Snaha dokázat, že severní pól je obklopen volným mořem, vedla expedici amerického lékaře. Jeho loď ale na dvě léta zamrzla v ledových pláních.
KANE Elisha Kent (* 3. 2. 1820, Philadelphia, Pennsylvánie, USA, † 16. 2. 1857, Havana, Kuba) – americký lékař a polárník
Každým rokem se v polovině 19. století po výzvě britské Admirality a za neustávajícího naléhání lady Franklinové vydávaly lodě do severních moří hledat zmizelou výpravu J. Franklina. Nepřinášely jen zprávy (mnohdy mylné) o jejím osudu, ale jejich objevy obohatily geografické poznání.
V americké výpravě E. De Havena, která se v roce 1850 vydávala na lodích Advance a Repulse do polárního moře, se jako lodní lékař objevil Elisha Kent Kane. Postavou nevelký muž měl za sebou dobrodružstvím naplněný život. Po románku s třináctiletou spiritistkou, který se stal námětem skandálního spisku Milostný život dr. Kanea, uznal za nejvhodnější odejít z Ameriky. Procestoval dlouhou řadu zemí v Evropě, v Africe (dostal se hluboko do vnitrozemí Dahome a účastnil se archeologických vykopávek v Egyptě) i v Asii. Sestoupil do kráteru činné sopky Taal na Filipínách.
Kane se osvědčil a dostává velení
Malý doktor, kterého de Haven původně nechtěl přijmout za člena posádky, projevil na výpravě, jež zkoumala ostrovy Beecheyho, Cornwallis a Griffithův, mimořádnou odolnost. Díky Kaneovi se podařilo posádkám obou amerických lodí přezimovat v arktických podmínkách (1850–51).
Vedle zkušeností to byly především rozhodnost a energie, které vedly amerického loďaře Henryho Grinnella k rozhodnutí pověřit Kanea vedením nové expedice. Vyplula na lodi Advance 30. května 1853 a chtěla hledat volné moře, které podle některých názorů prý obklopuje severní pól. Po jistých problémech doplula do St. Johnu na Newfoundlandu a do Fisskanaessetu v Grónsku (1. 7.). Na palubu přibyli zkušení obyvatelé severních krajů – Eskymák Hans a míšenec Petersen, kteří sehráli důležitou roli při přezimování expedice.
V posledních červencových dnech doplula Advance do Melvillova zálivu a nastoupila obtížnou cestu mezi uvolněnými krami a ledovci (27. 7.). Dostala se až do Smithova průlivu a na počátku září se začala připravovat na přezimování v Rensselaerově zátoce. Zároveň členové expedice zakládali zásobárny pro připravované výzkumné výpravy na saních, které mohli (bez účasti nemocného Kanea) realizovat na jaře příštího roku. Setkávali se s Eskymáky, kteří žili daleko severněji, než se předpokládalo. Přesto přinášela polární noc obtíže s nedostatkem potravin, topiva, s nemocemi (především kurdějemi), které americké polárníky oslabovaly. Dostavila se i smrt.
Uvězněni v ledu
Led toho léta (1854) neustupoval a Advance v něm zůstávala uvězněna. Kane se rozhodl hledat pomoc u britských lodí, které nepřestávaly hledat Franklina. Vydal se za nimi na malém člunu, ale neuspěl, když se ani britské lodi nedokázaly vymanit z ledového sevření. Výprava musela podruhé přezimovat.
Přicházející jaro 1855 ukázalo, že Advance nemůže vyplout a 20. května Kane vydal rozkaz opustit zátoku a hledat spásu v pochodu polárními končinami a potom plavbě na volném moři podél pobřeží Grónska. Po sedmi týdnech dopluli k Shackletonovu mysu, kde je počátkem srpna 1855 zachránila dánská loď, plující z Uppernaviku na sever pro velrybí tuk.
Přes obtíže, jimiž prošla jeho expedice, zůstával Kane přívržencem představy o volném moři, obklopujícím severní pól. Za potvrzením této představy se do arktických krajů vydal lodní lékař I. I. Hayes. Kane opustil severní moře a velmi záhy zemřel, aniž cokoliv ztratil z pověsti uznávaného polárního badatele.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
