledem ke svým pokusům o poruštění Estonska nechal záměrně postavit právě tady poblíž hradu Toompea.
Při cestě dolů procházíme opět městskými hradbami. Největší Dělová věž (Kiek-in-de-Köla) byla postavena v roce 1475. Je vysoká 46 metrů a má průměr 20 metrů. Vedle stojící Panenská věž má poněkud podivné jméno, přihlédneme-li k tomu, že se do ní ve středověku zavíraly prostitutky. Přímo pod hradbami lze pak spatřit střechy Kostela sv. Mikuláše.
Ulice Krátká noha bývala ve středověku jedinou spojnicí Dolního a Horního města. Kostel sv. Mikuláše pochází z 15. století a navštěvovali jej především němečtí kupci.
Ulice Studničního kola nás pak dovede takřka až zpátky na Radniční náměstí. Pojmenována byla podle obecní studny, která tady stávala zřejmě už v roce 1375. Se studnou je spojena legenda o vodním skřítkovi, kterému do ní lidé házeli na jídlo mrtvé kočky.
Z tallinnského přístavu vyplouvají trajekty do Skandinávie. Jen do Helsinek je to přes 20 trajektů a raket denně.
V blízkosti Tallinnu se konaly jachtařské soutěže LOH, pořádaných v roce 1980 v Moskvě. Olympijská vesnice dnes slouží jako rekreační středisko.
Převzato z www.kasp.cz
