Ekvádorské Quito: město ve středu světa

To staré, které v celé Jižní Americe platilo za jedno z nejnebezpečnějších, bylo již doslova obteklé obytnými bloky, letadla tak doslova přistávala nad hlavou místních obyvatel (sama jsem to při svém pobytu v Quitu mnohokrát zažila). Piloti ovšem nemohou usnout na vavřínech ani dnes – letiště je tak jako tak umístěno mezi hradbou dvou pásů Kordiller, mezi kterou se, obzvlášť při zhoršeném počasí, musejí trefit. Přenechejme však tuto zodpovědnost povolaným a vydejme se o čtyřicet kilometrů níže, do hlavního města Ekvádoru.

Centro Histórico

V samém srdci koloniálního Quita se nachází hlavní náměstí Plaza Grande nebo Plaza de la Independencia. Přímo na něm nebo v jeho okolí se na odiv ukazují samé honosné a důležité budovy – Prezidentský palác, Palác arcibiskupa, radnice a katedrála. Ta byla postavena již v roce 1567 a má se tak za to, že je to nejstarší katedrála v Jižní Americe. Další bílé domy, náměstí, kostely, klášter, koloniální architektura, detaily výzdoby. Není se čemu divit, že tato část města je na seznamu UNESCO již od roku 1978.

Nad veškerou touto krásnou, zajímavou, často však krutou historií i relativně poklidnou současností bdí La Virgen de Quito, panna Marie umístěná na místní vyvýšenině – El Panecillo (doslova malý bochník chleba, s přihlédnutím k ekvádorskému pekařství spíše velká houska). Od novodobé 45 metrů vysoké a okřídlené sochy panny Marie je nádherný rozhled na celé staré město. A samozřejmě i dále, dokonce i výše.

Nejširší nabídku průvodců a map Ekvádoru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Město z výšky

Pro ještě spektakulárnější pohledy nejen na Quito nasedněte na lanovku TelefériQo (spojenina teleférico a Quito). Ta vás na téměř dvou a půl kilometrech jízdy s převýšením přibližně 1 000 metrů vyveze přímo z Quita na vrchol hory Cruz Loma (3 945 m. n. m). Tam je vybudován komplex restaurací, obchodů se suvenýry a dalšími komerčními lákadly. Areál nestojí za dlouhou návštěvu, zato dechberoucí (a to doslova v téměř čtyřech tisících) výhledy si můžete vychutnávat donekonečna.

Celé Quito rozkládající se v hlubokém údolí jako na dlani, v pozadí ohraničené andským horským hřebenem, na kterém se ještě o něco výše vypínají sopky s bílou ledovcovou pokrývkou. A jedná se o samá zvučná jména – Cotopaxi, Cayambe, Antisana, dále pak Pasochoa, Rumiñahui. Pokud jste již aklimatizovaní, můžete z Cruz Loma pokračovat až na vrchol Rucu Pichincha (4 671 m. n. m), jako celodenní výlet je pak možné, nejprve po hraně obrovského kráteru, vyšplhat až na hlavní vrchol sopky Guagua Pichincha (4 794 m. n. m).

Město středem světa

Jako původ jména druhého nejvýše položeného hlavního města světa je všeobecně nejvíce přijímaná teorie, ve které je Quito pojmenováno po domorodém kmenu Quitu. Jméno je kombinací dvou slov: „Quitso“ (centrum) a „To“ (svět). Takže Quito pravděpodobně znamenalo centrum-střed světa.

Ten se opravdu, trochu v přeneseném slova smyslu, nachází jen asi 25 km severně od města. Mitad del Mundo (střed světa, polovina světa) je místo, spíše takový park s různými expozicemi – mapy hvězdných obloh, model koloniálního Quita, etnografické muzeum, atp. – a obchůdky s indiánskou tématikou. Uprostřed toho všeho se tyčí památník, kterým prochází rovník. Ve skutečnosti prochází o 240 metrů severněji, na což se přišlo při přesnějším měření pomocí přístrojů GPS. To ale většina turistů neví, takže si zvesela odváží fotky pouze z jižní polokoule.

To „jinde“, tedy pravý rovník, je v muzeu Inti-ñan, které stojí za to navštívit tak jako tak. Kromě přítomnosti oné čáry tam ukazují různé zajímavosti spojené právě s tím, že se nacházíte opravdu na rovníku – člověk je přesně na rovníku méně silný než pouhých několik metrů vedle. A samozřejmě voda – na ukázku tam mají lavor a opravdu, žádný vír se neudělal. Šikovnějším jedincům se zde také podaří postavit vejce na špičku – to by se Kolumbus divil!

Dále se v muzeu nacházejí expozice různých kmenů z pralesa. „Ale ano, já u tohoto kmene mám babičku, oni tak žijí stále,“ s hrdostí vykřikovala jedna bodrá Ekvádorka. Doufám, že nemyslela realizace tsansy, mumifikovaných hlav, jejichž originál zde můžete na vlastní oči vidět – zajímavý až děsivý pohled. Jedno mdlé oko včetně tmavé panenky, tvar tupého nosu, jakoby zpečené cáry svalových vláken v obličeji a společně s vlasy barevná ptačí pírka.

Město dobrot

Klasický oběd skládající se z hutné polévky a kuřecího či jiného masa nebo ryby, rýže, kukuřice a trochy čočky asi nijak zvlášť neučaruje. Tedy krom toho, že je uvařen z čerstvých surovin a je velmi levný. Ozvláštnit si ho můžete větším množství aji (čti achí), pálivé omáčky z cibule, chilli, koriandru a rajčat.

Co vám však rozvíří vaše chuťové buňky na maximum, je čerstvé ovoce a z něho dělané džusy. Mango, papája, naranjilla (lilek quitský, nakyslé oranžové ovoce), tomate de árbol (tamarillo, rajčenka), velké ostružiny, quanabana (graviola, velmi sladká bílá dužina v zelené pevné slupce), maracuja a nesčetné množství dalších. K tomu všemu banány – dozrálé banány několikera druhů. Některé se smaží na sladko, z jiných se dělají slané chipsy, další se krmí prasatům a samozřejmě některé můžete jíst jen tak. Další kulinářské zajímavosti nesoucí jména jako maduro con queso, empanada, chifles, mote, chicharón, patacones – již objevte a především ochutnejte sami, vždyť dostat se do Quita dnes již není žádný problém.