Jeskynní chrámy Adžanta a Ellora v indickém státě Maháráštra (asi 8 hodin jízdy vlakem na východ od Bombaje) jsou uvedeny v seznamu světového kulturního dědictví Unesco. Nejedná se o přírodní jeskyně typu Macocha, ale do strmé skály precizně vytesané chrámové prostory. V době svého vzniku byly používány jako náboženské svatyně. Jeskynní chrámy Adžanta objevil téměř před dvěmi sty léty anglický voják, který byl v tu dobu na lovu tygrů. Do jednoho sloupu v jeskyni č. 10 vyryl: John Smith, 28. kavalérie, 28. dubna 1819. Tato obrovská jeskyně a čtyři další pocházejí z let 100 př. n. l. – 150 n. l. Byla to doba, kdy buddhismus právě rozkvétal po celé západní Indii. Po celé Indii je velké množství zajímavých jeskynních chrámů, ale žádné nepřekypují tak detailní výzdobou a bohatou historií. Jeskyně v Elloře mají precizní skulpturální výzdobu, v Adžantě pak vyniká zachovalejší malba na stěnách chrámů. Ellora i Adžanta jsou na seznamu světového dědictví UNESCO.
Jeskyně Ellora
(N20 1 35.004 E75 10 45.012)
Komplex chrámů v Elloře je velmi rozsáhlý a na jeho prozkoumání vám padne jistě celý den. Chrámy jsou vytesány do pozvolného skalního srázu a jejich výstavba trvala několika staletí. Proto jsou zde vedle sebe chrámy buddhistické, hinduistické a džinistické. Chrámové komplexy tesali mniši a ve volných chvílích meditovali v přilehlých místnostech. Celkem je zde 34 jeskyní: 12 je buddhistických (z let 600 – 800), 17 je hindských (z let 600 – 900) a 5 džinistických (z let 800 – 1000).
Vyskytují se zde dva hlavní typy chrámových prostor. Jednou je vihara, což je klášter s ústředním nádvořím nebo síní, kolem níž jsou obytné cely, v kterých pobývali mniši. Na konci této až 30 metrů hluboké a 15 metrů široké síně se obvykle vyskytuje cela s Buddhovou svatyní. Druhu prostorou je chaitya (čaitja, cetija), která sloužila jako svatyně nebo jako objekt bohoslužeb. Vypadá jako chrámový prostor rozdělený dvěma řadami sloupů na střední loď a dvě postranní lodě s (votivní) stupou na konci. Všechny chrámy byli tesány od shora dolů, takže nebylo potřeba lešení.
Nejkrásnějším dílem je chrám Kailás, který je zasvěcen Šivovi. Je to největší monolitická skulptura na světě. Myšlenkou bylo postavit nejen obrovské a fantasticky vyzdobené zobrazení Mt. Kailás (Kailash), tedy Šivova domova v Himaláji, ale vytvořit jej z jediného kusu kamene. Po 150 let ji tesalo 7 000 pracovníků. Vstupné do tohoto jediného chrámu je docela vysoké (250 rupek) a proto jsme zvolili variantu vyhlídkové trasy zdarma, která vede po skále nad chrámem. Dokonce jsme byli přesvědčeni, že je to mnohem zajímavější pohled, když vidíte ten majestátní kolos vytesaný do skály. A navíc to máte i s obzorem.
Jeskyně Adžanta
(N20 33 11.988 E75 42 0)
Jeskyně v Adžantě jsou starší než komplex v Elloře a všechny vytvořené chrámy jsou buddhistické. Pocházejí z období 200 př. n. l. – 650 n. l. Jeskyně se vinou v půlkruhu kolem řeky Vaghore a je jich tu celkem 29. Kromě skulptur zde naleznete také velmi dobře zachovalé jeskynní malby.
Při příjezdu na hlavní parkoviště nás místní správci parku posunují směrem k odjezdovému místu speciálních busů až k jeskyním. Procházíme mírně nazelenalým vysychajícím parkem a ranger v uniformě nám vnucuje lístek s nápisem „amenity charge“. Zjišťujeme, že je to poplatek za krásu, resp. přepych. Snad z toho platí místního zahradníka.
Jeskynní chrámy zde v Adžantě jsou vystavěny na menším prostranství než jeskyně v Elloře. Jejich nástěnné malby jsou opravdu impozantní, jenom někde chybí dostatečné osvětlení. Použité barvy pocházejí z místních nerostů, jen modré barvivo se vyrábělo z lazuritu ze středí Asie. Malby znázorňují příběhy z Buddhových životů, portréty Bódhisatvy (držící lotosový květ) a Vadžrapaní.
Celý komplex jeskynních chrámů lze krásně shlédnout z vyhlídkového místa, které je umístěno nad podkovovitým záhybem řeky. Pokud máte čas, vypravte se ještě 20minutovou chůzí ještě výše, kde je druhá vyhlídka. Odkud máte výhled na celou podoby krajiny.
